path: root/talermerchantdemos/blog/articles/cs/thegnuproject.html

<!--#set var="ENGLISH_PAGE" value="/gnu/thegnuproject.en.html" -->

<!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
<!-- Parent-Version: 1.86 -->

<!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
<title>O projektu GNU – Projekt GNU – Nadace pro svobodný software</title>
<meta http-equiv="Keywords" content="GNU, GNU projekt, FSF, Free Software, Nadace pro svobodný software, historie" />

<!--#include virtual="/gnu/po/thegnuproject.translist" -->
<!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
<h2>Projekt GNU</h2>

<p>
napsal <a href="http://www.stallman.org/"><strong>Richard
Stallman</strong></a></p>

<blockquote>
<p>
Původně vyšlo v knize <em>Open Sources</em>. Richard Stallman <a
href="/philosophy/open-source-misses-the-point.html">nikdy nepodporoval
„open source“</a>, ale přispěl tímto článkem, aby v této knize ideály hnutí
svobodného softwaru úplně nechyběly.
</p>
<p>
Proč je dnes, víc než kdy jindy, potřeba <a
href="/philosophy/free-software-even-more-important.html">trvat na tom, aby
software, který používáme, byl svobodný</a>.
</p>
</blockquote>

<h3>První komunita sdílející software</h3>
<p>
Když jsem v roce 1971 začal pracovat v <abbr title="Massachusetts Institute
of Technology">MIT</abbr> v Laboratoři umělé inteligence (<abbr
title="Artificial Intelligence">AI</abbr> Lab), stal jsem se součástí
komunity sdílející software, která existovala již mnoho let. Sdílení
software nebylo výsadou pouze naší komunity; je staré jako počítače samy,
stejně jako sdílení receptů je staré jako vaření. Dělali jsme však více než
toto. </p>
<p>
AI Lab používala operační systém pro sdílení času nazvaný <abbr
title="Incompatible Timesharing System">ITS</abbr> (Nekompatibilní systém
pro sdílení času) navržený hackery (1) pracujícími v laboratoři a psaný v
assembleru pro Digital <abbr title="Programmed Data
Processor">PDP</abbr>-10, jeden z velkých počítačů tehdejší doby. Jako člen
komunity, systémový hacker laboratoře umělé inteligence, jsem měl za úkol
vylepšovat tento systém. </p>
<p>
Nenazývali jsme náš software „svobodným software“, neboť tento termín ještě
neexistoval, ale náš software jím byl. Kdykoliv lidé z jiné vysoké školy
nebo firmy chtěli portovat a používat program, rádi jsme jim to
umožnili. Pokud jste viděli někoho používat neznámý a zajímavý program,
mohli jste ho vždy požádat, aby vám ukázal zdrojové kódy, abyste jej mohli
studovat, měnit anebo demontovat některé z jeho částí a vytvořit nový
program. </p>
<p>
(1) Užívání výrazu „hacker“ jako pojmenování někoho, kdo prolamuje
bezpečnost systémů, je matení způsobené dnešními médii. My hackeři toto
pojmenování odmítáme uznat a toto slovo stále používáme k označení někoho,
kdo miluje programování nebo si užívá svůj důvtip s hravostí. Přečtěte si
můj článek <a href="http://stallman.org/articles/on-hacking.html">O
hackování</a>.</p>

<h3>Rozpad komunity</h3>
<p>
Situace se dramaticky změnila na počátku osmdesátých let, když Digital
přestal ukončil výrobu řady PDP-10. Jejich architektura, elegantní a výkonná
v šedesátých letech, nemohla, přirozeně, pokrýt větší adresní prostory,
které začaly nastupovat v osmdesátých letech. To znamenalo, že téměř všechny
programy pro ITS byly zastaralé. </p>
<p>
Komunita hackerů AI Lab se nedlouho předtím rozpadla. Oddělující se firma
Symbolics si v roce 1981 najala téměř všechny hackery z AI Lab a oslabená
komunita byla neschopná se nadále sama udržet. (Kniha Hackeři od Steve
Levyho popisuje tyto události, stejně jako vykresluje jasný obrázek komunity
za jejího rozkvětu.) Když v roce 1982 nakoupila laboratoř AI nová PDP-10,
její administrátoři se rozhodli používat nesvobodný systém pro sdílení času
od Digitalu namísto našeho ITS. </p>
<p>
Moderní počítače té doby jako například VAX nebo 68020, měly své vlastní
operační systémy, ale žádný z nich nebyl svobodným softwarem: museli jste
podepsat tzv. non-disclosure agreement (NDA) dokonce i proto, abyste vůbec
získali spustitelný program. </p>
<p>
Znamenalo to tedy, že první věc, kterou jste museli při používání počítače
udělat, byl slib, že nebudeme pomáhat svým kolegům. Spolupráce komunity byla
zakázána. Pravidlo vytvořené vlastníky proprietárního software znělo: „Pokud
sdílíte software se svým kolegou, jste pirát. Pokud chcete provádět v našem
software jakékoliv změny, musíte nás nejdříve poprosit.“</p>
<p>
Myšlenka, že společenský systém proprietárního softwaru – systém, v němž
nesmíte sdílet nebo měnit software – škodí společnosti, je neetický, zkrátka
a jednoduše špatný, by mohla být pro některé čtenáře překvapením. Co jiného
se však dá říct o systému založeném na rozdělování veřejnosti, na systému
nechávajícím své uživatele bezmocné? Lidé, jimž tato myšlenka připadá
překvapující, mohli pokládat proprietární sociální systém za daný, nebo jej
posuzovat podle slov lidí z oblasti obchodu s proprietárním
software. Vydavatelé software dlouho a těžce pracovali na tom, aby
přesvědčili veřejnost, že existuje pouze jediný způsob, jak pohlížet na
tento problém.</p>
<p>
Když vydavatelé softwaru hovoří o „posilování“ svých „práv“ nebo „zastavení
<a href="/philosophy/words-to-avoid.html#Piracy">pirátství</a>“, to, co
vlastně <em>říkají</em> je druhotné. Opravdová podstata těchto tvrzení je v
nevyslovených domněnkách, jež berou jako samozřejmé; předpokládá se, že je
veřejnost bez kritiky přijme. Pojďme se tedy na ně podívat.</p>
<p>
Prvním předpokladem je, že softwarové firmy mají nesporné přirozené právo
vlastnit software a mít tak moc nad všemi jeho uživateli. (Pokud by se
jednalo o přirozené právo, potom bychom, bez ohledu na to, do jaké míry
poškozuje veřejnost, nemohli nic namítat.) Je zajímavé, že americká ústava a
právní zvyklosti tento pohled na věc odmítají; copyright není přirozené
právo, ale vládou uměle vytvořený monopol, jež omezuje přirozené právo
uživatelů na vytváření kopií.</p>
<p>
Dalším nevysloveným předpokladem je, že jedinou důležitou věcí týkající se
software je, jaké úkoly nám umožňuje plnit – a že my, počítačoví uživatelé,
bychom se neměli starat o to, v jaké společnosti je nám dovoleno žít. </p>
<p>
Třetí domněnkou je, že bychom neměli použitelný software (nebo programy na
konkrétní věci), kdybychom nenabídli společnosti moc nad uživateli jejího
programu. Předtím než hnutí svobodného software ukázalo, že jsme schopni
vytvořit mnoho užitečného software bez zbytečných omezení, mohla být tato
domněnka ještě i přijatelná.</p>
<p>
Jestliže odmítneme akceptovat tyto předpoklady a posoudíme dané problémy
přirozeným smyslem pro etiku a dáme uživatele na první místo, dojdeme k
závěrům velmi odlišným. Počítačoví uživatelé by měli mít svobodu modifikovat
programy tak, aby splňovaly jejich potřeby, a svobodu sdílet
software. Pomáhat ostatním lidem je základ společnosti. </p>
<p>
Není zde dostatek prostoru pro rozsáhlý dokument odůvodňující tento závěr,
takže odkazuji čtenáře na webovou stránku <a
href="/philosophy/why-free.html">Proč by software neměl mít majitele</a> a
<a href="/philosophy/free-software-even-more-important.html">
http://www.gnu.org/philosophy/free-software-even-more-important.html</a>.
</p>

