path: root/talermerchantdemos/blog/articles/cs/reevaluating-copyright.html

<!--#set var="PO_FILE"
 value='<a href="/philosophy/po/reevaluating-copyright.cs.po">
 https://www.gnu.org/philosophy/po/reevaluating-copyright.cs.po</a>'
 --><!--#set var="ORIGINAL_FILE" value="/philosophy/reevaluating-copyright.html"
 --><!--#set var="DIFF_FILE" value=""
 --><!--#set var="OUTDATED_SINCE" value="2006-02-27" -->
<!--#set var="ENGLISH_PAGE" value="/philosophy/reevaluating-copyright.en.html" -->

<!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
<!-- Parent-Version: 1.79 -->

<!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
<title>Přehodnocení copyrightu: veřejnost musí zvítězit – Projekt GNU – Nadace pro
svobodný software</title>

<!--#include virtual="/philosophy/po/reevaluating-copyright.translist" -->
<!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
<!--#include virtual="/server/outdated.cs.html" -->
<h2>Přehodnocení copyrightu: veřejnost musí zvítězit</h2>

<pre>
                Přehodnocení copyrightu: veřejnost musí zvítězit
                [Publikováno v Oregon Law Review (Oregonský právní přehled), jaro 1996]

                            Richard Stallman
</pre>

<p>Právní svět se bojí, že digitální informační technologie přinášejí „problémy
pro copyright,” ale již nesledoval tyto problémy k jejich hlavní příčině:
základní konflikt mezi vydavateli copyrightovaných děl a uživateli těchto
děl. Vydavatelé, hledíc si vlastních zájmů, protlačili skrz Clintonovu vládu
návrh na vyřešení „problému” v jejich vlastní prospěch. Tento návrh,
Lehmanův White Paper <a href="#ft2">[2]</a>, byl hlavním zaměřením
konference „Inovace a informační prostředí (Innovation and the Information
Environment Conference)” na Oregonské univerzitě (listopad 1995).</p>

<p>John Perry Barlow <a href="#ft3">[3]</a>, hlavní řečník, začal konferenci
tím, že nám sdělil, jak Greatful Dead tento konfliky poznali a zabývali se
jím. Rozhodli se, že by bylo špatné plést se do kopírování jejich vystoupení
na páskách, nebo do distribuce na Internetu, ale neviděli nic špatného na
uplatnění copyrightu na CD s nahrávkami jejich hudby.</p>

<p>Barlow neanalyzoval důvody rozdílného zacházení s těmito médii a Gary
Glisson později <a href="#ft4">[4]</a> kritizoval jeho myšlenku, že Internet
je nějak nevysvětlitelně unikátní a nepodobný ničemu jinému na
světě. Argumentoval tím, že bychom měli být schopní určit důsledek Internetu
na copyrightovou politiku stejným druhem analýz, jaké aplikujeme na jiné
technologie. Tento dokument se pokouší právě toto provést.</p>

<p>Barlow podotýkal, že naše intuice založená na fyzických objektech není
přenositelná na informace, protože informace je „abstraktní”, a tudíž na ni
nemůžeme jednoznačně aplikovat stejné „vlastnictví”. Jak poznamenal Steven
Winter <a href="#ft5">[5]</a>, abstraktní majetek existoval po
staletí. Akcie společností, komoditní termínované obchody a dokonce i
papírové peníze, jsou formy majetku, který je více či méně
abstraktní. Barlow a jiní, kteří argumentovali, že informace by měla být
svobodná, ale neodmítali tyto jiné druhy abstraktního majetku. Podstatný
rozdíl mezi informací a akceptovatelnými druhy majetku tedy není v
abstraktnosti jako takové. Takže co je to? Předložím vám tu jednoduché a
praktické vysvětlení.</p>

