path: root/talermerchantdemos/blog/articles/cs/dat.html

<!--#set var="PO_FILE"
 value='<a href="/philosophy/po/dat.cs.po">
 https://www.gnu.org/philosophy/po/dat.cs.po</a>'
 --><!--#set var="ORIGINAL_FILE" value="/philosophy/dat.html"
 --><!--#set var="DIFF_FILE" value=""
 --><!--#set var="OUTDATED_SINCE" value="2010-04-28" -->

<!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
<!-- Parent-Version: 1.77 -->

<!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
<title>Správný způsob zdanění DAT – Projekt GNU – Nadace pro svobodný software</title>

<!--#include virtual="/philosophy/po/dat.translist" -->
<!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
<!--#include virtual="/server/outdated.cs.html" -->
<h2>Správný způsob zdanění DAT</h2>

<p>od <a href="http://www.stallman.org/"><strong>Richarda
Stallmana</strong></a></p>

<p><em>[Tento článek byl publikován v magazínu Wired v roce 1992; text nebyl
pozměněn, ale byly přidány poznámky v hranatých závorkách (tyto poznámky
jsou zvýrazněny pro prohlížeče, které zobrazují zvýrazněný text).]</em></p>

<p>Magnáti nahrávacích společností nemají rádi nahrávací zařízení digitálních
zvukových pásek (DAT – digital audio tape), které mohou vytvořit perfektní
kopie předlohy. Bojí se, že zákazníci si budou hudbu kopírovat sami a
přestanou ji kupovat již nahranou.</p>

<p>Pod hrozbou soudních procesů získali od výrobců DAT souhlas s placením
poplatků za každou jednotku či nosič DAT, prodanou zákazníkům. Tento
poplatek má být rozdělen mezi různé účastníky obchodu s hudbou : hudebníky,
skladatele, vydavatele hudby a nahrávací společnosti. Navíc museli výrobci
DAT souhlasit s omezením jednotek DAT tak, aby nemohly být používány ke
zhotovení kopií původních nahrávek. [takový zákon máme i v České Republice a
je zde běžnou praxí – pozn. korek.]</p>

<p>Nahrávací společnosti nyní žádají kongres, aby tento poplatek změnil v daň a
aby postavil mimo zákon všechny přehrávače DAT, které nemají zabudovány
ochranné mechanismy.</p>

<p>Důvodem této daně má být „kompenzace“ hudebníků za kopírování DAT provedené
jednotlivci. 57 procent posbíraných financí by však šlo nahrávacím
společnostem a hudebním nakladatelům – to ponechává lidem účastnícím se v
procesu tvorby méně než polovinu. Většina těchto zbývajících peněch by šla
hudebním superhvězdám, a tudíž by hudební kreativitu nijak zvlášť
nepodporovala. Na druhé straně uživatelé by neměli možnost plně využít
možnosti této technologie.</p>

<p>Předkládám zde návrh odlišného systému zpoplatňování DAT, navržený k podpoře
samotné hudby, ne k uspokojení různých prostředníků.</p>

<ul>
<li>Sbírat peníze z daně na zařízení a nosiče DAT.</li>
<li>Použít systém ke sledování rozsahu kopírování jednotlivých děl.</li>
<li>Dávat tyto finance přímo lidem, kteří hudbu vytvořili.</li>
<li>Přizpůsobit podíl každého hudebníka tak, aby rostl tím pomaleji, čím je
větší. To rozloží finance do daleko větší šíře a dostanou se tak k většímu
množství hudebníků.</li>
<li>Nezavádět žádná omezení ve funkčnosti DAT.</li>
</ul>

<h3>Jaký je účel copyrightu?</h3>

<p>Nahrávací průmysl představuje svůj návrh jako způsob „kompenzace“ hudebníků,
čímž předpokládá, že jsou oprávněni dostat peníze za každou vytvořenou
kopii. Mnoho Američanů věří, že copyrightový zákon odráží přirozené právo
autorů nebo hudebníků – že jsou oprávněni, aby na ně zákony braly speciální
ohledy. Avšak každý právník specializující se v této oblasti ví, že je to
nedorozumění, pohled, který byl americkým právním systémem již dříve
odmítnutý.</p>