<h3>Důležitá morální volba</h3>
<p>
Po rozpadu mé komunity bylo nemožné pokračovat jako dříve. Místo toho jsem
stál tváří v tvář morálnímu rozhodnutí.</p>
<p>
Bylo by snadnou volbou připojit se ke světu proprietárního software, spolu s
podepsáním tzv. non-disclosure agreement a slibů, že nebudu pomáhat svým
kolegům hackerům. Je velmi pravděpodobné, že bych rovněž vyvíjel software
vydávaný pod non-disclosure agreement a naléhal na ostatní, ať rovněž
zrazují své kolegy.</p>
<p>
Mohl jsem si tak vydělávat a možná se sám bavit psaním kódu. Věděl jsem
však, že kdybych se na konci své kariéry ohlédl zpět a viděl roky strávené
stavbou zdí oddělujících lidi, připadalo by mi, že jsem svůj život zasvětil
činěním světa horším a horším. </p>
<p>
Sám jsem měl již zkušenosti s tím, jak dopadne přijetí non-disclosure
agreement, a to když někdo odmítl dát mně a MIT AI laboratoři zdrojový kód
na program pro řízení naší tiskárny. (Program trpěl některými nedostatky a
to bylo pro uživatele tiskárny velmi frustrující.) Nemohl jsem si říct, že
non-disclosure agreement je nevinný. Byl jsem velmi rozzlobený, když s námi
odmítl sdílet kód; nemohl jsem se otočit zády a začít dělat ostatním totéž.</p>
<p>
Další možností, snadnou ale neradostnou, bylo opustit počítačové odvětví. Mé
dovednosti by tak sice nebyly zneužity, ale stále by byly promrhávány. Nebyl
bych vinen za rozdělování a omezování počítačových uživatelů, ale tak jako
tak by k tomu došlo.</p>
<p>
Začal jsem se tedy poohlížet po způsobu, jak bych mohl vytvořit něco
prospěšného. Ptal jsem se sám sebe: existuje nějaký program nebo programy,
které bych mohl psát, aby mohla naše komunita opět existovat?</p>
<p>
Odpověď byla zřejmá: nejdříve byl potřeba operační systém. Jedná se o
klíčový software pro používání počítače. S operačním systémem můžete dělat
mnoho věcí, bez něj se však počítač nedá vůbec používat. Se svobodným
operačním systémem bychom znovu mohli vytvořit komunitu spolupracujících
hackerů – a pozvat kohokoliv, aby se k nám přidal. Kdokoliv by mohl používat
počítač bez toho, aniž by se tak upisoval ke spiknutí proti svým přátelům. </p>
<p>
Jako vývojář operačních systémů jsem pro takovou práci měl dostatečné
znalosti. Přestože jsem tehdy nemohl s jistotou předpokládat, že uspěji,
uvědomil jsem si, že jsem byl pro tuto práci vybrán. Rozhodl jsem se
vytvořit systém kompatibilní s Unixem, aby byl přenositelný a aby na něj
mohli unixoví uživatelé snadno přejít. Jméno GNU bylo vybráno podle
hackerské tradice, jako rekurzivní akronym „GNU's Not Unix“ a vyslovuje se
jako <a href="/gnu/pronunciation.html">jedna slabika s tvrdým G</a>.</p>
<p>
Operační systém neznamená pouze jádro (kernel), plně dostačující ke
spouštění jiných programů. V sedmdesátých letech v sobě již každý operační
systém, který byl hoden svého jména, zahrnoval procesory, assemblery,
kompilátory, překladače, debuggery, textové editory, mailery a mnohem
více. ITS, Multics, VMS, Unix, všechny tyto systémy je měly. Operační systém
GNU je zahrnoval také.</p>
<p>
Později jsem slyšel tato slova, připisovaná Hillelovi (1):</p>

<blockquote><p>
     Jestliže nejsem pro sebe, kdo bude pro mě?<br />
     Jestliže jsem jen pro sebe, co jsem?<br />
     Jestliže ne nyní, kdy?
</p></blockquote>
<p>
V podobném duchu bylo i rozhodnutí začít s projektem GNU. </p>
<p>
(1) Coby ateista sice nenásleduji žádné náboženské vůdce, ale někdy se mi
líbí, co někdo z nich prohlásí.</p>

<h3>Svobodný jako ve slově svoboda</h3>
<p>
Pojem „svobodný software“ je někdy špatně vykládán – nijak nesouvisí s
cenou. Je o svobodě. <a href="#tf1">[1]</a> Zde proto cituji definici
svobodného softwaru.</p>

<p>Program je svobodným softwarem pro vás, uživatele, jestliže máte tyto
svobody: </p>

<ul>
  <li>Smíte spouštět program za jakýmkoliv účelem. </li>

  <li>Smíte upravovat program tak, aby vyhovoval vašim potřebám. (Abyste tuto
svobodu mohli realizovat v praxi, musíte mít přístup ke zdrojovému kódu,
neboť vytváření změn v programu, je nesmírně obtížné, nemáte-li k dispozici
zdrojový kód.)</li>

  <li>Smíte šířit kopie a to jak zadarmo, tak za poplatek. </li>

  <li>Smíte distribuovat upravené verze programu, aby vaše komunita mohla mít
užitek z vašich vylepšení.</li>
</ul>
<p>
Jelikož se „free“ vztahuje ke svobodě, nikoliv k ceně, není tu rozpor mezi
prodejem kopií a svobodným softwarem. Svoboda prodávat kopie je ve
skutečnosti velmi důležitá: sbírky svobodného softwaru prodávané na
CD-ROMech jsou pro komunitu důležité a jejich prodej je jednou z cest, jak
sehnat peníze na rozvoj svobodného softwaru. Z toho důvodu není svobodným
softwarem program, jež nesmí být distribuován. </p>
<p>
Kvůli dvojznačnosti slova „free“ se lidé dlouho pokoušeli najít jiná
označení, avšak žádné z nich nebylo shledáno jako vhodná
alternativa. Angličtina má více slov a nuancí než kterýkoli jiný jazyk, ale
chybí jí jednoduché, jednoznačné slovo pro „free“ jako v slově svoboda –
„nespoutaný“ – slovo s nejbližším podobným významem. Alternativy
„osvobozený“ (liberated), „svoboda“ (freedom) a „otevřený“ (open) nesou jiný
význam nebo mají jiné nevýhody. </p>

<h3>GNU software a GNU systém</h3>
<p>
Vývoj celého systému je velmi rozsáhlý projekt. Abych ho dotáhl do konce,
rozhodl jsem se přizpůsobit a používat již existující části svobodného
software všude tam, kde to bylo možné. Úplně na počátku jsem se například
rozhodl používat TeX jako hlavní textový formátovač; o několik let později
jsem se rozhodl používat X Window Systém – raději, než abych pro GNU psal
další okenní systém. </p>
<p>
Díky tomuto a podobným rozhodnutím není GNU systém totéž jako souhrn
veškerého GNU software. GNU systém v sobě zahrnuje i programy, které nejsou
GNU software, programy, které byly vyvíjeny jinými lidmi pro jejich vlastní
potřeby, ale které můžeme používat, protože jsou svobodným software.</p>