<p>Zákon ve Spojených státech bere copyright jako dohodu mezi veřejností a
„autory” (ačkoliv v praxi stojí v dohodě na straně autorů obvykle
vydavatelé). Veřejnost většinou smění určité svobody výměnou za možnost
vychutnat si větší množství publikovaných děl. Dokud neexistoval White
Paper, naše vláda nikdy nenavrhovala, aby veřejnost mudela směnit
<b>všechny</b> své svobody za použití publikovaných děl. Copyrightem se
můžete vzdát určitých svobod a ponechat si jiné. To znamená, že existuje
mnoho alternativních dohod, které by měla veřejnost nabídnout
vydavatelům. Která dohoda je tedy ta nejlepší pro veřejnost? Jaké svobody
stojí veřejnosti za to směnit a na jak dlouho? Odpovědi záleží na dvou
věcech: kolik publikování navíc dostane veřejnost za směnu daných svobod a
jak moc veřejnost získá, pokud si tyto svobody ponechá.</p>

<p>Toto ukazuje, proč je zakládání rozhodnutí o <a
href="/philosophy/not-ipr.html">intelektuálním vlastnictví</a> na podobnosti
s vlastnictvím hmotných objektů, nebo dřívější politikou intelektuálního
vlastnictví chybné. Winter přesvědčivě argumentoval, že je možné vzít jako
základ takové analogie, překroutit naše staré koncepty a aplikovat je na
naše nová rozhodnutí <a href="#ft6">[6]</a>. Zajisté se tím dosáhne nějakého
řešení, ale ne dobrého řešení. Analogie není užitečný způsob pro rozhodování
o tom, co koupit nebo za jakou cenu.</p>

<p>Nerozhodujeme například zda postavit dálnici v New Yorku pomocí analogie s
předchozím rozhodnutím o plánované dálnici v Iowě. V každém rozhodnutí o
stavbě dálnice se pužívají stejné faktory (náklady, objem dopravy, zabrání
půdy či domů); pokud bychom rozhodovali o dálnici pomocí analogie s
předešlým rozhodnutím o dálnici, postavili bychom buď všechny navrhované
dálnice, a nebo žádnou z nich. Místo toho posuzujeme každý návrh dálnice na
základě přínosů a ztrát, jejichž velikost se liší případ od případu. V
otázce copyrightu musíme rovněž zvážit náklady a přínosy pro dnešní situaci
a dnešní média, a ne podle toho, jak se aplikovaly na jiná média v
minulosti.</p>

<p>Také to ukazuje, proč princip Laurence Tribea, že jazyk týkající se práva by
neměl záviset na zvoleném médiu<a href="#ft7">[7]</a>, není aplikovatelný na
rozhodnutí o copyrightu. Copyright je dohoda s veřejností, ne přirozené
právo. Otázky copyrightové politiky jsou o tom, co přináší veřejnosti, ne o
tom, jaká práva jsou přisuzována nakladatelům nebo čtenářům.</p>

<p>Copyrightový systém se vyvinul souběžně s tiskařským lisem. V časech
tiskařského lisu neměli běžní čtenáři možnost zkopírovat knihu. Kopírování
knihy vyžadovalo tiskařský lis, a běžní čtenáři jej neměli. A co víc, pokud
by se nedělalo mnoho kopií, bylo by kopírování tímto způsobem absurdně drahé
– což prakticky znamená, že knihy mohli kopírovat v nějakém ekonomicky
rozumném modelu jen vydavatelé.</p>

<p>Takže když veřejnost prodala vydavatelům svobodu kopírovat knihy, prodávala
něco, co by <b>nemohla využít</b>. Směna něčeho, co nemůžete použít, za něco
užitečného a prospěšného je vždy dobrý obchod. V časech tiskařského lisu byl
copyright nekontroverzní především proto, že neomezoval nic, co by čtenářská
veřejnost jinak mohla běžně dělat.</p>

<p>Ale věk tiskařského lisu se chýlí ke konci. Změnu započaly xeroxovací
zařízení, audio a video kazety; digitální informační technologie ji
dokončily. Tyto pokroky umožňují kopírování i běžným čtenářům, ne jen
vydavatelům se speciálním vybavením. A čtenáři si opravdu sami kopírují!</p>