<p>Důvod copyrightu uvedený v ústavě USA je „podpora rozvoje vědy a užitečných
umění“. Rozvoj v hudbě znamená novou a různorodou hudbu pro potěchu
veřejnosti: copyright má podporovat blaho veřejnosti, ne blaho jednotlivce.</p>

<p>Navíc je copyright laiky a politiky často brán jako přirozené právo, což
často vede ke špatným rozhodnutím o jeho politice. I soudy definující
podrobnosti copyrightového systému k sobě často nechají vplížit tuto
myšlenku i přesto, že se myslí, že je to vyloučeno. Toto je konceptuální
chyba, protože zaměňuje prostředek (copyright) za cíl (rozvoj).</p>

<p>Podpora rozvoje umění sama o sobě nijak neospravedlňuje myšlenku, že jsou
autoři oprávněni k nějakému copyrightu nebo že by měl copyright vůbec
existovat. Copyright bude opravněný, pokud výhody v pokroku z něj plynoucí
převýší břímě, které copyright ukládá každému kromě jeho vlastníka.</p>

<p>Jak provést takové srovnání nákladů a přínosů? Jak provedeme toto srovnání
nákladů/přínosů? Částečně to záleží na faktech (jak působí konkrétní zákon
na hudební aktivitu a posluchače) a částečně na našem hodnotícím mínění o
výsledcích.</p>

<p>Předpokládejme, že stojí za to platit daň za DAT, pokud je výsledkem
odpovídající nárůst hudební aktivity, a prozkoumejme, jak bychom měli
zařídit detaily této daně pro maximalizaci přínosu. Ale nejprve posuďme
základní principy a fakta, která mají vztah k této otázce.</p>

<h3>Klesající výnosy</h3>

<p>Zákon klesajících výnosů je obecný ekonomický princip. Praví, že každé další
navýšení výkonu či kapitálu, utrácených na daný cíl, běžně přináší menší a
menší nárůst ve výsledku. Z tohoto zákona jsou vyjímky, platí však lokálně;
pokud budete pokračovat ve zvyšování vstupů, necháte nakonec vyjímky za
sebou.</p>

<p>Můžete například zvýšit plynulost dopravního provozu zlepšením
cest. Přidáním jednoho jízdního pruhu k 20 mílím přeplněných cest ve městě
může zvýšit průměrnou rychlost dopravy o 15 mil za hodinu. Přidání druhého
jízdního pruhu k těmto cestám nedá stejné zlepšení; může to zvýšit průměrnou
rychlost jen o 5 mil za hodinu. Další přidaný pruh může způsobit
nezaznamenatelný rozdíl, pokud dopravní zácpy již pominuly. Přesto každý
následný pruh způsobí větší dislokaci a více a více budov musí být strhnuto,
aby uvolnily místo.</p>

<p>Aplikováno na aktivity hudebníků, klesající výnosy nám říkají, že každé
následující zvýšení příjmu hudebníků bude mít menší účinek na množství
kreativity v hudbě.</p>

<p>Klesající výnosy jsou prvním důvodem k zamítnutí myšlenky, že by jakékoliv
užití hudby „mělo být“ pokryto copyrightem. Nic se nezíská pokusy garantovat
vlastníkům kontrolu všech možných aspektů užití hudby, či poskytováním
finančních podpor v každém možném případě. Rozšíření copyrightu může
„podporovat rozvoj“ jen do určitého bodu. Další rozšíření toliko zvyšuje to,
co veřejnost zaplatí vlastníkům, pro což oni udělají cokoliv. Rozšíření
copyrightu za tento bod není jistě žádoucí.</p>

<h3>Kompromisy</h3>

<p>Ti s nezadatelným právem na rozšiřování copyrightu začínají diskusi
požadavkem, že copyright „by měl“ být rozšířen tak daleko, jak je jen to
možné. Avšak princip klesajících výnosů ukazuje tento požadavek jako
nepřijatelný. Stáhnou se tedy do pozice, že copyright by měl být rozšířen k
maximalizaci tempa rozvoje. Toto je ale táké špatně, protože to ignoruje
existenci dalších kompromisů. Copyright uvaluje náklady a břímě na
veřejnost, jako jakýkoliv jiný vládní projekt. Přínos nemůše stát za tu
cenu.</p>