<h3>Počátek projektu</h3>
<p>
V lednu 1984 jsem odešel z MIT a začal psát GNU software. Bylo nutné MIT
opustit, aby se nevměšovala do distribuce GNU jako svobodného
software. Kdybych zůstal zaměstnancem MIT, mohli by si chtít mou práci
přivlastnit a uvalit na ni své distribuční podmínky, nebo ji dokonce
přeměnit v proprietární software. Nechtěl jsem dělat tolik práce jen na to,
abych pak vyděl jak se stává nepoužitelnou pro můj cíl: vytvoření nové
software sdílející komunity.</p>
<p>
Přesto mi však profesor Winston, ředitel MIT AI Lab, laskavě dovolil i
nadále používat vybavení laboratoře.</p>

<h3>První kroky</h3>
<p>
Krátce před začátkem GNU projektu jsem se doslechl o Svobodném univerzitním
kompilátoru, rovněž známého jako <abbr title="Free University Compiler
Kit">VUCK</abbr>. (dánské slovo „svobodný“ se píše s V) Tento překladač byl
navržen pro mnoho jazyků, včetně C a Pascalu a s podporou mnoha cílových
strojů. Napsal jsem jeho autorovi, zda by ho GNU mohl používat.</p>
<p>
Posměšně mi odpověděl, že sice univerzita svobodná je, avšak překladač
nikoliv. Rozhodl jsem se proto, že mým prvním programem pro projekt GNU bude
mnohojazyčný a multiplatformní překladač (kompilátor).</p>
<p>
Doufal jsem, že se vyhnu tomu, abych vytvářel celý překladač sám. Získal
jsem zdrojový kód Pastelu, multiplatformního překladače rozvíjeného v
Lawrence Livermore Lab. Byl napsán v rozšířené verzi Pascalu a podporoval
ji, byla navržena jako systémový programovací jazyk. Přidal jsem Céčkový
front end a začal s portováním na počítač Motorola 68000. Musel jsem se však
nakonec vzdát, když jsem přišel na to, že tento překladač potřebuje
megabajty volného prostoru, a dostupný Unixový systém 68000 umožňoval použít
pouze 64 kilobajtů.</p>
<p>
Poté jsem si uvědomil, že překladač Pastel fungoval na principu analýzy
celého vstupního souboru do syntaxového stromu, přeměnil celý syntaxový
strom v řetězec „instrukcí“ a potom generoval celý výstupní soubor. Dokonce
bez uvolňování paměti. Tehdy mi došlo, že bych měl napsat nový
překladač. Tento nový překladač je nyní znám jako <abbr title="GNU Compiler
Collection">GCC</abbr>; není v něm využit ani jeden z překladačů Pastel, ale
podařilo se mi přizpůsobit a použít front end C, který jsem již měl
hotov. To ovšem bylo o několik let později; nejdříve jsem pracoval na GNU
Emacsu.</p>

<h3>GNU Emacs</h3>
<p>
Na GNU Emacs jsem začal pracovat v září 1984 a na počátku roku 1985 již
začal být použitelným. To mi umožnilo začít používat na editaci unixové
systémy; protože jsem neměl zájem učit se pracovat s vi nebo ed, musel jsem
do té doby provádět editaci na jiných strojích.</p>
<p>
Lidé začali mít o používání GNU Emacsu zájem a tak vyvstala otázka, jak ho
šířit. Samozřejmě jsem ho umístil na anonymní ftp server na počítač MIT, jež
jsem používal. (Tento počítač, prep.ai.mit.edu, se tak stal hlavním FTP
distribučním stanovištěm pro GNU; o několik let později jsme ho přemístili
na náš nový FTP server.) V té době ovšem mnoho lidí, kteří se o to zajímali,
nebylo připojeno k Internetu a nemohlo získat přes ftp. Otázka tedy zněla:
„Co jim mám říct?“</p>
<p>
Mohl jsem říct: „Najděte si kamaráda, který na síti je, a ten vám udělá
kopii.“ Také jsem mohl udělat to, co jsem udělal s původním PDP-10 Emacs:
říct jim: „Pošlete mi pásku a  obálku se známkou (<abbr
title="Self-addressed Stamped Envelope">SASE</abbr>) a já vám ji pošlu
zpátky s nahraným Emacsem.“ Neměl jsem však práci a hledal jsem způsob, jak
si svobodným softwarem vydělat. Oznámil jsem tedy, že pásku pošlu každému za
poplatek $150. Takto jsem začal s obchodním šířením svobodného software a
byl jsem předchůdcem společností, které nyní distribuují GNU systémy
založené na Linuxu.</p>

<h3>Je program svobodný pro každého uživatele?</h3>
<p>
Jestliže je program v době, kdy opouští ruce svého autora, svobodným
softwarem, nemusí to nutně znamenat, že pro každého vlastníka kopie tohoto
programu to bude rovněž svobodný software. Například <a
href="/philosophy/categories.html#PublicDomainSoftware">public domain
software</a> (software, který není chráněn autorským právem) je svobodným
software; ale kdokoliv si může vytvořit vlastní nesvobodnou upravenou
verzi. Podobně je tomu v případě mnoha svobodných programů: jsou chráněny
autorským právem, ale šířeny pod jednoduchými licencemi, které umožňují
vytvářet proprietární modifikované verze.</p>
<p>
Příkladem tohoto problému je X Window systém vyvinutý na MIT a vydaný jako
svobodný software s velmi volnou licencí. Brzy byl převzat různými
počítačovými firmami. Ty přidaly X ke svým proprietárním unixovým systémům
pouze v binární podobě a s týmž non-disclosure agreement. Tyto kopie X
nebyly svobodným software o nic víc než Unix. </p>
<p>
Vývojáři X Window System to nepovažovali za problém – věděli , že k tomu
dojde. Jejich cílem nebyla svoboda, jen úspěch definovaný slovy „mít hodně
uživatelů“. Nestarali se o to, zda mají jejich uživatelé svobodu, šlo jim
jen o to, aby jich bylo co nejvíc.</p>
<p>
To vedlo k paradoxní situaci, kde dva rozdílné pohledy na míru svobody
poskytovaly odlišné odpovědi na otázku: „Je tento program svobodný?“ Pokud
byste tento problém posuzovali na základě svobod poskytovaných distribučními
podmínkami té verze z MIT, řekli byste, že X jsou svobodný
software. Jestliže byste ovšem prověřovali svobodu průměrného uživatele X,
museli byste říct, že se jedná o proprietární software. Většina uživatelů X
používala proprietární verze, které dostali s unixovými systémy, ne
svobodnou verzi.</p>

