taler-merchant-demos

thegnuproject.html (58899B)

---

 <!--#set var="PO_FILE"
  value='<a href="/gnu/po/thegnuproject.cs.po">
  https://www.gnu.org/gnu/po/thegnuproject.cs.po</a>'
  --><!--#set var="ORIGINAL_FILE" value="/gnu/thegnuproject.html"
  --><!--#set var="DIFF_FILE" value="/gnu/po/thegnuproject.cs-diff.html"
  --><!--#set var="OUTDATED_SINCE" value="2021-10-24" -->
 
 <!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
 <!-- Parent-Version: 1.86 -->
 
 <!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
 <title>O projektu GNU – Projekt GNU – Nadace pro svobodný software</title>
 <meta http-equiv="Keywords" content="GNU, GNU projekt, FSF, Free Software, Nadace pro svobodný software, historie" />
 
 <!--#include virtual="/gnu/po/thegnuproject.translist" -->
 <!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
 <!--#include virtual="/server/outdated.cs.html" -->
 <h2>Projekt GNU</h2>
 
 <p>
 napsal <a href="http://www.stallman.org/"><strong>Richard
 Stallman</strong></a></p>
 
 <blockquote>
 <p>
 Původně vyšlo v knize <em>Open Sources</em>. Richard Stallman <a
 href="/philosophy/open-source-misses-the-point.html">nikdy nepodporoval
 „open source“</a>, ale přispěl tímto článkem, aby v této knize ideály hnutí
 svobodného softwaru úplně nechyběly.
 </p>
 <p>
 Proč je dnes, víc než kdy jindy, potřeba <a
 href="/philosophy/free-software-even-more-important.html">trvat na tom, aby
 software, který používáme, byl svobodný</a>.
 </p>
 </blockquote>
 
 <h3>První komunita sdílející software</h3>
 <p>
 Když jsem v roce 1971 začal pracovat v <abbr title="Massachusetts Institute
 of Technology">MIT</abbr> v Laboratoři umělé inteligence (<abbr
 title="Artificial Intelligence">AI</abbr> Lab), stal jsem se součástí
 komunity sdílející software, která existovala již mnoho let. Sdílení
 software nebylo výsadou pouze naší komunity; je staré jako počítače samy,
 stejně jako sdílení receptů je staré jako vaření. Dělali jsme však více než
 toto. </p>
 <p>
 AI Lab používala operační systém pro sdílení času nazvaný <abbr
 title="Incompatible Timesharing System">ITS</abbr> (Nekompatibilní systém
 pro sdílení času) navržený hackery (1) pracujícími v laboratoři a psaný v
 assembleru pro Digital <abbr title="Programmed Data
 Processor">PDP</abbr>-10, jeden z velkých počítačů tehdejší doby. Jako člen
 komunity, systémový hacker laboratoře umělé inteligence, jsem měl za úkol
 vylepšovat tento systém. </p>
 <p>
 Nenazývali jsme náš software „svobodným software“, neboť tento termín ještě
 neexistoval, ale náš software jím byl. Kdykoliv lidé z jiné vysoké školy
 nebo firmy chtěli portovat a používat program, rádi jsme jim to
 umožnili. Pokud jste viděli někoho používat neznámý a zajímavý program,
 mohli jste ho vždy požádat, aby vám ukázal zdrojové kódy, abyste jej mohli
 studovat, měnit anebo demontovat některé z jeho částí a vytvořit nový
 program. </p>
 <p>
 (1) Užívání výrazu „hacker“ jako pojmenování někoho, kdo prolamuje
 bezpečnost systémů, je matení způsobené dnešními médii. My hackeři toto
 pojmenování odmítáme uznat a toto slovo stále používáme k označení někoho,
 kdo miluje programování nebo si užívá svůj důvtip s hravostí. Přečtěte si
 můj článek <a href="http://stallman.org/articles/on-hacking.html">O
 hackování</a>.</p>
 
