path: root/talermerchantdemos/blog/articles/cs/shouldbefree.html

<!--#set var="PO_FILE"
 value='<a href="/philosophy/po/shouldbefree.cs.po">
 https://www.gnu.org/philosophy/po/shouldbefree.cs.po</a>'
 --><!--#set var="ORIGINAL_FILE" value="/philosophy/shouldbefree.html"
 --><!--#set var="DIFF_FILE" value=""
 --><!--#set var="OUTDATED_SINCE" value="2002-06-12" -->

<!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
<!-- Parent-Version: 1.86 -->

<!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
<title>Proč by měl být software svobodný – Projekt GNU – Nadace pro svobodný
software</title>

<!--#include virtual="/philosophy/po/shouldbefree.translist" -->
<!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
<!--#include virtual="/server/outdated.cs.html" -->
<h2>Proč by měl být software svobodný</h2>

<p>
od <a href="http://www.stallman.org/"><strong>Richarda
Stallmana</strong></a></p>
<h3 id="introduction">Úvod</h3>
<p>
Existence softwaru nevyhnutelně přináší otázku, jak by měla být činěna
rozhodnutí o jeho použití. Například předpokládejme, že jedna osoba, která
má kopii programu, potká jinou, která ji nemá a ráda by si ji pořídila. Mají
možnost program zkopírovat; kdo by měl rozhodnout, zda to smí udělat?
Zúčastněné osoby? Či jiná strana, nazývaná „vlastník”?</p>
<p>
   Softwaroví vývojáři obvykle zvažují tyto otázky za předpokladu, že kritérium
pro odpověď je maximalizovat vývojářův zisk. Politická síla obchodu vedla k
vládní adopci obou a vývojáři si vybrali: program má vlastníka, obvykle
firmu spojenou s jeho vývojem.</p>
<p>
   Rád bych uvážil stejnou otázku za použití jiného kritéria: prosperity a
svobody veřejnosti celkově.</p>
<p>
   Odpověď nemůže dát zákon – zákon by se měl přizpůsobit etice, ne naopak. Ani
současná praxe neumí zodpovědět tuto otázku, ačkoliv může naznačit možné
odpovědi. Jediná možnost posuzování je prozkoumat, kdo má prospěch a kdo je
poškozen uznáním vlastníků softwaru; proč a jak moc. Jinými slovy, měli
bychom provést analýzu nákladů a přínosů ve prospěch společnosti jako celku,
s přihlédnutím na osobní svobodu stejně jako na produkci materiálních
statků.</p>
<p>
   V tomto článku popíši účinek existence vlastníků software a ukážu, že
následky jsou škodlivé. Můj závěr bude, že programátoři mají povinnost
podněcovat ostatní ke sdílení, redistribuci, studování a vylepšování
softwaru, který píšeme. Jinými slovy, mají právo psát <a
href="/philosophy/free-sw.html">„svobodný” software</a>. <a
href="#f1">(1)</a></p>

<h3 id="owner-justification">Jak vlastníci ospravedlňují svou sílu</h3>
<p>
   Ti, kdo mají užitek ze současného systému, ve kterém jsou programy majetkem,
nabízejí dva argumenty na podporu svých požadavků vlastnit programy: citový
a ekonomický argument.</p>
<p>
   Citový argument vypadá takto: „Vložil jsem svůj pot, své srdce, svou duši do
tohoto programu. Vychází ze <em>mne</em>, je <em>můj</em>!”</p>
<p>
   Tento argument nepotřebuje vážnějšího vyvracení. Pocit vazby je jediný,
který si mohou programátoři pěstovat když jim to vyhovuje; není to
nevyhnutelné. Uvažme, například, jak ochotně stejní programátoři obvykle
převedou všechna práva velké korporaci výměnou za mzdu; citová vazba záhadně
zmizí. Naproti tomu vezměme velké umělce a řemeslníky středověku, kteří se
pod svá díla vůbec nepodepisovali. Pro ně nebylo jméno umělce důležité. Na
čem záleželo, byla odvedená práce – a cíl kterému měla sloužit. Tento pohled
převládal stovky let.</p>
<p>
   Ekonomický argument vypadá takto: „Chci zbohatnout (obvykle zkresleně
popsáno jako ‚zajistit živobytí’), a jestli mi nedovolíte zbohatnout
programováním, pak nebudu programovat. Všichni ostatní jsou jako já, takže
nebude nikdo nikdy programovat a potom nebudete mít vůbec žádné programy!”
Tato výhrůžka se obvykle prezentuje jako moudrá rada.</p>
<p>
   Později vysvětlím, proč je tato výhrůžka „blafem”. Nejprve se chci zaměřit
na fakt, který je viditelnější, pokud argument zformulujeme jinak.</p>
<p>
   Tato formulace začíná srovnáním společenské užitečnosti proprietárního
programu a následků neexistence programů, a poté dospívá k poznatku, že
vývoj proprietárního softwaru je, obecně vzato, přínosný a měl by být
podporován. Klam je zde v porovnávání pouze dvou východisek – proprietární
software oproti žádnému software – a předstírání, že zde nejsou jiné
možnosti.</p>
<p>
   V systému intelektuálního vlastnictví, je vývoj software obvykle spojen s
existencí vlastníka, který kontroluje jeho použití. Pokud platí tento
pčedpoklad, musíme si vybrat mezi proprietárním software a žádným
software. Avšak toto spojení není neodmyslitelné či nevyhnutelné; je to
následek specifických sociálně-právních politických rozhodnutí. Měli bychom
se spíše ptát: „mít či nemít vlastníky?” Formulovat otázku jako volbu mezi
proprietárním softwarem a žádným software je špatný start.</p>