<h3>Copyleft a GNU GPL</h3>
<p>
Cílem GNU je poskytnout uživatelům svobodu, ne být populární. Potřebovali
jsme takové distribuční podmínky, abychom zabránili proměně GNU softwaru v
software proprietární. Metoda, kterou používáme, se nazývá „copyleft“.(1) </p>
<p>
Copyleft používá autorského práva (copyrightu), ale „převrací“ jej tak, aby
sloužilo k opačným účelům než obvykle: namísto prostředku ke spoutání
software, se stává prostředkem k udržení software svobodným.</p>
<p>
Hlavní myšlenkou copyleftu je dát každému práva ke spouštění, kopírování,
modifikaci programu a šíření modifikovaných verzí – ne však povolení
přidávat k nim vlastní omezení. Takto jsou rozhodující svobody, které
definují „svobodný software“ zaručeny pro každého, kdo má kopii; stávají se
nezcizitelnými právy.</p>
<p>
Aby byl copyleft efektivní, musí být modifikované verze rovněž svobodné. To
zajišťuje, že naše práce je, pokud je zveřejněna, dostupná naší komunitě. Co
se týče programátorů, kteří pracují jako dobrovolníci na zlepšování GNU
software, je to právě copyleft, jež nedovoluje jejich zaměstnavatelům říkat:
„Nesmíte sdílet tyto změny, protože je použijeme k vytvoření naší
proprietární verze programu.“</p>
<p>
Požadavek, že veškeré změny musí být „svobodné“ je nezbytný, pakliže chceme
zajistit svobodu každému uživateli programu. Společnosti, jež učinili X
Window systém proprietárním, většinou provedly několik změn, aby jej
přizpůsobily jejich systémům a hardware. Tyto změny byly v porovnání s
rozšířením X malé, ale nikoli bezvýznamné. Jestliže by vytváření změn bylo
výmluvou k odepření svobody uživatelům, bylo by pro kohokoli velmi snadné z
této výmluvy těžit.</p>
<p>
Související problém se týká kombinování svobodného programu s nesvobodným
kódem. Takováto kombinace by pak nevyhnutelně byla nesvobodná; jakékoliv
svobody chybějící nesvobodné části by pak chyběly i celku. Povolení takových
kombinací by bylo zkázonosné. Z toho důvodu je rozhodujícím požadavkem pro
copyleft „ucpat tuto díru“: jakýkoliv program, který je přidaný či
kombinovaný s copyleftovaným programem, musí být takový, aby další
kombinovaná verze byla rovněž svobodná a copyleftovaná.</p>
<p>
Specifická implementace copyleftu, kterou používáme ve většině GNU softwaru,
je GNU General Public License, zkráceně GNU GPL. Máme ovšem i jiné druhy
copyleftů, používané za zvláštních okolností. Příručky GNU jsou rovněž
copyleftovány, ale používají mnohem jednodušší druh copyleftu, protože pro
ně není třeba složitosti GNU GPL. (2)</p>
<p>
(1) V roce 1984 nebo 1985 mi poslal dopis Don Hopkins (nápady sršící
člověk). Na obálku napsal pár vtipných poznámek, včetně této: „Copyleft –
všechna práva vyhrazena“. Používal jsem výraz „copyleft“ k označení konceptu
distribuce, který jsem v té době vyvíjel.</p>

<p>
(2) Pro dokumentaci teď používáme <a href="/licenses/fdl.html">GNU Free
Documentation License</a>.</p>

<h3>Nadace pro svobodný software</h3>

<p>Jak vzrůstal zájem o používání Emacsu, do projektu GNU se začali zapojovat
další lidé, a tak jsme se rozhodli, že je čas znovu se poohlédnout po
nějakých financích. Proto jsme v roce 1985 vytvořili <a
href="http://www.fsf.org/">Nadaci pro svobodný software</a>; organizaci pro
rozvoj svobodného software, osvobozenou od platby daní. Nadace pro svobodný
software rovněž převzala kontrolu nad prodejem pásek s Emacsem; později se
obchod rozšířil díky tomu, že jsme na pásku přidali další svobodný software
(jak GNU, tak ne-GNU) a také jsme začali prodávat manuály.</p>

<p>Nadace pro svobodný software přijímá sponzorské dary, ale většina jejích
příjmů vždy pocházela z prodeje kopií svobodného software a jiných služeb s
tím spojených. Nyní prodává CD-ROMy se zdrojovými kódy, CD-ROMy s binárkami,
přehledně tištěné příručky (vše se svobodou redistribuce a modifikace), a
zajišťuje distribuce Deluxe (v nichž dodáváme celou sbírku software dle
vašeho výběru platformy). FSF dodnes <a href="http://shop.fsf.org/">prodává
manuály a další věci</a>, ale hlavní část příjmů tvoří členské příspěvky. K
FSF se můžete připojit na <a href="http://fsf.org/join">fsf.org</a>.</p>

<p>Zaměstnanci Nadace pro svobodný software napsali a udržovali mnoho balíčků
GNU. Dva významné jsou knihovny pro C a shell. GNU C knihovna je tím, co
každý program běžící na GNU/Linux systému používá ke komunikaci s
Linuxem. Vyvinul ji člen Nadace pro svobodný software, Roland McGrath. Na
většině GNU/Linux systémů je používaným shellem <abbr title="Bourne Again
Shell">BASH</abbr> – Bourne Again Shell(1), vyvinutý zaměstnancem FSF,
Brianem Foxem.</p>

<p>Financovali jsme vývoj těchto programů, protože GNU projekt nebyl pouze o
nástrojích či vývojovém prostředí. Naším cílem byl kompletní operační systém
a tyto programy jsme pro dosažení cíle potřebovali.</p>

<p>(1) „Bourne again Shell“ je parodií na jméno „Bourne Shell“, což byl shell
obvykle používaný v Unixu.</p>

<h3>Podpora svobodného software</h3>

<p>Filosofie svobodného software odmítá určitou rozšířenou obchodní praxi, ale
nestaví se proti komerci jako takové. Pokud obchod respektuje svobody
uživatele, přejeme mu úspěch.</p>

<p>Prodej kopií Emacsu ukazuje jeden druh obchodu se svobodným softwarem. Když
Nadace pro svobodný software převzala tento obchod, potřeboval jsem najít
jiný způsob vydělávání. Nalezl jsem jej v prodeji služeb spojených se
svobodným software, který jsem vyvíjel. To zahrnovalo vyučování předmětů
jako například jak programovat GNU Emacs a jak si přizpůsobit GCC, a vývoj
softwaru, převážně portování GCC na nové platformy.</p>

<p>V dnešní době provozuje každý z těchto typů obchodu se svobodným software
řada korporací. Některé distribuují kolekce svobodného softwaru na CD-ROM;
jiné nabízejí podporu uživatelů na různých úrovních: od zodpovídání
uživatelských otázek přes opravy chyb až k přidávání nových
funkcionalit. Dokonce se začínají objevovat firmy založené na vydávání
nových svobodných softwarových produktů.</p>

<p>Přesto však pozor – řada firem, které se samy zaštiťují termínem „open
source“ ve skutečnosti zakládá svůj byznys na nesvobodném softwaru, který
pracuje spolu se svobodným softwarem. Nejsou to firmy svobodného softwaru,
jedná se o firmy proprietárního softwaru, o firmy, jež se pomocí svých
produktů snaží odlákat uživatele od svobody. Nazývají je „přidanými
hodnotami“, na které chtějí, abychom si zvykli: jedná se o volbu mezi
výhodností a svobodou. Ceníme-li si svobody více, měli bychom je nazývat
„produkty zbavené svobody“. </p>

<h3>Technické cíle</h3>

<p>Hlavním cílem GNU je, aby bylo svobodným softwarem. Dokonce ani kdyby GNU
nebylo technicky vyspělejší než Unix, bylo by společenským přínosem, neboť
by dovolovalo uživatelům spolupracovat, a etickým přínosem, neboť by
respektovalo jejich svobody.</p>

<p>Bylo ovšem přirozené při práci aplikovat známé standardy a dobré praktiky –
například dynamickou alokaci datových struktur, abychom se vyhnuli jakýmkoli
fixním limitům nebo používat veškeré možné osmibitové kódy všude tam, kde to
mělo smysl.</p>

<p>Navíc jsme se rozhodli odmítnout zaměření Unixu na malé velikosti paměti a
to tak, že jsme se rozhodli nepodporovat 16-bitové počítače (bylo zřejmé, že
v době, kdy bude GNU systém dokončen, budou normou 32-bitové stroje), a
nesnažit se o snížení využití paměti, pokud nepřekročilo jeden megabyte. U
programů, pro něž nebyly velmi rozsáhlé soubory rozhodující, jsme
povzbuzovali programátory, aby načetli celé vstupní soubory do jádra a poté
procházeli jejich obsah bez obav o I/O operace.</p>

<p>Tato rozhodnutí umožnila mnoha GNU programům předčit jejich unixové
protějšky ve spolehlivosti a rychlosti.</p>