<p>Jak se jednou pro obyčejné lidi stane kopírování užitečná a praktická
aktivita, nepřejí si již vzdát se té svobody. Chtějí si tuto svobodu nechat,
místo aby ji prodali. Copyrightová dohoda, tak jak ji známe, již není pro
veřejnost dobrým obchodem, a je čas ji zrevidovat – přišel čas, kdy by měl
začít zákon brát v úvahu veřejný přínos z výroby a sdílení kopií.</p>

<p>Na této analýze vidíme, proč není odmítnutí staré copyrightové dohody
založeno na předpokladu, že Internet je nevýslovně unikátní. Internet je
důležitý, protože zprostředkuje kopírování a sdílení děl běžnými
čtenáři. Čím jednodušší je kopírování a sdílení, tím více se stává
užitečnějším, a tím více se copyright, tak jak ho známe, stává špatným
obchodem.</p>

<p>Tato analýza také vysvětluje, proč má pro Grateful Dead význam trvat na
copyrightu u výroby CD, ale ne u individuálního kopírování. Produkce CD
funguje podobně jako tiskařský lis; pro běžné lidi, dokonce ani pro majitele
počítačů, není možné zkopírovat CD na jiné CD. Tudíž zůstává copyrihgt na
vydávání hudebních CD pro hudební posluchače bezbolestný, tak jako byl
bezbolestný veškerý copyright v časech tiskařského lisu. Avšak omezení
kopírování stejné hudby na digitální audio pásky poškozuje posluchače, a ti
mají právo toto omezení odmítnout. (pozn. z r. 1999: situace pro CD se
změnila, mnoho běžných uživatelů počítačů na nich může nyní kopírovat CD. To
znamená, že bychom měli nyní uvažovat o CD spíše jako o kazetách.)</p>

<p>Vidíme také, proč není abstraktivita intelektuálního vlastnictví kritickým
faktorem. Jiné formy abstraktního vlastnictví jsou reprezentovány sdílením
nějaké věci. Kopírování jakéhokoliv druhu sdílené věci je vlastně aktivita s
nulovým výsledkem. Osoba, která kopíruje, získává pouze odebráním bohatství
všem ostatním. Zkopírování dolarové bankovky na barevné kopírce je účinkem
ekvivalentví ořezání všech ostatních dolarů o malý kousek a spojení těchto
kousků tak, aby daly jeden dolar. Přirozeně to bereme jako špatné.</p>

<p>Oproti tomu, zkopírování užitečné, poučné, či zábavné informace, pro
přátele, dělá svět šťastnějším a bohatším; přátelům to přispěje a vlastně
nikomu to neublíží. Je to konstruktivní aktivita, která posiluje sociální
vazby.</p>

<p>Někteří čtenáři mohou o tomto odstavci pochybovat, protože vědí, že
vydavatelé tvrdí, že ilegální kopírování jim způsobuje „ztráty”. Toto
tvrzení je především nepřesné, částečně i zavádějíci.</p>

<ul>
  <li>Tvrzení je nepřesné především proto, protože předpokládá, že kamarád by si
jinak koupil kopii od vydavatele. To je vzácně i pravda, ale častěji je to
nesprávné; a když to není pravda, pak se proklamovaná ztráta nedostaví.</li>

  <li>Tvrzení je částečně zavádějící, protože slovo „ztráta” naznačuje případy s
velmi odlišnou podstatou – případy, ve kterých je jim odebráno něco, co
mají. Jestliže, například, zásoba knížek v knihkupectví shoří, nebo jestli
dojde ke ztátě peněz z pokladny, pak by to opravdu byla „ztráta.” Všichni
souhlasíme, že dělat takové věci jiným lidem je špatné.