 <h3>Rozpad komunity</h3>
 <p>
 Situace se dramaticky změnila na počátku osmdesátých let, když Digital
 přestal ukončil výrobu řady PDP-10. Jejich architektura, elegantní a výkonná
 v šedesátých letech, nemohla, přirozeně, pokrýt větší adresní prostory,
 které začaly nastupovat v osmdesátých letech. To znamenalo, že téměř všechny
 programy pro ITS byly zastaralé. </p>
 <p>
 Komunita hackerů AI Lab se nedlouho předtím rozpadla. Oddělující se firma
 Symbolics si v roce 1981 najala téměř všechny hackery z AI Lab a oslabená
 komunita byla neschopná se nadále sama udržet. (Kniha Hackeři od Steve
 Levyho popisuje tyto události, stejně jako vykresluje jasný obrázek komunity
 za jejího rozkvětu.) Když v roce 1982 nakoupila laboratoř AI nová PDP-10,
 její administrátoři se rozhodli používat nesvobodný systém pro sdílení času
 od Digitalu namísto našeho ITS. </p>
 <p>
 Moderní počítače té doby jako například VAX nebo 68020, měly své vlastní
 operační systémy, ale žádný z nich nebyl svobodným softwarem: museli jste
 podepsat tzv. non-disclosure agreement (NDA) dokonce i proto, abyste vůbec
 získali spustitelný program. </p>
 <p>
 Znamenalo to tedy, že první věc, kterou jste museli při používání počítače
 udělat, byl slib, že nebudeme pomáhat svým kolegům. Spolupráce komunity byla
 zakázána. Pravidlo vytvořené vlastníky proprietárního software znělo: „Pokud
 sdílíte software se svým kolegou, jste pirát. Pokud chcete provádět v našem
 software jakékoliv změny, musíte nás nejdříve poprosit.“</p>
 <p>
 Myšlenka, že společenský systém proprietárního softwaru – systém, v němž
 nesmíte sdílet nebo měnit software – škodí společnosti, je neetický, zkrátka
 a jednoduše špatný, by mohla být pro některé čtenáře překvapením. Co jiného
 se však dá říct o systému založeném na rozdělování veřejnosti, na systému
 nechávajícím své uživatele bezmocné? Lidé, jimž tato myšlenka připadá
 překvapující, mohli pokládat proprietární sociální systém za daný, nebo jej
 posuzovat podle slov lidí z oblasti obchodu s proprietárním
 software. Vydavatelé software dlouho a těžce pracovali na tom, aby
 přesvědčili veřejnost, že existuje pouze jediný způsob, jak pohlížet na
 tento problém.</p>
 <p>
 Když vydavatelé softwaru hovoří o „posilování“ svých „práv“ nebo „zastavení
 <a href="/philosophy/words-to-avoid.html#Piracy">pirátství</a>“, to, co
 vlastně <em>říkají</em> je druhotné. Opravdová podstata těchto tvrzení je v
 nevyslovených domněnkách, jež berou jako samozřejmé; předpokládá se, že je
 veřejnost bez kritiky přijme. Pojďme se tedy na ně podívat.</p>
 <p>
 Prvním předpokladem je, že softwarové firmy mají nesporné přirozené právo
 vlastnit software a mít tak moc nad všemi jeho uživateli. (Pokud by se
 jednalo o přirozené právo, potom bychom, bez ohledu na to, do jaké míry
 poškozuje veřejnost, nemohli nic namítat.) Je zajímavé, že americká ústava a
 právní zvyklosti tento pohled na věc odmítají; copyright není přirozené
 právo, ale vládou uměle vytvořený monopol, jež omezuje přirozené právo
 uživatelů na vytváření kopií.</p>
 <p>
 Dalším nevysloveným předpokladem je, že jedinou důležitou věcí týkající se
 software je, jaké úkoly nám umožňuje plnit – a že my, počítačoví uživatelé,
 bychom se neměli starat o to, v jaké společnosti je nám dovoleno žít. </p>
 <p>
 Třetí domněnkou je, že bychom neměli použitelný software (nebo programy na
 konkrétní věci), kdybychom nenabídli společnosti moc nad uživateli jejího
 programu. Předtím než hnutí svobodného software ukázalo, že jsme schopni
 vytvořit mnoho užitečného software bez zbytečných omezení, mohla být tato
 domněnka ještě i přijatelná.</p>
 <p>
 Jestliže odmítneme akceptovat tyto předpoklady a posoudíme dané problémy
 přirozeným smyslem pro etiku a dáme uživatele na první místo, dojdeme k
 závěrům velmi odlišným. Počítačoví uživatelé by měli mít svobodu modifikovat
 programy tak, aby splňovaly jejich potřeby, a svobodu sdílet
 software. Pomáhat ostatním lidem je základ společnosti. </p>
 <p>
 Není zde dostatek prostoru pro rozsáhlý dokument odůvodňující tento závěr,
 takže odkazuji čtenáře na webovou stránku <a
 href="/philosophy/why-free.html">Proč by software neměl mít majitele</a> a
 <a href="/philosophy/free-software-even-more-important.html">
 http://www.gnu.org/philosophy/free-software-even-more-important.html</a>.
 </p>
 