<h3>Darované počítače</h3>

<p>Jak vzrůstala reputace projektu GNU, lidé nám začali nabízet stroje
používající Unix. Bylo to velmi užitečné, protože nejsnazší cesta k rozvoji
komponent GNU spočívala v nahrazování komponent jednoho systému komponenty
druhého systému. Bohužel to však vyvolalo etický problém: jestli je vůbec
správné mít kopii Unixu.</p>

<p>Unix byl (a je) proprietární software a filozofie projektu GNU říká, že
bychom proprietární software neměli používat. Když jsem však aplikoval táž
odůvodnění, která vedla k závěru, že násilí v sebeobraně je
ospravedlnitelné, došel jsem k tomu, že je etické používat proprietární
software tam, kde je důležitým pro vývoj svobodných náhrad, které by pomohly
ostatním přestat používat proprietární software.</p>

<p>Ačkoliv se jednalo o ospravedlnitelnou špatnost, stále to byla
špatnost. Nyní již nemáme žádné další kopie Unixu, protože jsme je nahradili
svobodnými operačními systémy. Pokud bychom na nějakém počítači nemohli
nahradit stávající počítačový systém systémem svobodným, nahradili bychom
raději počítač.</p>

<h3>Seznam úloh GNU</h3>

<p>Jak projekt GNU pokračoval a přibývalo systémových komponent, rozhodli jsme
se vytvořit seznam chybějících částí. Nabírali jsme vývojáře, aby napsali
chybějící komponenty. Tento seznam se stal známý jako seznam úloh GNU. Kromě
chybějících unixových komponent jsme přidali i jiný užitečný software a
dokumentaci, kterou by podle nás měl opravdu kompletní systém mít.</p>

<p>Nyní (1) jsou na seznamu úloh GNU stěží nějaké komponenty Unixu – všechno
již bylo vytvořeno, kromě několika nepříliš důležitých. Seznam je však plný
projektů, které by někteří mohli označit jako „aplikace“. Jakýkoliv program,
jež se zamlouvá více lidem než úzké skupině uživatelů, by bylo užitečné
přidat k operačnímu systému.</p>

<p>Dokonce i hry jsou a již od počátku byly na seznamu úloh. Unix hry
zahrnoval, a proto je mělo GNU přirozeně zahrnovat také. Ovšem kompatibilita
nebyla pro hry důležitá, a tak jsme se neřídili seznamem her, které měl
Unix. Namísto toho jsme sepsali řadu her různých typů, které by se
uživatelům mohly zamlouvat.</p>

<p>(1) Byl sepsán v roce 1998. Od roku 2009 už seznam úkolů
neudržujeme. Komunita vyvíjí svobodný software tak rychle, že už ani
nestíháme všechno sledovat. Místo toho máme Seznam vysoce důležitých
projektů – mnohem kratší seznam programů, u kterých výrazně podporujeme, aby
je lidé napsali.</p>

<h3>GNU knihovní GPL (LGPL)</h3>

<p>GNU knihovna pro C používá zvláštní druh copyleftu nazvaný GNU Library
General Public License (1). Tento copyleft umožňuje spojit proprietární
software s knihovnami. Proč jsme udělali tuto výjimku?</p>

<p>Není to otázka principu; neexistuje princip, který by tvrdil, že produkty
proprietárního software mají oprávnění zahrnovat náš kód. (Proč přispívat
projektu založeném na tom, že s námi odmítne cokoliv sdílet?) Používání LGPL
pro C knihovnu, či pro jakoukoliv knihovnu, je otázkou strategie.</p>

<p>C knihovna má obecnou úlohu; každý proprietární systém nebo překladač má C
knihovnu. Z toho důvodu by vytvoření naší C knihovny dostupné pouze
svobodnému softwaru nemělo pro svobodný software žádné výhody – jen by
odrazovalo od jejího používání.</p>

<p>Jeden systém je ovšem výjimkou: v GNU systému (a ten zahrnuje GNU/Linux), je
GNU C knihovna jedinou C knihovnou. Distribuční podmínky GNU C knihovny
určují, zda je možné kompilovat proprietární program pro GNU
systém. Neexistuje žádný morální důvod, který by povoloval proprietární
aplikace na GNU systému, ale ze strategického hlediska to vypadá, že jejich
zamítnutí by spíše odrazovalo od používání GNU systému než povzbuzovalo
rozvoj svobodných aplikací.</p>

<p>Proto je používání licence LGPL dobrou strategií pro knihovnu C. U ostatních
knihoven se tyto strategické otázky rozhodují případ od případu. Jestliže se
díky knihovně dají psát zvláštní typy programů, potom je její vydání pod GPL
a omezení pouze na svobodné programy způsobem, jak pomoci ostatním vývojářům
svobodného software, tím, že budou zvýhodněni oproti proprietárnímu
software.</p>

<p>Povšimněte si například GNU Readline, knihovny, která byla vyvinuta, aby
poskytla editační příkazovou řádku pro BASH. Readline je vydáno pod
obyčejnou GNU GPL, ne pod knihovní LGPL. To má pravděpodobně za následek
snížení množství užití Readline, ale to pro nás není ztráta. Mezitím se
přinejmenším jedna užitečná aplikace stala svobodnou, aby mohla používat
Readline, a to je pro komunitu velkou výhrou.</p>

<p>Vývojáři proprietárního softwaru mají výhody, které jim poskytují peníze;
vývojáři svobodného software potřebují vytvářet výhody pro sebe
navzájem. Doufám, že jednou budeme mít rozsáhlou sbírku knihoven krytých
GPL, k nimž nebude mít proprietární software přístup a nebudeme mu tak
poskytovat užitečné moduly sloužící jako stavební kameny nového svobodného
software a získáme tak další výhodu pro jeho rozvoj.</p>

<p>(1) Abychom předešli pocitu, že by pod ní měly být vydávány všechny
knihovny, nazýváme teď tuto licenci GNU Lesser General Public License. Pro
více informací se podívejte na: <a href="/philosophy/why-not-lgpl.html">Proč
byste neměli použít Lesser GPL pro vaši příští knihovnu</a>.</p>

<h3>Řešení problému?</h3>
<p>
Eric Raymond říká: „každý dobrý program je psán tak, aby vyřešil problém
svého tvůrce“. Možná je to občas pravdou, ale mnoho důležitých součástí GNU
software bylo rozvíjeno kvůli tomu, abychom měli kompletní svobodný operační
systém. Byly vytvořeny na základě určité vize a plánu, ne z impulzu.</p>
<p>
Například jsme vyvíjeli GNU C knihovnu, protože systém podobný Unixu ji
potřebuje, Bourne-Again Shell (bash), protože systém podobný Unixu potřebuje
shell, a GNU tar, z toho samého důvodu jako tyto dvě předchozí. Totéž platí
i pro mé vlastní programy – GNU C překladač, GNU Emacs, GDB a GNU Make.</p>
<p>
Některé GNU programy byly vyvíjeny, aby se utkaly s určitými překážkami
kladenými vůči svobodě. Vyvíjeli jsme gzip, abychom nahradili program
Compress, jež naše komunita ztratila kvůli LZW patentům. Našli jsme lidi,
aby vyvinuli LessTif a později začali pracovat na GNOME a Harmony, zaměřené
na potíže způsobené jistými proprietárními knihovnami (viz níže). Vyvíjíme
GNU Privacy Guard, abychom nahradili populární nesvobodný šifrovací
software, protože by si uživatelé neměli být nuceni vybírat mezi soukromím a
svobodou.</p>
<p>
Samozřejmě mnoho lidí, kteří psali tyto programy, práce zaujala, a řadu
součástí přidali lidé, kvůli svým potřebám a zájmům. To ale není důvod proč
tyto programy existují.</p>