<h3 id="against-having-owners">Argument proti existenci vlastníků</h3>
<p>
   Vyvstává otázka: „Měl by být vývoj software spojen s existencí vlastníků
omezujících jeho použití?”</p>
<p>
   Abychom se mohli rozhodnout, musíme <em>nezávisle</em> posoudit následky
obou těchto aktivit pro společnost: následeky vývoje software (nehledě na
podmínky jeho distribuce), a následky omezení jeho použití (v případě, že
byl již software vyvinut). Jestliže jedna z těchto aktivit je prospěšná a ta
druhá je škodlivá, udělali bychom lépe jejich separováním a bylo by lepší
provádět jen tu prospěšnou.</p>
<p>
   Ještě jinak řečeno, jestliže je omezení distribuce již vyvinutého software
škodlivé pro celou společnost, pak eticky smýšlející vývojář tuto možnost
odmítne.</p>
<p>
   K určení účinku omezení sdílení potřebujeme porovnat hodnotu, kterou
společnosti dává omezený program (např. proprietární), s hodnotou programu,
dostupného každému. To znamená porovnat dva možné světy.</p>
<p>
   Tato analýza také vynáší na světlo jednoduchý protiargument „prospěch
bližního z kopie programu jemu nebo jí dané je vymazán škodou učiněnou
vlastníkovi.” Tento protiargument předpokládá, že škoda a užitek mají
stejnou hodnotu. Tato analýza zahrnuje porovnání těchto hodnot a ukazuje, že
přínos je mnohem větší.</p>
<p>
   K objasnění použijme tento argument v jiné oblasti: stavbě silnic.</p>
<p>
   Bylo by možné financovat stavbu všech cest mýtným. To by vyžadovalo budku na
výběr mýtného na rohu každé ulice. Takovýto systém by poskytoval velký
stimul pro vylepšování cest a nutil všechny řidiče za takové cesty
platit. Avšak budka na výběr mýtného je umělá překážka hladké jízdy. Umělá,
protože to není důsledek toho, jak cesty nebo auta fungují.</p>
<p>
   Porovnáním bezplatných cest a placených cest dle jejich užitečnosti
zjistíme, že (vše ostatní je stejné) výstavba cest bez poplatků je levnější,
provoz je levnější, bezpečnější, a jsou vhodnější. <a href="#f2">(2)</a> V
chudé zemi mohou poplatky znepřístupnit cesty mnoha občanům. Cesty bez bez
budek pro výběr mýtného tak nabízejí společnosti více užitku při menších
nákladech; jsou pro společnost výhodnější. Tudíž by měla společnost zvolit
jiný způsob financování cest, než pomocí výběru mýtného. Každý by měl mít
právo svobodně a bez poplatků používat cesty, které byly již jednou
postaveny.</p>
<p>
   Když toto obhájci výběru mýtného předkládají jako <em>pouhý</em> způsob
vybírání peněz, zkreslují realitu. Výběr poplatků zvyšuje kapitál, ale
stejně tak dobře způsobuje i něco jiného: ve výsledku znehodnocuje
cestu. Takto omezovaná cesta není tak dobrá jako bezplatná cesta: přijmutí
více (a technicky vyspělejších) cest není vylepšení, pokud to znamená záměnu
volných cest za omezené cesty.</p>
<p>
   Výstavba bezplatných cest samozřejmě stojí peníze, které musí veřejnost
nějak zaplatit. Avšak to neznamená nevyhnutelně, že bychom museli omezovat
silnice budkami na výběr mýtného. My, kdož stejně musíme platit, získáme za
své peníze více, když za ně pořídíme volnou cestu.</p>
<p>
   Nesnažím se říci, že cesty s budkami pro výběr mýtného jsou horší než žádné
cesty. To by byla pravda, kdyby byly polatky tak velké, že to bylo pro
potenciální uživatele cesty neakceptovatelné – ale je nepravděpodobné, že by
společnost vybírající poplatky zvolila takovou politiku. Dokud však placené
cesty způsobují nazanedbatelné škody a obtíže, je lepší organizovat výběr
peněz nějakou jednodušší cestou.</p>
<p>
   Použiji nyní stejného argumentu pro vývoj software a ukážu, že existence
„mýtného” za užitečný software stojí společnost mnoho: zvyšuje to náklady
potřebné na výrobu takového software a na distribuci. Takové programy pak
jsou méně vhodné a výkonné. Budu tedy pokračovat tím, že výroba programů by
měla být podporována nějakým jiným způsobem. Poté pokročím k vysvětlení
jiných metod podpory a financování vývoje software.</p>

<h4 id="harm-done">Škody způsobené svazováním softwarem</h4>
<p>
   Uvažujme pro tuto chvíli, že program byl vyvinut a jakékoliv potřebné platby
za jeho vývoj byly splaceny; nyní si společnost musí vybrat mezi učiněním
programu proprietárním, nebo povolením jeho svobodného užívání a
sdílení. Předpokládejme, že existence programu a jeho dostupnost je
žádoucí. <a href="#f3">(3)</a></p>
<p>
   Omezení distribuce a modifikace programu nemůže jeho použití usnadnit, může
pouze překážet. Takže účinek může být pouze negativní. Ale jak moc? A jakým
způsobem?</p>
<p>
   Takové blokování způsobuje tři druhy materiální škody:</p>

<ul>
<li>Program používá méně lidí.</li>

<li>Nikdo z uživatelů nemůže program přizpůsobit svým potřebám nebo opravit.</li>

<li>Ostatní vývojáři se nemohou z programu učit, nebo na něm založit svoji novou
práci.</li>
</ul>

<p>
   Každou úroveň materiální škody provází také škoda psycho-sociální. Poukazuji
tím na účinek, který mají lidská rozhodnutí na jejich následující pocity,
postoje a náchylnosti. Tyto změny v lidském způsobu myšlení budou mít
pozdější vliv na jejich vztah s jejich bližními, a mohou mít materiální
následky.</p>
<p>
   Tyto tři úrovně materiálních škod plýtvají částí hodnoty, kterou může
program přinést, ale nemohou ji zredukovat na nulu. Jestliže promarní
většinu z hodnoty programu, pak napsání programu poškodí společnost nanejvýš
s takovou intenzitou, jakou jsme věnovali do jeho vytvoření. (v takovém
případě bude program sice perfektně bezcenný, ale nikoho nepoškodí –
pozn. korek.) Každý program, který se úspěšně prodává, musí samozřejmě
přinášet nějaký materiální užitek.</p>
<p>
   Avšak s přihlédnutím k průvodním psycho-sociálním škodám zde není žádná
hranice, kolik škody může vývoj proprietárního software způsobit.</p>