<p>Vláda naplňuje mnoho důležitých funkcí, ale jen málo by mohlo říct, že
kterákoliv z těchto funkcí by měla být rozšířena k maximalizaci
výstupu. Vláda například staví cesty a to je velmi užitečné. Ale jen málo
vůdců by obhájilo stavbu každé cesty, která by mohla být postavena. Výstavba
silnic je drahá a občané mají pro své peníze jiné využití. Přílišná
koncentrace na stavbu cest znamená, že jiné společenské a individuální
potřeby zůstanou nesplněny.</p>

<p>Stejné úvahy se váží k individuálním rozhodnutím. Utracením více peněz si
můžete koupit větší a zdobnější dům. Většina lidí by dala přednost dražšímu
domu, když vše ostatní zůstane stejné. Ale v určitém bodě, dáno konečnými
zdroji, se větší utrácení za dům stane jejich horším rozdělením.</p>

<p>Copyright neutrácí veřejné finance přímo, ale vynucuje si náklady–ztrátu
svobody–na každém občanu. Čím širší je rozsah copyrightu, tím více svobody
zaplatíme. Můžeme spíše dát přednost využití některých našich svobod, než
abychom je prodali. Musíme posoudit každé rozhodnutí v politice copyrightu
srovnáním přínosů s náklady.</p>

<h3>„Stimul“ je špatný koncept</h3>

<p>Myšlenka poskytnutí peněžního stimulu na tvorbu hudby je založena na
nedorozumění. Hudebníci předně doufají v jiné druhy odměn; musí. Velmi málo
hudebníků svou hudbou zbohatlo; talentovaná osoba, jejíž primární cíl je
bohatství, by ho hledala jinými způsoby.</p>

<p>Ve skutečnosti psychologické studie ukazují, že touha po vedlejší odměně
(jako zisk) obecně překáží kreativním aktivitám, jako psaní hudby. Lidí,
kteří je dělají dobře, jsou obvykle ti, kteří je dělají převážně pro své
vlatní důvody.</p>

<p> Tím není řečeno, že se hudebníci nezajímají o své platy. Mnozí si doufají
vydělat hudbou na živobytí, takže jí pak budou moct svobodně věnovat svůj
čas. Až si vydělají dost na živobytí, budou dělat hudbu tak dobře, jak jen
dokážou. Můžeme jim přát, aby si vydělali o něco víc, než jen dost, aby
mohli žít stejně dobře, jako většina Američanů. Ale nabídnout jim více
bohatství, tím získá veřejnost málo–je to záležitost klesajících výnosů.</p>

<p>S tímto pochopením si představme, jak by mohlo být zdanění pásek DAT
navrženo, aby sloužilo zamýšlenému účelu copyrightu.</p>

<h3>Kdo by měl finance dostat</h3>

<p>Jestliže je důvodem daně z DAT lepší odměna hudebníků a skladatelů, pak by
všechny vybrané peníze měly jít jim–ne jen 43 procent. Hudebníci a
skladatelé jsou jediní, kteří doopravdy tvoří hudbu. V zásadě bychom to
mohli dělat zcela bez nahrávacích společností.</p>

<p>Nahrávací společnosti poskytují užitečnou službu: rozšiřují kopie nahrávek
hudby, obvykle ve vysoké kvalitě. Tato služba je široce využívána a
pravděpodobně tak i zůstane. A je pravda, že kupující nahrávek by měl za
tuto službu platit. Ale posluchači vytvářející kopie pro sebe, nebo své
přátele, totu službu nespotřebovávají; pouze užívají práci hudebníků a
skladatelů. Nahrávací společnosti k tomu přispívají jen tak mimochodem a
jejich role není esenciální.</p>