<h3>Neočekávaný vývoj</h3>
<p>
Na počátku projektu GNU jsem si představoval, že vyvineme celý GNU systém a
poté ho jako celek vydáme. To se však nestalo.</p>
<p>
Od té doby, kdy byly všechny části systému GNU implementovány na systému
Unix, mohly být spouštěny na unixových systémech, což bylo dlouho předtím
než existoval kompletní GNU systém. Některé z těchto programů si získaly
oblibu, a uživatelé je začali šířit a portovat – na různé nekompatibilní
verze Unixu a někdy též do jiných systémů.</p>
<p>
Programy se postupně staly daleko výkonnějšími a přitahovaly jak peněžní
zdroje, tak přispěvatele, k projektu GNU. Pravděpodobně to však zpozdilo
zkompletování projektu GNU o několik let, neboť vývojáři GNU vložili svůj
čas do údržby portů a přidávání funkcionalit k existujícím součástem, raději
než aby pokračovali v psaní chybějících částí, jedné po druhé.</p>

<h3>GNU Hurd</h3>
<p>
V roce 1990 byl již GNU systém téměř hotov; jedinou větší chybějící
komponentou bylo jádro (kernel). Rozhodli jsme se implementovat ho jako
soubor serverových procesů nad Machem. Mach je mikrokernel vyvinutý na
univerzitě Carnegie Mellon a univerzitě v Utahu; GNU HURD je sbírkou serverů
(tj. „stádo pakoňů“ – „herd of GNUs“), který běží nad Machem, a vykonává
různé činnosti unixového jádra. Zahájení vývoje se zpozdilo kvůli tomu, že
jsme čekali, až uvolní Mach coby svobodný software, jak nám bylo slíbeno.</p>
<p>
Jedním z důvodů, proč jsme si vybrali tuto architekturu, bylo vyvarovat se
nejobtížnější části práce: ladění (debuggování) kernelového programu bez
debuggeru na úrovni zdrojového kódu. Tato práce byla již hotova, v Machu, a
zamýšleli jsme ladit HURD servery jako uživatelské programy, s <abbr
title="GNU Project debugger">GDB</abbr>. Trvalo to však velmi dlouho a
ukázalo se, že je velmi obtížné odladit více-procesové servery, které si
navzájem posílají zprávy. Trvalo mnoho let než HURD začal spolehlivě
fungovat.</p>

<h3>Alix</h3>
<p>
Nepředpokládali jsme, že se kernel bude jmenovat HURD. Jeho původní název
byl Alix – podle jména mé tehdejší přítelkyně, systémové administrátorky,
která poukázala na to, že by se její jméno hodilo do našeho systému
pojmenovávání verzí unixových systémů; vtipkovala před svými přáteli, že by
měl někdo pojmenovat kernel po ní. Nic jsem neříkal, ale rozhodl jsem se ji
překvapit kernelem s názvem Alix.</p>
<p>
Nakonec to tak nezůstalo. Michael Bushnell (nyní Thomas), hlavní vývojář
kernelu, upřednostňoval název HURD a z Alix udělal odkaz k určité části
kernelu – konkrétně k té, co zachycuje systémová volání a posílá zprávy HURD
serverům.</p>
<p>
Později jsme se s Alix rozešli a změnila si jméno; nezávisle na tom byl
změněn design HURDu tak, aby C knihovna posílala zprávy přímo serverům, a
díky tomu součást Alix zmizela z návrhu.</p>
<p>
Ještě předtím než se tohle všechno událo, se Alix setkala se svými přáteli a
ti jí řekli o názvu Alix ve zdrojovém kódu HURDu, takže jméno odvedlo svou
práci.</p>

<h3>Linux a GNU/Linux</h3>
<p>
GNU Hurd není připravený pro produkční využití a ani nevíme, jestli někdy
bude. Z flexibility návrhu pramení určité problémy a zatím není zřejmé, jak
je vyřešit.</p>

<p>
Naštěstí je dostupné jiné jádro. V roce 1991 začal Linus Torvalds s vývojem
jádra kompatibilního s Unixem a nazval ho Linux. Toto jádro bylo zpočátku
proprietární, ale v roce 1992 z něj Linus udělal svobodný
software. Zkompletováním Linuxu s ne zcela hotovým GNU systémem vznikl úplný
svobodný operační systém. (Jejich zkombinování bylo samozřejmě samo o sobě
podstatným úkolem.) Vlastně můžeme spouštět verze GNU systému díky Linuxu.</p>
<p>
Tento systém nazýváme <a href="/gnu/linux-and-gnu.html">GNU/Linux</a>,
abychom vyjádřili, že vznikl spojením systému GNU a Linuxu jakožto
jádra. Prosíme, abyste nepropadali zlozvyku nazývat celý systém slovem
&ldquo;Linux&rdquo;, protože tím byste přisuzovali zásluhy za naši práci
někomu jinému.  Přiznejte nám prosím zásluhy <a
href="/gnu/gnu-linux-faq.html">rovným dílem</a>.</p>

<h3>Výzvy v naší budoucnosti</h3>
<p>
Prokázali jsme naši schopnost vyvinout široké spektrum svobodného
softwaru. To neznamená, že jsme neporazitelní a nezastavitelní. Díky
několika obtížím je budoucnost svobodného softwaru nejistá; střet s nimi
bude vyžadovat velké úsilí a vytrvalost, možná trvající roky. Bude vyžadovat
takové odhodlání, v němž lidé dají najevo, že si své svobody váží a
nenechají si ji od nikoho vzít.</p>
<p>
Následující čtyři oddíly popisují tyto výzvy.</p>

<h3>Tajemný hardware</h3>
<p>
Výrobci hardwaru mají stále vzrůstající tendence udržovat hardwarové
specifikace v tajnosti. Díky tomu je obtížné psát svobodné ovladače, aby
Linux a XFree86 mohly podporovat nový hardware. Nyní máme kompletní svobodné
systémy, ale nebudeme je mít později, pakliže nebudou schopny podporovat
budoucí počítače.</p>
<p>
Existují dvě možnosti jak zvládnout tento problém. Programátoři se mohou
použít tzv. zpětné inženýrství, aby vyzkoumali jak podporovat daný
hardware. Zbylí z nás si mohou vybrat hardware, který je podporovaný
svobodným softwarem; jak náš počet poroste, utajování specifikací se stane
taktikou porážející sebe sama.</p>
<p>
Zpětné inženýrství je velký kus práce; budeme mít programátory s dostatečným
odhodláním pustit se do toho? Ano – pokud budou lidé přesvědčeni, že
svobodný software je otázkou principu a nesvobodné ovladače nemohou být
tolerovány. A utratí mnoho z nás peníze navíc, či dokonce obětuje trochu víc
času, abychom mohli používat svobodné ovladače? Ano, jestliže odhodlání mít
svobodu bude rozšířené.</p>
<p>
(Poznámka z roku 2008: tato záležitost se týká i BIOSu. Máme k dispozici
jeho svobodnou náhradu <a href="http://www.libreboot.org/">LibreBoot</a>,
svobodnou distribuci corebootu, ale je tu problém se získáváním specifikací
hardwaru, aby ho LibreBoot mohl podporovat i bez proprietárních „blobů“.)</p>