<h4 id="obstructing-use">Blokování používání programů</h4>
<p>
   První úroveň poškozování brání samotnému použití programu. Vytvoření kopie
programu má téměř nulové náklady (a můžete si zaplatit tyto náklady tím, že
uděláte práci sami), takže na volném trhu by měl téměř nulovou
cenu. Licenční polatek je významná překážka používání programu. Je-li nějaký
vysoce užitečný program proprietární, bude ho používat daleko méně lidí.</p>
<p>
   Je snadné ukázat, že celkový příspěvek programu pro společnost je snížen
tím, že mu přiřadíme vlastníka. Každý potenciální uživatel programu,
konfrontovaný s nutností zaplatit za jeho použití, může zvolit zaplacení,
nebo se může použití programu vzdát. Když uživatel zvolí platbu, pak je to
celkově nulový přesun bohatství mezi dvěma stranami. Ale pokaždé, když se
někdo vzdá použití programu, tuto osobu to poškodí, aniž by měl někdo jiný
užitek. Součet záporných čísel a nul musí být záporný.</p>
<p>
   Toto však nezmenší množství práce vynaložené na <em>vývoj</em>
programu. Výsledkem je snížení účinnosti celého procesu v v přepočtu na
jednu hodinu práce vývojáře.</p>
<p>
   Toto odráží rozhodující rozdíl mezi kopírováním programů a aut, židlí, nebo
sendvičů. Mimo vědeckou fikci neexistuje žádný kopírovací stroj na hmotné
objekty, ale je lehké kopírovat programy. Kdokoliv může velmi jednoduše
vytvořit tolik kopií, kolik je potřeba. To není možné u hmotných objektů,
protože platí zákon zachování hmoty: každá nová kopie musí být vytvořena
stejným způsobem a se stejnou spotřebou surovin, jako ta první.</p>
<p>
   U hmotných věcí omezení na jejich použití dává smysl, protože méně koupených
věcí znamená méně surovin a práce potřebné k jejich vytvoření. Je pravda, že
jsou u nich obvykle také počáteční náklady, náklady na vývoj, které jsou
rozloženy přes celý průběh výroby. Ale dokud jsou kritické náklady produkce
někde jinde, rozložení nákladů na vývoj nezpůsobí kvalitativní rozdíl. A
nevyžaduje to omezení svobody běžných uživatelů.</p>
<p>
   Avšak uložení ceny za něco, co by jinak bylo bezplatné, je kvalitativní
změna. Centrální uvalení ceny na distribuci softwaru se stává silnou
překážkou.</p>
<p>
   A co víc, centrální produkce, jak je nyní praktikována, je neúčinná dokonce
i jako prostředek doručování kopií software. Tento systém zahrnuje uzavírání
fyzických disků nebo pásek do nadbytečných balíků, přepravování jejich
velkého množství po světě, a jejich uskladňování pro prodej. Tyto náklady
jsou prezentovány jako výdaje na obchodování; ve skutečnosti je to část
ztrát způsobených existencí vlastníků.</p>

<h4 id="damaging-social-cohesion">Poškozování sociální soudržnosti</h4>
<p>
   Předpokládejme, že vy i váš bližní shledáte užitečným nějaký
program. Vzhledem k etice vůči vašemu bližnímu by jste měli cítit, že pokud
se zachováte správně, budete ho moci používat oba. Povolení k používání
programu pouze jedním z vás a potlačením toho druhého, rozdělujuje
společnost. Ani vy, ani váš bližní, byste si neměli myslet, že toto je
normální a akceptovatelné.</p>
<p>
   Podepsání typické smlouvy o akceptování softwarové licence znamená zradu
vašeho bližního: „Slibuji odepřít bližnímu tento program, abych mohl získat
vlastní kopii.” Lidé, kteří dělají taková rozhodnutí, cítí vnitřní
psychologický tlak ospravedlnit se – snížením důležitosti pomoci bližnímu –
tak utrpí veřejný duch. Toto je psychologické poškození spojené s hmotným
poškozením způsobeným odrazením od použití programu.</p>
<p>
   Mnoho uživatelů podvědomě rozpozná špatnost odmítnutí sdílení, a tak se
rozhodnou ignorovat licence a zákony, a programy přesto sdílejí. Ale často
se tímto konáním cítí vinni. Vědí, že musí porušit zákon, aby byli dobrými
bližními, ale pořád si považují autoritu zákona, a usuzují, že být dobrým
bližním (kterým jsou) je nemravné či hanebné. Toto je také druh
psychosociálních škod, ale můžeme jim uniknout rozhodnutím, že takovéto
licence a zákony nemají žádnou morální moc.</p>
<p>
   Programátoři také utrpí psychosociální škody pokud si uvědomí, že mnoha
uživatelům nebude dovoleno používat jejich práci. Toto vede k postoji
cynismu či odmítání. Programátor může s nadšením popisovat práci, kterou
shledává technicky vzrušující, ale poté, když je dotázán „Bude mi povoleno
to používat?”, povadne mu tvář a přizná, že odpověď je „ne”. Aby se vyhnul
pocitu odrazení, buď většinou tento fakt ignoruje, nebo přijme cynický
postoj navržený k minimalizaci jeho osobní důležitosti. [tím se zřejmě myslí
postoj: „Stejně s tím nemohu nic dělat.” – pozn. korek.]</p>
<p>
   Od Reaganovy éry není největším nedostatkem ve Spojených Státech technická
inovace, ale spíše neochota pracovat společně pro dobro veřejnosti.</p>

<h4 id="custom-adaptation">Zamezení uživatelských přizpůsobení programů</h4>
<p>
   Druhou úrovní materiální škody je neschopnost upravovat
programy. Jednoduchost modifikací softwaru je jednou z jeho velkých výhod
před staršími technologiemi. Ale většinu komerčně dostupného softwaru
nemůžeme modifikovat, dokonce ani poté, co si ho koupíme. Můžete ho vzít,
nebo nechat být, jako černou skříňku – to je vše.</p>
<p>
   Spustitelný program se skládá ze série čísel, jejichž význam je
utajen. Nikdo, dokonce ani dobrý programátor, nemůže jednoduše změnit čísla
tak, aby program dělal něco jiného.</p>
<p>
   Programátoři normálně pracují se „zdrojovým kódem” programu, který je psán v
programovacím jazyce jako Fortran nebo C. Používá názvy pro pojmenování
použitých dat a částí programu, a reprezentuje operace, symboly jako '+' pro
sčítání a '-' pro odečítání. Je určen, aby pomohl programátorům číst a měnit
programy. Zde je příklad; program na výpočet vzdálenosti mezi dvěma body v
rovině:</p>

<pre>
     float
     distance (p0, p1)
          struct point p0, p1;
     {
       float xdist = p1.x - p0.x;
       float ydist = p1.y - p0.y;
       return sqrt (xdist * xdist + ydist * ydist);
     }
</pre>
<p>
   Zde je stejný program ve spustitelné podobě, na počítači, který normálně
používám:
</p>

<pre>
     1314258944      -232267772      -231844864      1634862
     1411907592      -231844736      2159150         1420296208
     -234880989      -234879837      -234879966      -232295424
     1644167167      -3214848        1090581031      1962942495
     572518958       -803143692      1314803317
</pre>