<h3>Rozdělování financí</h3>

<p>Jaký díl příjmů z daně by měl každý hudebník či skladatel dostat? Návrh
nahrávacích společností by rozdělil peníze proporcionálně dle prodeje
nahrávek.</p>

<p>Více méně dává smysl rozdělovat finance podle toho, jako moc je hudebníkova
práce kopírována. Ale přísná proporcionalita není nejlepší
rozdělení. Jestliže každý hudebník dostane podíl přísně podle proporcí
kopírování jeho, či její, hudby, pak velký podíl obohatí několik málo
supervězd jěště více, než jsou teď. Toto moc nepodpoří hudební kulturu, nebo
rozmanitost.</p>

<p>Můžeme podpořit hudbu mnohem efektivněji tím, že podíl z příjmu z daně
kteréhokoliv hudebníka se bude zužovat, jak porostou kopie. Mohli bychom
například spočítat „dané množství kopií“, které se bude po překročení
určitého bodu zvyšovat mnohem pomaleji, než aktuální množství.</p>

<p>Účinek zužování rozprostře peníze mnohem šířeji, podporujíc více hudebníků
na adekvátním standardu životní úrovně. To podpoří rozličnost, což je to, co
má být účelem copyrightu.</p>

<p>Vláda USA již zavedla program financování diverzity v uměních: <abbr
title="National Endowment for the Arts">NEA</abbr>. Avšak granty NEA
vyžadují plnou moc, která je činí středem kontroverznosti, někdy proto, že
několik členů veřejnosti silně nemá rádo umělecká díla, a někdy proto, že
téměř každý je částečně rád má. Rozšiřování daně z DAT bude mít také účinek
na podpoře méně populárních hudebníků. Nebude však podporovat hudebníky,
jejichž díla nemá rád nikdo. Navíc, dokud vyžaduje žádnou volnost, žádné
svévolné rozhodnutí, je zde málo prostoru pro námitky na účet nějakého
konkrétního případu.</p>

<h3>Podporování domácího kopírování</h3>

<p>Návrh nahrávacích společností zahrnuje požadavek na ztížení vytváření kopií
domácími posluchači. Konkrétně vyžaduje, aby spotřebitelská zařízení DAT
odmítaly kopírovat kopie vytvořené na spotřebitelských zařízeních
DAT. Argument pro tento požadavek je založen na domněnce, že domácí
kopírování je jaksi nepoctivé.</p>

<p>Dříve to mnoho lidí považovalo za nepoctivé, protože to snižovalo příjmy
hudebníků. Daň z DAT činí tento důvod překonaným. Jak jednou domácí
kopírování přispěje k příjmu hudebníků, skrze daň z DAT, důvod k odrazování
od domácího kopírování zmizí.</p>

<p>Tudíž, je-li daň z DAT přijata, schopnost kopírovat pásky DAT by neměla být
omezována. Domácí kopírování je účelnější, než nahrávací společnosti a
obchody s nahrávkami; milovníci hudby by měli být podporováni v používání
domácího kopírování, jak je jen možné.</p>

<h3>Měření užití každé hudební skladby</h3>

<p>Dnes je téměř veškerá nahraná hudba ve Spojených Státech kupována v
obchodech s nahrávkami; domácí kopírování netvoří než malý zlomek. To
pravděpodobně ještě dlouho zůstane pravdou, protože obchody s nahrávkami
nabízejí místo, kam člověk může přijít hledat konkrétní skladbu, nebo
procházet široký výběr. Pokud toto zůstává pravdou, můžeme zpravidla dost
dobře odhadnout posluchačstvo dané skladby spočítáním prodaných nahrávek.</p>

<p>Nakonec se může domácí kopírování stát tak rozšířeným, že odhadování jeho
rozsahu z počtu prodejů se může stát nevyhovujícím. Je to již nevyhovující
pro hudebníky, kteří šíří nezávisle bez pomoci nahrávacích společností; a
jestliže nějaký hudebník potřebuje další podporu, tyto jsou
jediné. Potřebujeme jiný způsob odhadování užívání jakýchkoliv daných
skladeb, kvůli rozdělení financí z daně.</p>