 <h3>Důležitá morální volba</h3>
 <p>
 Po rozpadu mé komunity bylo nemožné pokračovat jako dříve. Místo toho jsem
 stál tváří v tvář morálnímu rozhodnutí.</p>
 <p>
 Bylo by snadnou volbou připojit se ke světu proprietárního software, spolu s
 podepsáním tzv. non-disclosure agreement a slibů, že nebudu pomáhat svým
 kolegům hackerům. Je velmi pravděpodobné, že bych rovněž vyvíjel software
 vydávaný pod non-disclosure agreement a naléhal na ostatní, ať rovněž
 zrazují své kolegy.</p>
 <p>
 Mohl jsem si tak vydělávat a možná se sám bavit psaním kódu. Věděl jsem
 však, že kdybych se na konci své kariéry ohlédl zpět a viděl roky strávené
 stavbou zdí oddělujících lidi, připadalo by mi, že jsem svůj život zasvětil
 činěním světa horším a horším. </p>
 <p>
 Sám jsem měl již zkušenosti s tím, jak dopadne přijetí non-disclosure
 agreement, a to když někdo odmítl dát mně a MIT AI laboratoři zdrojový kód
 na program pro řízení naší tiskárny. (Program trpěl některými nedostatky a
 to bylo pro uživatele tiskárny velmi frustrující.) Nemohl jsem si říct, že
 non-disclosure agreement je nevinný. Byl jsem velmi rozzlobený, když s námi
 odmítl sdílet kód; nemohl jsem se otočit zády a začít dělat ostatním totéž.</p>
 <p>
 Další možností, snadnou ale neradostnou, bylo opustit počítačové odvětví. Mé
 dovednosti by tak sice nebyly zneužity, ale stále by byly promrhávány. Nebyl
 bych vinen za rozdělování a omezování počítačových uživatelů, ale tak jako
 tak by k tomu došlo.</p>
 <p>
 Začal jsem se tedy poohlížet po způsobu, jak bych mohl vytvořit něco
 prospěšného. Ptal jsem se sám sebe: existuje nějaký program nebo programy,
 které bych mohl psát, aby mohla naše komunita opět existovat?</p>
 <p>
 Odpověď byla zřejmá: nejdříve byl potřeba operační systém. Jedná se o
 klíčový software pro používání počítače. S operačním systémem můžete dělat
 mnoho věcí, bez něj se však počítač nedá vůbec používat. Se svobodným
 operačním systémem bychom znovu mohli vytvořit komunitu spolupracujících
 hackerů – a pozvat kohokoliv, aby se k nám přidal. Kdokoliv by mohl používat
 počítač bez toho, aniž by se tak upisoval ke spiknutí proti svým přátelům. </p>
 <p>
 Jako vývojář operačních systémů jsem pro takovou práci měl dostatečné
 znalosti. Přestože jsem tehdy nemohl s jistotou předpokládat, že uspěji,
 uvědomil jsem si, že jsem byl pro tuto práci vybrán. Rozhodl jsem se
 vytvořit systém kompatibilní s Unixem, aby byl přenositelný a aby na něj
 mohli unixoví uživatelé snadno přejít. Jméno GNU bylo vybráno podle
 hackerské tradice, jako rekurzivní akronym „GNU's Not Unix“ a vyslovuje se
 jako <a href="/gnu/pronunciation.html">jedna slabika s tvrdým G</a>.</p>
 <p>
 Operační systém neznamená pouze jádro (kernel), plně dostačující ke
 spouštění jiných programů. V sedmdesátých letech v sobě již každý operační
 systém, který byl hoden svého jména, zahrnoval procesory, assemblery,
 kompilátory, překladače, debuggery, textové editory, mailery a mnohem
 více. ITS, Multics, VMS, Unix, všechny tyto systémy je měly. Operační systém
 GNU je zahrnoval také.</p>
 <p>
 Později jsem slyšel tato slova, připisovaná Hillelovi (1):</p>
 