<p>
   Zdrojový kód je užitečný (alespoň potenciálně) všem uživatelům programu. Ale
většině uživatelů není dovoleno získat kopii zdrojového kódu. Zpravidla je
zdrojový kód proprietárního programu tajemstvím vlastníka, aby se z něj
nemohl nikdo jiný nic naučit. Uživatelé obdrží pouze soubory
nesrozumitelných čísel, která počítač zpracuje. To znamená, že program může
modifikovat pouze jeho vlastník.</p>
<p>
   Přítelkyně mi jednou řekla o své práci jako programátor v bance, kdy asi
šest měsíců psala program podobný jinému komerčně dostupnému. Věřila, že
kdyby získala zdrojový kód tohoto komerčně dostupného programu, mohla by ho
jednoduše upravit pro jejich potřeby. Banka byla ochotna za něj zaplatit,
ale nemohla – zdrojový kód byl tajemství. A tak musela strávit šest měsíců
prací, prací která se započetla do hrubého národního produktu, ale která
byla ve skutečnosti plýtváním.</p>
<p>
   Laboratoř Umělé Inteligence (laboratoř UI) na <abbr title="Massachusetts
Institute of Technology">MIT</abbr> dostala kolem roku 1977 jako dárek
grafickou tiskárnu od Xeroxu. Byla obsluhována svobodným softwarem, ke
kterému jsme přidali mnoho pro nás výhodných vlastností. Například aby
software upozornil uživatele bezprostředně po dokončení tisku. Kdykoliv by
měla tiskárna problémy, jako zmačkaný papír nebo nedostatek papíru, software
by okamžitě upozornil všechny uživatele, kteří by měli ve frontě nějakou
tiskovou úlohu. [Pokud zadáte příkaz k tisku a někdo jiný právě něco tiskne,
vaše úloha je prostě zařazena do fronty a čeká, až na ni přijde řada. V
dobách, kdy byla tiskárna společná pro mnoho lidí z laboratoře, jste často
byli až několikátí na pořadníku a tiskárna se mohla zaseknout klidně ještě
předtím než vůbec začala zpracovávat vaši úlohu – pozn. korek.] Tyto
vlastnosti napomáhaly hladké práci.</p>
<p>
   Později dal Xerox laboratoři UI novější, rychlejší tiskárnu, jednu z prvních
laserových tiskáren. Byla řízena proprietárním softwarem, běžícím na
separátním vyhrazeném počítači, takže jsme nemohli přidat naše oblíbená
vylepšení. Mohli bychom zařídit zaslání upozornění, když byla tisková úloha
poslána vyhrazenému počítači, ale ne když byla skutečně tištěna (a prodleva
byla obvykle značná). Nebyl zde způsob, jak zjistit, kdy byla úloha skutečně
vytištěna; mohli jste pouze hádat. A nikdo nebyl informován, když se
zaseknul papír, takže tiskárna často třeba stála hodinu bez nápravy.</p>
<p>
   Systémoví programátoři byli schopní napravit takové problémy, pravděpodobně
stejně schopní jako původní autoři programu. Xerox se ale o naše problémy
nezajímal a zamezil nám v jejich nápravě, takže jsme byli donuceni problémy
akceptovat. Nikdy nebyly opravdu vyřešeny.</p>
<p>
   Většina dobrých programátorů má zkušenosti s takovou frustrací. Banka si
může dovolit řešit problém napsáním nového programu od nuly, ale typický
uživatel, nezáleží na tom jak dovedný, se může jen vzdát.</p>
<p>
   Taková rezignace způsobuje psychosociální škody – škody ducha sebedůvěry. Je
demoralizující žít v domě, který si nemůžete upravit tak, aby vyhovoval
vašim potřebám. To vede k rezignaci a ztrátě odvahy, což může rozšířit svou
působnost i do jiných aspektů života. Lidé, kteří se takto cítí, jsou
nešťastní a neodvádějí dobrou práci.</p>
<p>
   Představte si, jaké by to bylo, kdyby byly šířeny recepty na stejném
podkladě, jako software. Můžete říct, „Jak změním ten recept, abych
odstranil sůl?” A velký šéfkuchař by odpověděl, „Jak si troufáš urazit můj
recept, dítě mé mysli a chuti, tím že s ním zkusíš zamíchat? Nemáš právo
měnit můj recept, aby byl lepší!”</p>
<p>
   „Ale můj doktor říká, ať nejím sůl! Co mám dělat? Odebereš kvůli mě sůl?”</p>
<p>
   „Bude mi potěšením to udělat; můj poplatek je pouze 50 000 $.” Pokud má
vlastník monopol na změny, poplatky bývají obrovské. „Avšak nyní nemám
čas. Jsem zaměstnán úkolem navrhnout nový recept na lodní suchary pro
Námořnictvo. Mohl bych se k tomu dostat tak za dva roky.”</p>

<h4 id="software-development">Blokování vývoje softwaru</h4>
<p>
   Třetí úroveň materiálních škod ovlivňuje vývoj softwaru. Tento vývoj byl
obvykle evoluční proces, kde člověk vzal existující program a přepsal jeho
části kvůli nějaké nové vlastnosti, a poté jiný člověk přepsal další části,
aby přidal jiné vlastnosti; v některých případech toto pokračovalo po období
až dvaceti let. Mezitím byly části programu „kanibalizovány” a přetvořeny
základy jiných programů.</p>
<p>
   Existence vlastníků zabraňuje takovémuto druhu vývoje. V takovém systému je
nutné začít s vývojem programu od nuly. Také to zabraňuje novým
profesionálům studovat existující programy, aby se poučili z užitečných
technik, nebo dokonce toho, jak mohou být strukturovány velké
programy. [Velkým problémem nováčků v programování je při vstupu do reálného
světa právě fakt, že sice skvěle ovládají syntaxi, algoritmizaci, možná že
teoreticky i návrh struktury, ale ve skutečnosti nikdy neviděli design
opravdu velkých projektů, na nichž chtě nechtě budou asi muset pracovat. Na
škole nikdy nebudou tvořit tak komplexní projekt a pokud nemají přístup ke
zdrojovým kódům projektů již existujících, nemají téměř žádnou šanci se s
designem tak velkých projektů seznámit. – pozn. korek.]</p>
<p>
   Vlastníci rovněž zabraňují výuce. Potkal jsem bystré studenty počítačů,
kteří nikdy neviděli zdrojový kód velkého programu. Mohou být dobří při
psaní malých programů, ale nikdy se nemohou začít učit odlišným dovednostem
psaní velkých programů, pokud neuvidí, jak to udělali jiní.</p>
<p>
   Na jakémkoliv intelektuálním poli člověk dosáhnout výšie tak, že si stoupne
na ramena jiných. Ale toto již většinou není na softwarovém poli možné –
můžete pouze stanout na ramenech ostatních lidí <em>ve vaší firmě</em>.</p>
<p>
   S tímto spojené psychosociální škody mají vliv na vědeckou spolupráci, která
byla obvykle tak silná, že vědci spolupracovali dokonce i když jejich země
byly ve válce. V tomto duchu např. opustili japonští oceánografové svou
laboratoř na ostrově v Pacifiku, poté co pečlivě zakonzervovali svou práci
pro přicházející námořníky z USA a zanechali jim zprávu s prosbou, ať s
výsledky jejich práce dobře naloží.</p>
<p>
   Konflikty kvůli zisku zničily i to, co mezinárodní konflikty ušetřily. V
dnešní době vědci v mnoha oblastech vědy nepublikují ve svých dokumentech
dost na to, aby byl někdo schopen jejich experimenty zopakovat. Publikují
pouze dost na to, aby dovolili čtenářům podivovat se, jak mnoho dokázali
udělat. Toto je jistě pravda v počítačové vědě, kde jsou zdrojové kódy
vydaných programů obvykle tajné.</p>