<p>Můžeme provádět tyto odhady výzkumem. Čas od času by se výzkumníci ptali
náhodně vybraných členů veřejnosti, aby ukázali, jaké kopie copyrightované
hudby si pořídili. Dotázaní občané by nemuseli odpovídat. Ale s obstaráním
kopií by se nepojily žádné pokuty a vina, takže většina lidí by se na tom
ráda podílela. Fanoušci budou doufat, aby byli vybráni, aby tak přispěli k
součtu pro jejich oblíbené hudební skupiny.</p>

<p>Provádění výzkumu by mohlo být z důvodu větší účinnosti a šíři (a tudíž
přesnosti) automatizované. Výzkumný úřad by mohl rozesílat poštou vybraným
účastníkům paměťové karty pro čtení a zápis, ti by je přechodně připojily k
jejich jednotkám DAT a poté by je zaslaly zpátky. Se správným navržením by
výzkumný úřad něměl způsob, jak poznat, kdo zaslal nějakou konkrétní kartu,
a tudíž i informaci, kdo co okopíroval, ale pořád by měl přesný součet.</p>

<h3>Závěr</h3>

<p>Nahrávací společnosti navrhly výtečné schéma zdanění veřejnosti na zvýšení
jejich vlastních příjmů, avšak to není pravý účel copyrightu. Upřením
pozornosti na cíle copyrightu, spíše než na bývalou myšlenku, můžeme
navrhnout systém podporující hudebníky a dávající občanům plnou svobodu
kopírovat hudbu dle jejich přání.</p>

<h3>Co můžete udělat</h3>

<p>[Tato sekce již dnes není použitelná; je příliš pozdě, protože daň z DAT
byla navržena, byla již schválena a podepsána.]</p>

<p>Lobisté nahrávacích společností se činili, aby prošla jejich forma daně z
DAT. Je zde málo organizovaná opozice a málo veřejných debat. Jejich návrh
zákona již byl zaslán výboru v Senátu.</p>

<p>Tento článek navrhuje alternativu k plánu nahrávacích společností. Kvůli
této alternativě, či jiným alternativám, musíme nejprve předejít ukvapenému
přijetí plánu nahrávacích společností. Na pomoc dosáhnutí tohoto, pište
prosím dopisy na:</p>

<blockquote>
<p>Congressman Barney Frank<br />
437 Cherry St<br />
West Newton, MA 02165</p>
<p>Senator Metzenbaum<br />
United States Senate<br />
Washington, DC 20510</p>
<p>House Subcommittee on Intellectual Property<br />
House of Representatives<br />
Washington, DC 20515</p>
</blockquote>

<p>Naléhejte na Kongres, aby odmítl návrh zákona nahrávacích společností, takže
může být zvážena tato a další alternativy. Zabere pouze pár minut napsat
krátký dopis, ale v kombinaci s dopisy ostatních lidí to může udělat velký
kus dobra.</p>

<p>Pokud znáte nějaké hudebníky, skladatele, nebo textaře, dejte jim kopie
tohoto článku. Mnoho hudebníků preferuje tuto alternativu před daňovým
plánem nahrávacích společností a jsou silně motivování k jednání na jejich
záležitosti.</p>

<div class="translators-notes">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
 </div>
</div>

<!-- for id="content", starts in the include above -->
<!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
<div id="footer">
<div class="unprintable">

<p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>

<p>
<!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
        replace it with the translation of these two:

        We work hard and do our best to provide accurate, good quality
        translations.  However, we are not exempt from imperfection.
        Please send your comments and general suggestions in this regard
        to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">

        &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>

        <p>For information on coordinating and submitting translations of
        our web pages, see <a
        href="/server/standards/README.translations.html">Translations
        README</a>. -->
Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
&lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
článku.</p>
</div>

<p>Copyright &copy; 1992 Richard M. Stallman</p>

<p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License</a>.</p>

<!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
<div class="translators-credits">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
 </div>

<p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
Aktualizováno:

$Date: 2020/07/05 14:09:48 $

<!-- timestamp end -->
</p>
</div>
</div>
</body>
</html>