<h3>Nesvobodné knihovny</h3>
<p>
Nesvobodné knihovny používané na svobodných operačních systémech jsou
jakousi pastí na vývojáře svobodného softwaru. Lákavé rysy knihovny jsou
návnady; pokud použijete tuto knihovnu, spadnete do pasti, protože váš
program nebude moci být užitečnou částí svobodného operačního
systému. (Stručně řečeno, můžeme zahrnout váš program, ale nebude
<em>fungovat</em> bez dané knihovny.) Ještě hůře, pokud se program
využívající proprietární knihovnu stane populární, může nalákat jiné nic
netušící programátory do pasti. </p>
<p>
První ukázkou tohoto problému byla v osmdesátých letech sada nástrojů
Motif. Přestože zde ještě nebyly svobodné operační systémy, bylo zřejmé,
jakým problémem pro ně později Motif bude. GNU projekt na to reagoval dvěma
způsoby: požádal jednotlivé projekty svobodného softwaru, aby podporovaly
svobodné ovládací prvky X Toolkitu stejně jako ty z Motifu a požádal také,
aby někdo napsal svobodnou náhradu za Motif. Trvalo to velmi dlouho;
LessTif, vyvíjený skupinou Hungry Programmers („Hladoví programátoři“), se
stal dostatečně výkonným aby podporoval většinu aplikací Motifu až v roce
1997.</p>
<p>
V letech 1996 až 1998 se používala jiná nesvobodná <abbr title="Graphical
User Interface">GUI</abbr> knihovna nazvaná Qt v důležité kolekci svobodného
softwaru, desktopovém prostředí KDE.</p>
<p>
Svobodné GNU/Linux systémy nemohly použít KDE, protože jsme nemohli používat
danou knihovnu (Qt). Avšak někteří komerční distributoři systémů GNU/Linux,
ti kteří striktně nelpěli na svobodném softwaru, přidávali ke svým systémům
KDE – vytvářeli tak schopnější systém, který byl však ošizen co se svobody
týče. Skupina KDE aktivně povzbuzovala programátory, aby používali Qt, a
milióny nových „linuxových uživatelů“ nebyly nikdy seznámeny s tím, že je s
tím něco v nepořádku. Situace vypadala hrozivě.</p>
<p>
Komunita svobodného softwaru odpověděla na problém dvěma způsoby: GNOME a
Harmony.</p>
<p>
GNOME, GNU Network Object Model Environment, je desktopovým projektem
GNU. Zahájil ho Miguel de Icaza v roce 1997 a vyvíjel ho s podporou Red Hat
Software. GNOME chtěl poskytnout podobná desktopová zázemí, které by však
používalo pouze svobodný software. Měl rovněž technické výhody, jako
například podporu mnoha jazyků, nikoliv jen C++. Hlavním důvodem však byla
svoboda: aby nebylo třeba používat jakýkoliv nesvobodný software.</p>
<p>
Harmony je kompatibilní náhrada knihovny, navržená tak, aby umožňovala
spustit KDE software bez použití Qt.</p>
<p>
V listopadu 1998 ohlásili vývojáři Qt změnu licence. Z Qt se tak měl stát
svobodný software. Nejsem si zcela jistý, ale domnívám se, že se tak stalo
zčásti kvůli neústupné reakci komunity na problém způsobený nesvobodností
Qt. (Nová licence je nevýhodná a nespravedlivá, takže je stále žádoucí
vyvarovat se použití Qt.)</p>
<p>
[Dodatečná poznámka: v září 2000 bylo Qt vydáno pod licencí GNU GPL, což
tento problém vyřešilo]</p>
<p>
Jak zareagujeme na další lákavou nesvobodnou knihovnu? Porozumí celá
komunita tomu, že je třeba nespadnout do pasti? Nebo se mnozí z nás vzdají
svobody ve prospěch pohodlí a vznikne velký problém? Naše budoucnost závisí
na naší filozofii.</p>

<h3>Softwarové patenty</h3>
<p>
Největší hrozba, které čelíme, jsou softwarové patenty, které mohou
odstranit algoritmy a hlavní části programu z dosahu svobodného softwaru až
na dvacet let. Patenty na LZW kompresní algoritmy byly zavedeny v roce 1983
a stále nesmíme vydávat svobodný software, který by vytvářel řádně
komprimované <abbr title="Graphics Interchange Format">GIF</abbr>y. [V roce
2009 tento patent vypršel.] V roce 1998 byl stažen z prodeje svobodný
program na vytváření komprimovaných <abbr title="MPEG-1 Audio Layer
3">MP3</abbr> souborů pod hrozbou soudního procesu. [patenty na MP3 vypršely
v roce 2017 – zde je vidět, jak dlouho jsme museli čekat]
</p>
<p>
Jsou různé způsoby jak si poradit s patenty: můžeme hledat důkaz, že patent
je neplatný, anebo se můžeme hledat alternativní řešení, abychom mohli
splnit požadovanou úlohu. Každá z těchto metod je však účinná pouze v
některých případech; pokud obě dvě selžou, patent může přinutit všechen
svobodný software, aby se vzdal některých částí, které uživatelé
vyžadují. Po dlouhém čekání, patenty vyprší, ale co budeme dělat do té doby?</p>
<p>
Ti, kteří si cení svobodný software díky svobodě, kterou poskytuje, u něho
zůstanou. Pokusíme se dělat naši práci bez patentovaných součástí. Ti, kteří
si svobodného software cení kvůli předpokladům, že bude technicky
vyspělejším, nazvou pravděpodobně zbrzdění kvůli patentu selháním. Ačkoli je
tedy užitečné hovořit o praktické účinnosti vývojového modelu zvaného
„tržiště“  a spolehlivosti a výkonnosti svobodného softwaru, nesmíme se v
tomto bodě zastavit. Musíme hovořit o svobodě a principu.</p>

<h3>Svobodná dokumentace</h3>
<p>
Největší nedostatek našich svobodných operačních systémů nespočívá v
softwaru – je to nedostatek dobrých svobodných manuálů, které můžeme
zahrnout do našich systémů. Dokumentace je nezbytnou součástí každého
softwarového balíku; když sadě programů důležitého svobodného softwaru chybí
dobrá svobodná příručka, je to velká mezera. V dnešní době máme mnoho
takových mezer.</p>
<p>
Svobodná dokumentace, jako svobodný software, se vztahuje ke svobodě,
nikoliv k ceně. Kritéria, která musí splňovat svobodná příručka, jsou
prakticky totožná s kritérii pro svobodný software: jedná se o poskytnutí
určitých svobod všem uživatelům. Musí být povolena redistribuce (včetně
komerčního prodeje), a to jak v on-line, tak v tištěné podobě, aby manuál
mohl doprovázet každou kopii programu.</p>
<p>
Právo k úpravám je rovněž zásadní. Nevěřím ale tomu, že je pro lidi nezbytné
mít povolení k modifikaci všech druhů článků a knih. Myslím si například, že
vy nebo já smíme omezovat modifikaci článků jako je tento, kde se popisují
naše činy a názory.</p>
<p>
Je zde ovšem zvláštní důvod, proč je svoboda modifikace rozhodující pro
dokumentaci svobodného softwaru. Pokud lidé uplatní svá práva modifikovat
software a přidávat nebo měnit jeho části, jsou-li svědomití, změní také
příručku – aby poskytli přesnou a použitelnou dokumentaci spolu s upraveným
programem. Příručka, která programátorům nedovoluje svědomitě dokončit
práci, nesplňuje potřeby komunity.</p>
<p>
Některá omezení modifikací jsou stanovena tak, aby nezpůsobovala
potíže. Například požadavky na zachování poznámky o původním autorovi a
copyrightu, distribučních podmínek nebo seznamu autorů jsou v pořádku. Není
problémem požadovat, aby upravené verze v sobě zahrnovaly poznámku o své
modifikaci, včetně označení částí, které byly smazány či změněny, dokud tyto
oddíly pojednávají o netechnických tématech. Tato omezení nepředstavují
žádnou potíž, protože neznemožňují svědomitému programátorovi přizpůsobení
příručky tak, aby se hodila k modifikovanému programu. Jinými slovy,
neznemožňují komunitě svobodného software plně využívat manuál. </p>
<p>
Nicméně musí být možné upravovat veškerý <em>technický</em> obsah manuálu a
posléze redistribuovat výsledky přes běžná média, přes všechny běžné kanály;
jinak jsou totiž omezení komunitě na obtíž, manuál není svobodný a je
potřeba vytvořit jiný.</p>
<p>
Budou vývojáři svobodného softwaru odhodlaní vytvářet kompletní škálu
svobodných příruček? Opět, naše budoucnost závisí na naší filozofii.</p>