 <blockquote><p>
      Jestliže nejsem pro sebe, kdo bude pro mě?<br />
      Jestliže jsem jen pro sebe, co jsem?<br />
      Jestliže ne nyní, kdy?
 </p></blockquote>
 <p>
 V podobném duchu bylo i rozhodnutí začít s projektem GNU. </p>
 <p>
 (1) Coby ateista sice nenásleduji žádné náboženské vůdce, ale někdy se mi
 líbí, co někdo z nich prohlásí.</p>
 
 <h3>Svobodný jako ve slově svoboda</h3>
 <p>
 Pojem „svobodný software“ je někdy špatně vykládán – nijak nesouvisí s
 cenou. Je o svobodě. <a href="#tf1">[1]</a> Zde proto cituji definici
 svobodného softwaru.</p>
 
 <p>Program je svobodným softwarem pro vás, uživatele, jestliže máte tyto
 svobody: </p>
 
 <ul>
   <li>Smíte spouštět program za jakýmkoliv účelem. </li>
 
   <li>Smíte upravovat program tak, aby vyhovoval vašim potřebám. (Abyste tuto
 svobodu mohli realizovat v praxi, musíte mít přístup ke zdrojovému kódu,
 neboť vytváření změn v programu, je nesmírně obtížné, nemáte-li k dispozici
 zdrojový kód.)</li>
 
   <li>Smíte šířit kopie a to jak zadarmo, tak za poplatek. </li>
 
   <li>Smíte distribuovat upravené verze programu, aby vaše komunita mohla mít
 užitek z vašich vylepšení.</li>
 </ul>
 <p>
 Jelikož se „free“ vztahuje ke svobodě, nikoliv k ceně, není tu rozpor mezi
 prodejem kopií a svobodným softwarem. Svoboda prodávat kopie je ve
 skutečnosti velmi důležitá: sbírky svobodného softwaru prodávané na
 CD-ROMech jsou pro komunitu důležité a jejich prodej je jednou z cest, jak
 sehnat peníze na rozvoj svobodného softwaru. Z toho důvodu není svobodným
 softwarem program, jež nesmí být distribuován. </p>
 <p>
 Kvůli dvojznačnosti slova „free“ se lidé dlouho pokoušeli najít jiná
 označení, avšak žádné z nich nebylo shledáno jako vhodná
 alternativa. Angličtina má více slov a nuancí než kterýkoli jiný jazyk, ale
 chybí jí jednoduché, jednoznačné slovo pro „free“ jako v slově svoboda –
 „nespoutaný“ – slovo s nejbližším podobným významem. Alternativy
 „osvobozený“ (liberated), „svoboda“ (freedom) a „otevřený“ (open) nesou jiný
 význam nebo mají jiné nevýhody. </p>
 
 <h3>GNU software a GNU systém</h3>
 <p>
 Vývoj celého systému je velmi rozsáhlý projekt. Abych ho dotáhl do konce,
 rozhodl jsem se přizpůsobit a používat již existující části svobodného
 software všude tam, kde to bylo možné. Úplně na počátku jsem se například
 rozhodl používat TeX jako hlavní textový formátovač; o několik let později
 jsem se rozhodl používat X Window Systém – raději, než abych pro GNU psal
 další okenní systém. </p>
 <p>
 Díky tomuto a podobným rozhodnutím není GNU systém totéž jako souhrn
 veškerého GNU software. GNU systém v sobě zahrnuje i programy, které nejsou
 GNU software, programy, které byly vyvíjeny jinými lidmi pro jejich vlastní
 potřeby, ale které můžeme používat, protože jsou svobodným software.</p>
 
 <h3>Počátek projektu</h3>
 <p>
 V lednu 1984 jsem odešel z MIT a začal psát GNU software. Bylo nutné MIT
 opustit, aby se nevměšovala do distribuce GNU jako svobodného
 software. Kdybych zůstal zaměstnancem MIT, mohli by si chtít mou práci
 přivlastnit a uvalit na ni své distribuční podmínky, nebo ji dokonce
 přeměnit v proprietární software. Nechtěl jsem dělat tolik práce jen na to,
 abych pak vyděl jak se stává nepoužitelnou pro můj cíl: vytvoření nové
 software sdílející komunity.</p>
 <p>
 Přesto mi však profesor Winston, ředitel MIT AI Lab, laskavě dovolil i
 nadále používat vybavení laboratoře.</p>
 