<h4 id="does-not-matter-how">Nezáleží na tom, jak je sdílení omezováno</h4>
<p>
   Diskutoval jsem následky bránění lidem v kopírování, modifikování a tvorbě
programů. Neupřesnil jsem ale, jak je toto bránění prováděno, protože to
nemá žádný vliv na výsledek. Zda je to prováděno ochranou proti kopírování,
nebo copyrightem, nebo licencemi, nebo šifrováním, nebo <abbr
title="Read-only Memory">ROM</abbr> kartami, nebo hardwarovými sériovými
čísly, je-li to <em>úspěšné</em> bránění v používání, pak to škodí.</p>
<p>
   Uživatelé považují některé z těchto metod za méně příjemné, než
ostatní. Podotýkám, že nejvíce nenáviděné metody jsou ty, které dosáhnou
svého cíle.</p>

<h4 id="should-be-free">Software by měl být svobodný</h4>
<p>
   Ukázal jsem, jakou je vlastnictví programu (moc omezit jeho změny či
kopírování) překážkou. Jeho negativní účinky jsou rozšířené a důležité. Z
toho vyplývá, že společnost by neměla mít vlastníky programů.</p>
<p>
   Můžeme tomu porozumět také tak, že společnost potřebuje svobodný software, a
proprietární software je jen jeho chabou náhražkou. Podporování náhražky
není racionální způsob, jak dosáhnou toho, co potřebujeme.</p>
<p>
   Václav Havel nám radil: „Pracujte pro něco proto, že je to dobré, ne jen
proto, že to má vyhlídku na úspěch.” Pro obchod jako takový s jeho
specifickými cíli je proprietární software zřejmě výhodný, ale není výhodný
pro společnost.</p>

<h3 id="why-develop">Proč budou lidé vyvíjet software</h3>
<p>
   Jestliže eliminujeme intelektuální vlastnictví jako prostředek k podpoře
lidí k vývoji softwaru, zpočátku bude vyvíjeno méně softwaru, ale tento
software bude užitečnější. Není jasné, že celková spokojenost uživatelů bude
menší; ale jestli bude, nebo budeme-li si přát jakkoliv ji zvýšit, jsou zde
jiné způsoby podpory vývoje, tak jako jsou zde i jiné způsoby na shánění
pěněz pro silnice než vybírání mítného. Předtím než ale budu mluvit o tom,
jak to může být provedeno, chtěl bych položit otázku, kolik umělé podpory je
opravdu potřeba.</p>

<h4 id="fun">Programování je zábava</h4>
<p>
   Existují obory práce, do kterých vstoupí málokdo jinak než kvůli penězům,
například stavba silnic. Jsou zde jiné oblasti studium a umění, ve kterých
je malá šance zbohatnout, ale do kterých lidé vstupují z nadšení nebo jejich
znatelnou hodnotu pro společnost. Příklady zahrnují matematickou logiku,
klasickou hudbu a archeologii; a politické organizování mezi pracujícími
lidmi. Lidé soutěží o pár dostupných prestižních pozic, z nichž žádná není
financována příliš dobře. Mohou si dokonce i platit za možnost pracovat v
dané oblasti, pokud si to mohou dovolit.</p>
<p>
   Taková oblast se může přes noc změnit, jestliže začne nabízet možnost
zbohatnutí. Když jeden pracovník zbohatne, ostatní požadují stejnou
příležitost. Brzy mohou všichni požadovat velké sumy peněz za práci, kterou
předtím dělali pro radost. Když přejde pár let, všichni spojení s touto
oblastí se budou vysmívat myšlence, že by práce v oblasti mohla být udělána
bez velkých finančních výnosů. Budou radit sociálním plánovačům, aby
zajistili možnost těchto výnosů nařízením speciálních privilegií, mocí a
monopoly, jak jen je to potřebné.</p>
<p>
   Tato změna se stala v oblasti počítačového programování v uplynulé
dekádě. Před patnácti lety zde byly články o „oddanosti počítačům”:
uživatelé s nimi byli „spřaženi” a měli sto dolarů týdně. Obecně se to bralo
tak, že lidé často milovali programování natolik, aby kvůli tomu rozbili svá
manželství. Dnes se to bere tak, že nikdo by neprogramoval za nic jiného,
než za vysoký plat. Lidé zapoměli, co věděli před patnácti lety.</p>
<p>
   I když je pravda, že v daném čase bude v jistém odvětví většina lidí
pracovat jen za vysoké mzdy, nemusí to tak zůstat. Dynamika změn se může
obrátit, pokud k tomu společnost dá popud. Pokud odstraníme možnost velkého
zbohatnutí, pak po chvíli, kdy lidé přizpůsobí své postoje, budou jednou
opět dychtit pracovat v dané oblasti pro radost z vykonané práce.</p>
<p>
   Otázka „Jak můžeme platit programátory?” se stane jednodušší otázkou, když
si uvědomíme, že není důvod platit jim jmění. Opatřit jim živobytí je o
mnoho jednodušší.</p>