    <p>Ale když se kamarád oprostí od potřeby koupit si kopii knihy, tak
knihkupectví a vydavatel neztrácejí nic, co by měli. Výstižnější popis by
byl, že knihkupectví a vydavatel budou mít menší příjem, než by mohli
mít. Stejný důsledek by mělo, kdyby se váš kamarád rozhodl místo čtení knihy
hrát bridž. V systému volného trhu nemá žádný obchod oprávo brečet nad
„nepoctivostí” jen proto, že si potencionální zákazník vybral s nimi
neobchodovat.</p>
    </li>

  <li>Tvrzení zkresluje otázku, protože myšlenka „ztráty” je založena na
předpokladu, že vydavatel „by měl dostat” zaplaceno. To je založeno na
předpokladu, že copyright existuje a zakazuje individuální kopírování. Ale
vyvstává otázka: co by měl copyright pokrývat? Rozhodne-li se veřejnost, že
může sdílet kopie, pak vydavatel není oprávněn k tomu, aby očekával
zaplacení za každou kopii a tudíž nemůže tvrdit, že je zde „ztráta”, když
není.

    <p> Jinými slovy, přemýšlení o „ztrátě” vychází z copyrightového systému; není
to neodmyslitelná část kopírování. Kopírování samo o sobě nepoškozuje
nikoho.</p>
  </li>
</ul>

<p>Nejvíce diskutované opatření tohoto White Paperu je systém kolektivní
odpovědnosti, kde je po vlastníku počítače vyžadováno, aby monitoroval a
kontroloval aktivity všech uživatelů pod možností trestu za akce, na kterých
se nepodílel, ale pouze selhal při aktivní prevenci. Tim Sloan <a
href="#ft8">[8]</a> poukázal na fakt, že to dává vlastníkům copyrightu
privilegovaný status nepříslušící nikomu jinému, kdo může tvrdit, že je
poškozen počítačovým uživatelem; například nikdo nemůže navrhnout ztrestat
vlastníka počítače, pokud aktivně nezabrání uživateli někoho zhanobit. Pro
vládu je přirozené obrátit se na kolektivní odpovědnost kvůli posílení
zákona, o němž si mnoho občanů myslí, že se mu nemusí podrobovat. Čím více
bude digitální technologie pomáhat občanům sdílet informace, tím více bude
vláda potřebovat drakonické metody na posílení copyrightu proti běžným
občanům. [V České republice je situace poněkud jiná a za porušení autorského
zákona může být zodpovědná jen a pouze fyzická osoba, která ten akt
provedla. Tudíž český právní systém nic jako „kolektivní odpovědnost”
nepřipouští. Porušení autorského zákona nemůže tedy provést ani třeba firma,
vždy se jedná o konkrétního člověka, který kopírovací zařízení
obsluhoval. (samozřejmě že je možná spoluúčast, navádění k trestnému činu
apod.) – pozn. korek.]</p>

<p>Když byla navrhována ústava Spojených Států, byla navrženo, aby byli autoři
oprávněni ke copyrightovému monopolu. Byla ovšem odmítnuta <a
href="#ft9">[9]</a>. Místo toho zakladatelé naší země přijali odlišné pojetí
copyrightu, která postavila na první místo veřejnost <a
href="#ft10">[10]</a>. O copyrightu ve Spojených Státech se předpokládá, že
existuje kvůli prospěchu uživatelů; přínosy pro vydavatele, a ani pro
autory, nejsou dány jako důvod, ale pouze jako stimul ke změně jejich
chování. Jak vynesl Vrchní soud v případu Fox Film Corp. versus Doyal:
„Jediný zájem Spojených Států a primární cíl udělování [copyrightového]
monopolu leží v obecných přínosech, z práce autorů, pro veřejnost.” <a
href="#ft11">[11]</a></p>

<p>Pohledem na copyright z hlediska ústavy, jestliže veřejnost dává přednost
možnosti dělat v určitých případech kopie, i když by to znamenalo o něco
méně publikovaných prací, pak je volba veřejnosti rozhodující. Není možné
ospravedlnit zakázování kopírování toho, co chce veřejnost kopírovat.</p>

<p>Od tohoto ústavního rozhodnutí, se vydavatelé vždy pokoušeli zvrátit situaci
dezinformováním veřejnosti. Provádějí to opakováním argumentů, které
předpokládají, že copyright je přirozené právo autorů (nezmiňujíce se, že
autoři ho takřka vždy podstoupí vydavatelům). Pokud lidé slyší tyto
argumenty a nemají hlubší povědomí o tom, že tento předpoklad je protikladem
k základním premisám našeho právního systému, berou to jako samozřejmý
základ takového systému.</p>