 <h3>První kroky</h3>
 <p>
 Krátce před začátkem GNU projektu jsem se doslechl o Svobodném univerzitním
 kompilátoru, rovněž známého jako <abbr title="Free University Compiler
 Kit">VUCK</abbr>. (dánské slovo „svobodný“ se píše s V) Tento překladač byl
 navržen pro mnoho jazyků, včetně C a Pascalu a s podporou mnoha cílových
 strojů. Napsal jsem jeho autorovi, zda by ho GNU mohl používat.</p>
 <p>
 Posměšně mi odpověděl, že sice univerzita svobodná je, avšak překladač
 nikoliv. Rozhodl jsem se proto, že mým prvním programem pro projekt GNU bude
 mnohojazyčný a multiplatformní překladač (kompilátor).</p>
 <p>
 Doufal jsem, že se vyhnu tomu, abych vytvářel celý překladač sám. Získal
 jsem zdrojový kód Pastelu, multiplatformního překladače rozvíjeného v
 Lawrence Livermore Lab. Byl napsán v rozšířené verzi Pascalu a podporoval
 ji, byla navržena jako systémový programovací jazyk. Přidal jsem Céčkový
 front end a začal s portováním na počítač Motorola 68000. Musel jsem se však
 nakonec vzdát, když jsem přišel na to, že tento překladač potřebuje
 megabajty volného prostoru, a dostupný Unixový systém 68000 umožňoval použít
 pouze 64 kilobajtů.</p>
 <p>
 Poté jsem si uvědomil, že překladač Pastel fungoval na principu analýzy
 celého vstupního souboru do syntaxového stromu, přeměnil celý syntaxový
 strom v řetězec „instrukcí“ a potom generoval celý výstupní soubor. Dokonce
 bez uvolňování paměti. Tehdy mi došlo, že bych měl napsat nový
 překladač. Tento nový překladač je nyní znám jako <abbr title="GNU Compiler
 Collection">GCC</abbr>; není v něm využit ani jeden z překladačů Pastel, ale
 podařilo se mi přizpůsobit a použít front end C, který jsem již měl
 hotov. To ovšem bylo o několik let později; nejdříve jsem pracoval na GNU
 Emacsu.</p>
 
 <h3>GNU Emacs</h3>
 <p>
 Na GNU Emacs jsem začal pracovat v září 1984 a na počátku roku 1985 již
 začal být použitelným. To mi umožnilo začít používat na editaci unixové
 systémy; protože jsem neměl zájem učit se pracovat s vi nebo ed, musel jsem
 do té doby provádět editaci na jiných strojích.</p>
 <p>
 Lidé začali mít o používání GNU Emacsu zájem a tak vyvstala otázka, jak ho
 šířit. Samozřejmě jsem ho umístil na anonymní ftp server na počítač MIT, jež
 jsem používal. (Tento počítač, prep.ai.mit.edu, se tak stal hlavním FTP
 distribučním stanovištěm pro GNU; o několik let později jsme ho přemístili
 na náš nový FTP server.) V té době ovšem mnoho lidí, kteří se o to zajímali,
 nebylo připojeno k Internetu a nemohlo získat přes ftp. Otázka tedy zněla:
 „Co jim mám říct?“</p>
 <p>
 Mohl jsem říct: „Najděte si kamaráda, který na síti je, a ten vám udělá
 kopii.“ Také jsem mohl udělat to, co jsem udělal s původním PDP-10 Emacs:
 říct jim: „Pošlete mi pásku a  obálku se známkou (<abbr
 title="Self-addressed Stamped Envelope">SASE</abbr>) a já vám ji pošlu
 zpátky s nahraným Emacsem.“ Neměl jsem však práci a hledal jsem způsob, jak
 si svobodným softwarem vydělat. Oznámil jsem tedy, že pásku pošlu každému za
 poplatek $150. Takto jsem začal s obchodním šířením svobodného software a
 byl jsem předchůdcem společností, které nyní distribuují GNU systémy
 založené na Linuxu.</p>
 