<h4 id="funding">Financování svobodného software</h4>
<p>
   Instituce, které platí programátory, nemusí být softwarové domy. Existuje
již mnoho jiných institucí, které to mohou dělat.</p>
<p>
   Výrobci hardwaru shledali podstatným podporovat softwarový vývoj, i když
nemohou kontrolovat použití softwaru. V roce 1970 bylo mnoho jejich softwaru
volného, poněvadž neuvažovali o jeho omezování. Jejich zvyšující se ochota
spojit se v konsorcia dnes dokazuje jejich názor, že vlastnictví softwaru
pro ně není opravdu důležité.</p>
<p>
   Mnoho programátorských projektů vedou univerzity. Výsledky dnes často
prodávají, ale v 70. letech to nedělaly. Pochybujete o tom, zda by
univerzity vyvíjely svobodný software, kdyby jej nemohly prodávat? Tyto
projekty mohou být podporovány stejnými vládními kontrakty a granty, kterými
je nyní podporován vývoj proprietárního software.</p>
<p>
   Dnes je pro univerzitní výzkumníky běžné dostat grant na vývoj systému,
vyvinout ho takřka až do konce, nazvat ho „ukončeným”, a poté založit
společnosti, kde projekt doopravdy dokončí a udělají ho použitelným. Někdy
vyhlásí nedokončenou verzi „svobodnou”; jsou-li úplně zkažení, dostanou
místo toho z univerzity exkluzivní licenci. To není tajemství; je to
otevřeně přijímáno všemi, kterých se to týká. A přece kdyby nebyli
výzkumníci vystaveni pokušení dělat takové věci, stále by prováděli svůj
výzkum.</p>
<p>
   Programátoři píšící svobodný software si mohou udělat živobytí prodejem
služeb spojených se softwarem. Já jsem byl např. najat, abych portoval <a
href="/software/gcc/">kompilátor GNU C</a> na nový hardware, a udělal
rozšíření uživatelského rozhraní pro <a href="/software/emacs/">GNU
Emacs</a>. (Nabídnu tato vylepšení veřejnosti, jakmile budou hotová.) Také
vyučuji a jsem za to placen.</p>
<p>
   Nejsem sám, kdo pracuje tímto způsobem; je zde nyní úspěšná, rozrůstající
se, společnost, která jiný druh práce nepoužívá. Několik dalších společností
také poskytuje komerční podporu svobodnému softwaru pro systém GNU. Toto je
počátek průmyslu nezávislé podpory softwaru – průmyslu, který by se mohl
docela rozrůst, pokud převládne svobodný software. Poskytuje uživatelům
možnost obecně nedostupnou pro proprietární software, vyjma těch velmi
bohatých.</p>
<p>
   I nové instituce jako <a href="/fsf/fsf.html">Nadace pro svobodný
software</a> mohou financovat programátory. Většina financí Nadace pochází
od uživatelů kupujících pásky prostřednictvím pošty. Software na páskách je
svobodný, což znamená, že každý uživatel má svobodu k jeho kopírování nebo
změně, ale mnozí zaplatí za dodání kopií. (Připomínám, že „svobodný
software” odkazuje na svobodu, ne na cenu.) Někteří uživatelé, kteří již
mají nějaké kopie, objednávají pásky jako způsob přispívání. Cítí, že si to
zasloužíme. Nadace dostává značné dary i přímo od výrobců počítačů.</p>
<p>
   Nadace pro svobodný software je doboročinná a z jejích příjmů se snažíme
najmout tolik programátorů, kolik je možné. Kdyby to bylo postaveno jako
obchod, distribuce stejného svobodného software veřejnosti za stejný
poplatek, tak by to jejímu zakladateli nyní poskytovalo velice dobré
živobytí.</p>
<p>
   Protože je Nadace dobročinná, programátoři pro ni často pracují za polovinu
toho, co by dostali někde jinde. Dělají to, protože jsme osvobozeni od
byrokracie a protože pociťují zadostiučinění, když ví, že používání jejich
práce nebude blokováno. Většina z nás to dělá, protože programování je
zábava. Navíc pro nás dobrovolníci napsali mnoho užitečných programů. (Době
se dokonce začali stávat dobrovolníky i tvůrci technických textů.)</p>
<p>
   Toto potvrzuje, že programování se řadí mezi nejzajímavější oblasti ze
všech, spolu s hudbou a uměním. Nemusíme se bát, že nikdo nebude chtít
programovat.</p>

<h4 id="owe">Co dluží uživatelé vývojářům?</h4>
<p>
   Uživatelé softwaru mají dobrý důvod cítit morální závazek přispívat na jeho
podporu. Vývojáři svobodného softwaru přispívají aktivitám uživatelů, a je
jak spravedlivé, tak v dlouhodobém zájmu uživatelů, dát jim finance, aby
mohli v práci pokračovat.</p>
<p>
   Toto se však netýká vývojářů proprietárního software, protože blokování si
zaslouží spíše potrestání než odměnu.</p>
<p>
   Máme tak paradox: vývojář užitečného softwaru je oprávněn mít podporu
uživatelů, ale jakýkoliv pokus zvrátit tento morální závazek v požadavek,
zničí základy pro onen závazek. Vývojář si může buď zasloužit odměnu, nebo
ji požadovat, ale nikoliv oboje najednou.</p>
<p>
   Věřím, že etický vývojář tváří v tvář tomuto paradoxu musí konat tak, aby si
odměnu zasloužil, ale měl by také naléhavě žádat uživatele o dobrovolné
příspěvky. Nakonec se uživatelé naučí podporovat vývojáře bez donucení,
zrovna tak jak se naučili podporovat veřejné rozhlasové a televizní stanice.</p>

<h3 id="productivity">Jaká je produktivita softwaru? </h3>
<p>
   Jestliže bude software svobodný, stále zde budou programátoři, ale možná
jich bude méně. Bylo by to pro společnost špatné?</p>
<p>
   Ne nezbytně. Rozvinuté země mají dnes méně farmářů, něž v roce 1900, ale
nemyslíme si, že je to pro společnost špatné, protože těch několik dodává
spotřebidelům více jídla, něž dodávalo před sto lety těch mnoho. Nazýváme to
zvýšenou produktivitou. Svobodný software by vyžadoval mnohem méně
programátorů k uspokojení poptávky kvůli zvýšení produktivity software na
všech úrovních:</p>

<ul>
<li> Širší možné využití každého vyvinutého programu.</li>
<li> Schopnost adaptovat existující programy pro potřeby zákazníků místo
opětovného vývoje od nuly.</li>
<li> Lepší vzdělání programátorů.</li>
<li> Eliminace duplicitního vývojářského úsilí.</li>
</ul>

<p>
   Ti, kdo mají námitky proti spolupráci, protože by to vedlo k zaměstnání méně
programátorů, mají ve skutečnosti námitky proti zvýšení produktivity. Přesto
tito lidé obvykle zastávají rozšířený názor, že softwarový průmysl potřebuje
zvýšení produktivity. Jak je to tedy?</p>
<p>
   „Softwarová produktivita” může znamenat dvě odlišné věci: celkovou
produktivitu celého softwarového vývoje, nebo produktivitu jednotlivých
projektů. Celková produktivita je to, co by společnost rády zvýšila, a
nejpřímější cesta k tomu vede přes eliminaci umělých překážek spolupráce,
které ji snižují. Ale výzkumníci, kteří studují oblast „softwarové
produktivity”, se zaměřili pouze na druhý, omezený smysl termínu, kde
zlepšení vyžaduje složité technologické postupy.</p>