<p>Tato chyba je dnes tak zakořeněná, že lidé, kteří čelí nové moci copyrightu,
cítí potřebu provádět to argumentováním, že dokonce i autoři a vydavatelé jí
mohou být poškozeni. A tak James Boyle <a href="#ft12">[12]</a> vysvětluje,
jak může striktní systém intelektuálního vlastnictví zabraňovat psaní nových
děl. Jessica Litman <a href="#ft13">[13]</a> cituje skrytá místa copyrightu,
které v minulosti dovolily mnoha novým médiím stát se populární. Pamela
Samuelson <a href="#ft14">[14]</a> varuje, že White Paper může blokovat
vývoj „třetí vlny”, informačních průmyslových odvětví, uzamčením světa ve
„druhé vlně”, ekonomickém modelu, který odpovídá éře tiskařského lisu.</p>

<p>Tyto argumenty mohou být velmi účinné tam, kde jsou k dispozici, předně u
Kongresu a vlády opanované myšlenkou, že „Co je dobré pro hlavní média, je
dobré pro USA.” Selhávají však, pokud mají vyvrátit ty základní nepravdy, na
kterých je toto opanování založeno; výsledkem je, že jsou v dlouhodobém
měřítku neúčinné. Když tyto argumenty vyhrají jednu bitvu, učiní tak bez
toho, aby vytvořily obecné povědomí, což by jim pomohlo vyhrát příští
bitvu. Budeme-li se přivracet k němto argumentům příliš mnoho a příliš
často, je zde nebezpečí, že můžeme dovolit vydavatelům bezkonkurenčně změnit
ústavu.</p>

<p>Například nedávno publikované prohlášení Digital Future Coalition (Koalice
digitální budoucnosti), zastřešující organizace, vyjmenovává mnoho důvodů,
proč čelit White Paperu, důvody pro autory, knihovny, vzdělávání, chudé
Američany, technologický pokrok, ekonomickou flexibilitu a soukromé koncerny
– všechny argumenty jsou platné, ale dotýkající se vedlejších otázek <a
href="#ft15">[15]</a>. Nápadně chybějící je ve výčtu nejdůležitější důvod ze
všech: že mnoho Američanů (možná většina) chce pokračovat v tvorbě
kopií. DFC selhala při kritice vlastního cíle White Paperu, kterým je dát
více moci vydavatelům a jeho ústředního rozhodnutí, odmítnout ústavu a
postavit vydavatele nad uživatele. Toto mlčení může být bráno jako souhlas.</p>

<p>Odpor vůči tlaku na větší moc vydavatelů závisí na rozšíření povědomí, že
čtenářská a posluchačská veřejnost je nejdůležitější, že copyright existuje
pro uživatele a ne naopak. Jestliže si veřejnost nepřeje akceptovat jisté
nástroje copyrightu, je to ipso facto oprávnění proč je nenabízet. Zajistit,
že veřejnost zvítězí, můžeme pouze tak, že upozorníme veřejnost a
legislativu na účel copyrightu a možnosti otevřeného toku informací.</p>

<h3>Poznámky na závěr</h3>

<p id="ft2">[2] Informational Infrastructure Task Force, Intellectual Property and the
National Information Infrastructure: The Report of the Working Group on
Intellectual Property Rights (Intelektuální vlastnictví a národní informační
infrastruktura: Zpráva pracovní skupiny pro práva intelektuálního
vlastnictví) (1995).</p>

<p id="ft3">[3] John Perry Barlow, Poznámky na konferenci Inovace a informační prostředí
(Innovation and the Information Environment Conference) (listopad 1995). Pan
Barlow je jedním ze zakladatelů Electronic Frontier Foundation, organizace
podporující svobodu vyjádření v digitálních médiích, a také bývalý textař
Grateful Dead.</p>