<h3>Musíme mluvit o svobodě</h3>
<p>
V dnešní době je přibližně deset miliónů uživatelů na systémech GNU/Linux
jako například Debian GNU/Linux a Red Hat Linux. Svobodný software vyvinul
několik praktických výhod, takže k němu uživatelé přecházejí již i z čistě
praktických důvodů.</p>
<p>
Dobré následky jsou zřejmé: větší zájem o rozvoj svobodného softwaru, více
zákazníků pro obchod se svobodným softwarem a větší schopnosti povzbuzovat
společnosti, aby namísto proprietárních produktů vyvíjely komerční svobodný
software. </p>
<p>
Zájem o software však narůstá rychleji než povědomí o filosofii, na níž je
postaven, a to způsobuje potíže. Naše schopnost čelit výše popsaným výzvám a
nebezpečím závisí na vůli pevně hájit svobodu. Abychom se ujistili, že naše
komunita tuto vůli má, musíme předávat naše myšlenky a nápady všem nově
příchozím členům v naší komunitě.</p>
<p>
Bohužel však v tomto selháváme: úsilí přilákat do naší komunity nové
uživatele dalece předstihuje úsilí naučit je chování naší
komunity. Potřebujeme dělat obojí a udržet tato úsilí v rovnováze. [Proto
také vznikl tento překlad. Zmiňte se o českém překladu stránek projektu GNU
kamarádům a kolegům, ať se také dozví o naší komunitě – poznámka původního
korektora] </p>

<h3>„Open Source“</h3>
<p>
Učení nových uživatelů svobodě se ztížilo v roce 1998, kdy se část komunity
rozhodla přestat používat termín „svobodný software“ a namísto toho užívat
termín „open source software“. </p>
<p>
Někteří z těch, co upřednostňovali tento výraz, si kladli za cíl, aby
nedocházelo k záměně slov „svobodný“ se slovem „zdarma“ <a
href="#tf1">[1]</a> – správný záměr. Jiní se naopak distancovali od ducha
principu, jež motivoval hnutí svobodného software a uživatele GNU projektu,
a aby se zalíbili vedoucím pracovníkům a firemním uživatelům, mnoho z nich
následovalo ideologii, která staví zisk nad svobodu, nad komunitu, nad
principy. Rétorika „open source“ se zaměřuje na možnost vytvářet vysoce
kvalitní, silný software, ale vyhýbá se myšlenkám svobody, komunity a
principu.</p>
<p>
Jasným příkladem tohoto jsou „linuxové“ magazíny – jsou plné inzerátů na
proprietární software, který pracuje pod GNU/Linuxem. Až se objeví příští
Motif či Qt, budou tyto magazíny před nimi programátory varovat, nebo na ně
naopak otiskovat inzeráty?</p>
<p>
Podpora byznysu může být pro komunitu v mnoha ohledech přínosná; za jinak
stejných okolností, je to užitečné. Ovšem získání jejich podpory tím, že
budeme mluvit ještě méně o svobodě a principu, může být katastrofální;
předchozí nevyváženost mezi rozsahem uživatelů a vzděláním se tak ještě
zhoršuje.</p>
<p>
„Svobodný software“ a „open source“ popisují víceméně tutéž kategorii
softwaru, ale říkají odlišné věci o softwaru a o hodnotách. GNU projekt
pokračuje v užívání pojmu „svobodný software“, aby dal najevo, že nejen
technologie, ale hlavně svoboda je důležitá. </p>

<h3>Pokus se!</h3>
<p>
Yodův aforismus („Neexistuje ‚pokus‘“) zní hezky, ale pro mě je
neplatná. Většinu své práce jsem dělal s úzkostí, zda na ní mám a v
nejistotě, zda dosáhnu cíle, který jsem si vytyčil. Přesto jsem se pokusil,
protože mezi mým městem a nepřítelem nebyl nikdo jiný než já. Ke svému
překvapení jsem občas uspěl.</p>
<p>
Občas jsem neuspěl; některé z mých měst padly. Poté jsem našel další
ohrožené město a připravil se na bitvu. Po čase jsem se naučil vyhledávat
hrozby a stavět se mezi ně a mé město, vyzývaje ostatní hackery, aby přišli
a připojili se ke mně.</p>
<p>
Nyní již často nejsem sám. Je to pro mě úleva a radost, když vidím zástupy
hackerů, kteří se pouštějí do téhož, aby pokračovali, a uvědomuji si, že by
toto město mohlo přežít – prozatím. Nebezpečí jsou však rok od roku větší a
nyní se Microsoft explicitně zaměřil na naši komunitu. Nemůžeme pokládat
budoucnost svobody za samozřejmou. Neberte to jako samozřejmost! Jestliže si
chcete udržet svoji svobodu, musíte být připraveni ji bránit.</p>

<div class="translators-notes">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
<h3>Poznámky překladatele</h3> <ol> <li id="tf1"> Narážíme tu na rozdíl mezi
angličtinou a češtinou. Zatímco angličtina má jedno slovo: „free“, v češtině
tento problém řešit nemusíme – dokážeme oba významy jasně rozlišit, protože
používáme dvě různá slova: „zdarma“ a „svobodný“. Proto se také někdy v
angličtině používá slovo „libre“ (přejaté ze Španělštiny nebo
Francouzštiny), pomocí nějž můžeme v anglických textech akcentovat právě
význam svobody a není zaměnitelné se „zdarma“ (pro něj naopak můžeme použít
„gratis“). </li> </ol></div>
</div>

<!-- for id="content", starts in the include above -->
<!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
<div id="footer">
<div class="unprintable">

<p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>

<p>
<!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
        replace it with the translation of these two:

        We work hard and do our best to provide accurate, good quality
        translations.  However, we are not exempt from imperfection.
        Please send your comments and general suggestions in this regard
        to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">

        &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>

        <p>For information on coordinating and submitting translations of
        our web pages, see <a
        href="/server/standards/README.translations.html">Translations
        README</a>. -->
Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
&lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
článku.</p>
</div>

<!-- Regarding copyright, in general, standalone pages (as opposed to
     files generated as part of manuals) on the GNU web server should
     be under CC BY-ND 4.0.  Please do NOT change or remove this
     without talking with the webmasters or licensing team first.
     Please make sure the copyright date is consistent with the
     document.  For web pages, it is ok to list just the latest year the
     document was modified, or published.
     
     If you wish to list earlier years, that is ok too.
     Either "2001, 2002, 2003" or "2001-2003" are ok for specifying
     years, as long as each year in the range is in fact a copyrightable
     year, i.e., a year in which the document was published (including
     being publicly visible on the web or in a revision control system).
     
     There is more detail about copyright years in the GNU Maintainers
     Information document, www.gnu.org/prep/maintain. -->
<p>Copyright &copy; 1998, 2001, 2002, 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2014, 2015,
2017, 2018, 2020 Richard Stallman</p>

<p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License</a>.</p>

<!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
<div class="translators-credits">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
Editor a spoluautor překladu: František Kučera.</div>

<p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
Aktualizováno:

$Date: 2020/07/12 05:29:38 $

<!-- timestamp end -->
</p>
</div>
</div>
<!-- for class="inner", starts in the banner include -->
</body>
</html>