<h3 id="competition">Je soutěžení nevyhnutelné?</h3>
<p>
   Je lidská soutěživost v překonání svých rivalů ve společnosti nevyhnutelná?
Snad ano. Ale soutěž samotná není škodlivá; škodlivá věc je <em>boj</em>.</p>
<p>
   Existuje mnoho způsobů jak soutěžit. Můžete zkoušet vždy uspět, překonat co
udělali ostatní. Například za starých časů zde bylo soutěžení mezi
programátory wizardy – soutěžení o to, kdo dokázal přimět počítač provádět
ty nejúžasnější věci, nebo kdo dokázal pro danou úlohu udělat nejkratší či
nejrychlejší program. Takový druh soutěže může prospět každému,
<em>pokud</em> je udržován duch dobrého sportovního chování.</p>
<p>
   Konstruktivní soutěžení je postačující k tomu, aby motivovalo lidi k velkému
úsilí. Hrstka lidí např. soutěží o to, kdo první navštíví všechny země na
světě; někteří za tento pokus utratí celé jmění, ale nepodlácejí kapitány
lodí, aby nechali jejich soupeře na pustých ostrovech. Jsou ochotni nechat
vyhrát toho nejlepšího.</p>
<p>
   Soutěž se stane bojem, když soutěžící začnou zkoušet zdržovat ostatní, místo
aby sami postupovali – když se místo „Nechat vyhrát nejlepšího” vydáte
cestou „Nechat mě vyhrát, ať jsem nejlepší nebo ne.” Proprietární software
není škodlivý proto, že je to forma soutěže, ale protože je to forma boje
mezi občany naší společnosti.</p>
<p>
   Soutěžení v obchodu není nutně boj. Například když soutěží dva koloniály,
jejich veškeré úsilí je vylepšit své vlastní činnosti, ne sabotovat
soupeře. Ale toto nedemonstruje zvláštní vazby v obchodní etice. Ne všechny
oblasti obchodu sdílejí tuto charakteristiku. Odepření informací, které by
mohly pomoct komukoliv v postupu, je způsob boje.</p>
<p>
   Soutěžení v obchodu není nutně boj. Například když soutěží dva koloniály,
jejich veškeré úsilí je vylepšit své vlastní činnosti, ne sabotovat
soupeře. Ale toto nedemonstruje zvláštní vazby v obchodní etice. Ne všechny
oblasti obchodu sdílejí tuto charakteristiku. Odepření informací, které by
mohly pomoct komukoliv v postupu, je způsob boje.</p>

<h3 id="communism">„Proč se nepřestěhujete do Ruska?”</h3>
<p>
   Ve Spojených Státech všichni obhájci jiných než nejextrémnějších forem
tržního sobectví často slyšeli toto obvinění. Například se zvedlo proti
podpůrcům systému národní zdravotnické péče, jaký funguje ve všech ostatních
industriálních zemích svobodného světa. Zvedlo se proti obhájcům veřejné
podpory umění, také běžné v rozvinutých zemích. Myšlenka, že občané mají
jakékoliv závazky vůči veřejnému blahu, je v Americe spojována s
komunismem. Ale nakolik jsou tyto ideje podobné?</p>
<p>
   Komunismus, tak jak byl praktikován v Sovětském svazu, byl sytémem centrální
kontroly, kde všechny činnosti byly vládou řízené, jakoby pro veřejné blaho,
ale ve skutečnosti pro členy blaho členů Komunistické strany. Všechna
kopírovací zařízení byla pozorně střežena, aby se zabránilo ilegálnímu
kopírování.</p>
<p>
   Americký systém intelektuálního vlastnictví používá centrální kontrolu pro
distribuci programů, a hlídá kopírovací zařízení schématy automatické
ochrany před kopírováním, aby zabránil ilegálním kopiím.</p>
<p>
   Já naproti tomu pracuji na tvorbě systému, kde se lidé budou mít svobodu
rozhodovat o svých akcích; konkrétně svobodu pomoci svým bližním a svobodu
měnit a vylepšovat nástroje, které používají v běžném životě. Systém
založený na dobrovolné spolupráci a decentralizaci.</p>
<p>
   Pokud tedy soudíme úmysly dle jejich podoby ruskému komunismu, pak jsou to
vlastníci softwaru, kdo jsou komunisté.</p>

<h3 id="premises">Otázka předpokladů</h3>
<p>
   V tomto článku předpokládám, že uživatel softwaru není méně důležitý, než
autor, nebo dokonce autorův zaměstnavatel. Jinými slovy, jejich zájmy a
potřeby mají stejnou váhu, když se rozhodujeme, jaký směr činností je
nejlepší.</p>
<p>
   Tento předpoklad není přijímán všeobecně. Mnozí zastávají názor, že autorův
zaměstnavatel je podstatně důležitější, než kdokoliv jiný. Říkají například,
že důvod k existenci vlastníků softwaru je dát autorovu zaměstnavateli
výhodu, kterou si zaslouží – nehledě na to, jak to může působit na
veřejnost.</p>
<p>
   Není potřebné zkoušet tyto předpoklady dokazovat či vyvracet. Důkazy
potřebují sdílení předpokladů. Takže většina toho, co jsem řekl, je
adresována pouze těm, kteří sdílejí předpoklady, které používám, nebo se
alespoň zajímají, jaké jsou jejich důsledky. Pro ty, kteří věří, že
vlastníci jsou důležitější, než kdokoliv jiný, je tento článek bezvýznamný.</p>
<p>
   Ale proč by značný počet Američanů přijal předpoklad, který povyšuje
důležitost jistých lidí nad všechny ostatní? Částečně kvůli víře, že je
tento předpoklad částí legálních tradic americké společnosti. Někteří lidé
cítí, že pochybnosti o tomto předpokladu by znamenaly odmítání základů
společnosti.</p>
<p>
   Pro tyto lidi je důležité vědět, že tento předpoklad není částí naší zákonné
tradice. Nikdy nebyl.</p>
<p>
   Tedy, ústava praví, že účel copyrightu je „podporovat vědecký pokrok a
užitečná umění.” Nejvyšší soud na tom pečlivě pracoval v případu <em>Fox
Film v. Doyal</em> a stanovil, že „jediný zájem Spojených států a primární
účel udělení monopolu (copyrightu) leží v obecném prospěchu odvozeném
veřejností z práce autorů.”</p>
<p>
   Nejsme nuceni souhlasit s ústavou nebo Nejvyšším soudem. (kdysi oba
přehlížely otroctví) Jejich postoje tedy nevyvrací svrchovanost předpokladu
vlastníků. Ale doufám, že povědomí o tom, že toto je radikální pravicová
domněnka a ne tradičně uznávaný fakt, oslabí její působnost.</p>