<p id="ft4">[4] Gary Glisson, Poznámky na konferenci Inovace a informační prostředí
(lis. 1995); pohlédněte také na Gary Glisson, A Practitioner's Defense of
the NII White Paper, 75 Or. L. Rev. (1996) (podpora dokumentu White
Paper). Pan Glisson je partner a předseda Intellectual Property Group
(Skupina pro intelektuální vlastnictví) v Lane Powell Spears Lubersky v
Portlandu, Oregon.</p>

<p id="ft5">[5] Steven Winter, Poznámky na konferenci Inovace a informační prostředí
(lis. 1995). Pan Winter je profesorem na University of Miami School of Law
(Miamská univerzita, práva)</p>

<p id="ft6">[6] Winter, výše uvedená poznámka 5.</p>

<p id="ft7">[7] Podívejte se na: Laurence H. Tribe, The Constitution in Cyberspace: Law
and Liberty Beyond the Electronic Frontier, Humanist, Sept.-Oct. 1991, at
15. (Ústava kyberprostoru: Zákon a svoboda za elektronickou hranicí,
Humanist, zář.-říj. 1991, str. 15.</p>

<p id="ft8">[8] Tim Sloan, Poznámky na konferenci Inovace a informační prostředí
(lis. 1995). Pan Sloan je členem National Telecommunication and Information
Administration (Národní telekomunikační a informační úřad).</p>

<p id="ft9">[9] Shlédněte Jane C. Ginsburg, A Tale of Two Copyrights: Liberary Property
in Revolutionary France and America (Příběh dvou copyrightů: Svobodný
majetek v revoluční Francii a Americe) v Of Authors and Origins: Essays on
Copyright Law 131, 137-38 (Brad Sherman &amp; Alain Strowel, eds., 1994)
(konstatující, že tvůrci ústavy nemysleli ani „podřídit[] zájmy autorů
veřejnému prospěchu,” ani „zpracovat soukromé a veřejné
zájmy&hellip;nestranně”).</p>

<p id="ft10">[10] Ústava USA, čl. I, s. 8, odst. 8 („Kongres bude mít
moc&hellip;podporovat Rozvoj vědy a užitečných umění dočasným zabezpečením
výhradního práva autorům a vynálezcům k jejich dílům a objevům.”).</p>

<p id="ft11">[11] 286 U.S. 123, 127 (1932).</p>

<p id="ft12">[12] James Boyle, Poznámky na konferenci Inovace a informační prostředí
(lis. 1995). Pan Boyle je profesor práva na American University in
Washington, D.C. (Americká washingtonská univerzita).</p>

<p id="ft13">[13] Jessica Litman, Poznámky na konferenci Inovace a informační prostředí
(lis. 1995). Slečna Litmanová je profesorkou na Wayne State University Law
School (Waynova státní univerzita, práva) v Detroitu, Michigan.</p>

<p id="ft14">[14] Pamela Samuelson, The Copyright Grab (Chapadlo copyrightu), Wired,
led. 1996. Slečna Samuelsonová je profesorkou na Cornell Law School
(Cornellova právní škola).</p>

<p id="ft15"><!-- (available at URL:
<a href="http://home.worldweb.net/dfc/press.html">
http://home.worldweb.net/dfc/press.html</a>)-->
[15] Digital Future Coalition, Broad-Based Coalition Expresses Concern Over
Intellectual Property Proposals, 15. lis., 1995.</p>

<div class="translators-notes">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
 </div>
</div>

<!-- for id="content", starts in the include above -->
<!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
<div id="footer">
<div class="unprintable">

<p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>

<p>
<!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
        replace it with the translation of these two:

        We work hard and do our best to provide accurate, good quality
        translations.  However, we are not exempt from imperfection.
        Please send your comments and general suggestions in this regard
        to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">

        &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>

        <p>For information on coordinating and submitting translations of
        our web pages, see <a
        href="/server/standards/README.translations.html">Translations
        README</a>. -->
Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
&lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
článku.</p>
</div>

<p>Copyright &copy; 1996, 1999 Richard M. Stallman</p>

<p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License</a>.</p>

<!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
<div class="translators-credits">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
 </div>

<p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
Aktualizováno:

$Date: 2017/03/25 19:22:31 $

<!-- timestamp end -->
</p>
</div>
</div>
</body>
</html>