<h3 id="conclusion">Závěr</h3>
<p>
   Býváme rádi, když můžeme myslet na to, že naše společnost podporuje pomoc
našim bližním, ale pokaždé, když odměníme někoho za blokování, nebo je
obdivujeme pro bohatství, kterého nabyli tímto způsobem, vysíláme přesně
opačné poselství.</p>
<p>
   Vlastnictví softwaru je jedna z forem naší obecné neochoty brát na vědomí
otázku blaha společnosti pro osobní prospěch. Toto odmítání můžeme
vysledovat od Ronalda Reagana k Jimu Bakkerovi, od Ivana Boeskyho k
Exxonovi, od selhávajících bank k selhávajícím školám. Můžeme to změřit
počtem populace bez domovů a populací ve věznicích. Antisociální duch se
živí sám na sobě, protože čím víc vidíme, že nám ostatní lidé nepomohou, tím
víc vypadá zbytečné pomáhat jim. Taková společnost se rozpadne v džungli.</p>
<p>
   Jestliže nechceme žít v džungli, musíme změnit své postoje. Musíme začít
vysílat poselství, že dobrý občan je ten, který spolupracuje když je to
potřeba, ne ten, kdo se ostatních úspěšně straní. Doufám, že hnutí za
svobodný software k tomuto přispěje: alespoň v jedné oblasti nahradíme
džungli účinnějším systémem, který vede a podporuje dobrovolnou spolupráci.</p>

<h3 id="footnotes">Dodatky</h3>

<ol>
<li id="f1">Slovo „free” [svobodný] ve „free software” [svobodný software] se vztahuje
ke svobodě, nikoliv k ceně [free znamená v angličtině i „zdarma”]; cena
placená za kopii svobodných programů může být nulová, malá, nebo (vzácně) i
dosti vysoká. [V České republice používáme pro anglický termín free software
český překlad „svobodný software”. Prostudujte si např. dokument
svobodnysoft.zde.cz a případně prosím poproste své kamarády a známé, kteří
ještě používají zavádějící termín „free software”, od kterého se snažíme
nyní upouštět, aby přešli k používání českého překladu. Není od věci vědět,
že ve většině ostatních států je používání přeloženého termínu naprostou
samozřejmostí. Děkuji. – pozn. korek.].</li>

<li id="f2">Problém znečištění a dopravních zácp tyto závěry nezmění. Pokud si přejeme
udělat ježdění autem nákladnějším, abychom lidi obecně odrazovali od řízení
osobních automobilů, je nevýhodné dělat to právě výběrem mýtného, které
prispívá k znečištění i k zácpám. Daň za benzín je mnohem lepší. Obdobně,
žádost o zvýšení bezpečnosti omezením maximální rychlosti není odpovídající;
volně přístupné cesty zvyšují průměrnou rychlost omezením zastávek a
prostojů, pro jakékoliv rychlostní omezení. Někdo může pohlížet na
jednotlivé počítačové programy jako na škodlivou věc, který by neměla být
vůbec dostupná, jako.</li>

<li id="f3">Někdo může pohlížet na jednotlivé počítačové programy jako na škodlivou věc,
který by neměla být vůbec dostupná, jako databáze osobních informací Lotus
Marketplace, která byla stažena z prodeje kvůli nesouhlasu
veřejnosti. Většina toho, co jsem řekl, se netýká tohoto případu, ale nedává
moc smysl argumentovat pro existenci vlastníků tím, že vlastník může učinit
program méně dostupným. Vlastník ho neudělá zcela nepřístupným, jak by si
lidé přáli v případě programu, jehož použití je považováno za destruktivní.</li>
</ol>

<hr />
<blockquote id="fsfs"><p class="big">Tato esej vyšla v knize <a
href="http://shop.fsf.org/product/free-software-free-society/"><cite>Free
Software, Free Society: The Selected Essays of Richard
M. Stallman</cite></a>.</p></blockquote>

<div class="translators-notes">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
<hr /><p><b>Obecná poznámka korektora překladu</b></p>
<p>Jak jste si jistě všimli, v textu se porůznu objevovaly moje
poznámky. Nedělal jsem to proto, abych nějak zasahoval do původního
autorského textu Richarda Stallmana, ale snažil jsem se vysvětlit lépe věci
na místech, které se mi zdály jako méně srozumitelné pro lidi, kteří se v
oboru svobodného software moc neorientují. Doufám tedy, že jsem nijak
nenarušil původní text a aspoň zčásti pomohl lidem, pro které může být tento
dokument právě prvním setkáním s úžasným světem svobodného software.</p>
<p>Pokud přece budete pochybovat o smyslu nějaké věty či odstavce, prosím
uvědomte si, že tento dokument byl sepsán 24.dubna 1992 a to je v době, kdy
píši tuto poznámku, již téměř deset let. Byl psán v době před nástupem
jednoho velmi známého operačního systému, krátce po zrození jádra Linuxu, v
době, kdy mnoho z vás asi ještě nemělo doma osobní počítač. Projekt GNU
tehdy zdaleka nebyl tam, kde je dnes. Přesto ale téměř všechno z toho, co je
zde popsáno, platí a nezdá se, že by mělo v nejbližší době přestat
platit.<br />
--korektor překladu</p></div>
</div>

<!-- for id="content", starts in the include above -->
<!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
<div id="footer">
<div class="unprintable">

<p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>

<p>
<!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
        replace it with the translation of these two:

        We work hard and do our best to provide accurate, good quality
        translations.  However, we are not exempt from imperfection.
        Please send your comments and general suggestions in this regard
        to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">

        &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>

        <p>For information on coordinating and submitting translations of
        our web pages, see <a
        href="/server/standards/README.translations.html">Translations
        README</a>. -->
Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
&lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
článku.</p>
</div>

<p>Copyright &copy; 1991, 1992, 1998, 2000, 2001 Free Software Foundation, Inc.</p>

<p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License</a>.</p>

<!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
<div class="translators-credits">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
 </div>

<p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
Aktualizováno:

$Date: 2020/07/05 14:10:26 $

<!-- timestamp end -->
</p>
</div>
</div>
<!-- for class="inner", starts in the banner include -->
</body>
</html>