 <h3>Je program svobodný pro každého uživatele?</h3>
 <p>
 Jestliže je program v době, kdy opouští ruce svého autora, svobodným
 softwarem, nemusí to nutně znamenat, že pro každého vlastníka kopie tohoto
 programu to bude rovněž svobodný software. Například <a
 href="/philosophy/categories.html#PublicDomainSoftware">public domain
 software</a> (software, který není chráněn autorským právem) je svobodným
 software; ale kdokoliv si může vytvořit vlastní nesvobodnou upravenou
 verzi. Podobně je tomu v případě mnoha svobodných programů: jsou chráněny
 autorským právem, ale šířeny pod jednoduchými licencemi, které umožňují
 vytvářet proprietární modifikované verze.</p>
 <p>
 Příkladem tohoto problému je X Window systém vyvinutý na MIT a vydaný jako
 svobodný software s velmi volnou licencí. Brzy byl převzat různými
 počítačovými firmami. Ty přidaly X ke svým proprietárním unixovým systémům
 pouze v binární podobě a s týmž non-disclosure agreement. Tyto kopie X
 nebyly svobodným software o nic víc než Unix. </p>
 <p>
 Vývojáři X Window System to nepovažovali za problém – věděli , že k tomu
 dojde. Jejich cílem nebyla svoboda, jen úspěch definovaný slovy „mít hodně
 uživatelů“. Nestarali se o to, zda mají jejich uživatelé svobodu, šlo jim
 jen o to, aby jich bylo co nejvíc.</p>
 <p>
 To vedlo k paradoxní situaci, kde dva rozdílné pohledy na míru svobody
 poskytovaly odlišné odpovědi na otázku: „Je tento program svobodný?“ Pokud
 byste tento problém posuzovali na základě svobod poskytovaných distribučními
 podmínkami té verze z MIT, řekli byste, že X jsou svobodný
 software. Jestliže byste ovšem prověřovali svobodu průměrného uživatele X,
 museli byste říct, že se jedná o proprietární software. Většina uživatelů X
 používala proprietární verze, které dostali s unixovými systémy, ne
 svobodnou verzi.</p>
 
 <h3>Copyleft a GNU GPL</h3>
 <p>
 Cílem GNU je poskytnout uživatelům svobodu, ne být populární. Potřebovali
 jsme takové distribuční podmínky, abychom zabránili proměně GNU softwaru v
 software proprietární. Metoda, kterou používáme, se nazývá „copyleft“.(1) </p>
 <p>
 Copyleft používá autorského práva (copyrightu), ale „převrací“ jej tak, aby
 sloužilo k opačným účelům než obvykle: namísto prostředku ke spoutání
 software, se stává prostředkem k udržení software svobodným.</p>
 <p>
 Hlavní myšlenkou copyleftu je dát každému práva ke spouštění, kopírování,
 modifikaci programu a šíření modifikovaných verzí – ne však povolení
 přidávat k nim vlastní omezení. Takto jsou rozhodující svobody, které
 definují „svobodný software“ zaručeny pro každého, kdo má kopii; stávají se
 nezcizitelnými právy.</p>
 <p>
 Aby byl copyleft efektivní, musí být modifikované verze rovněž svobodné. To
 zajišťuje, že naše práce je, pokud je zveřejněna, dostupná naší komunitě. Co
 se týče programátorů, kteří pracují jako dobrovolníci na zlepšování GNU
 software, je to právě copyleft, jež nedovoluje jejich zaměstnavatelům říkat:
 „Nesmíte sdílet tyto změny, protože je použijeme k vytvoření naší
 proprietární verze programu.“</p>
 <p>
 Požadavek, že veškeré změny musí být „svobodné“ je nezbytný, pakliže chceme
 zajistit svobodu každému uživateli programu. Společnosti, jež učinili X
 Window systém proprietárním, většinou provedly několik změn, aby jej
 přizpůsobily jejich systémům a hardware. Tyto změny byly v porovnání s
 rozšířením X malé, ale nikoli bezvýznamné. Jestliže by vytváření změn bylo
 výmluvou k odepření svobody uživatelům, bylo by pro kohokoli velmi snadné z
 této výmluvy těžit.</p>
 <p>
 Související problém se týká kombinování svobodného programu s nesvobodným
 kódem. Takováto kombinace by pak nevyhnutelně byla nesvobodná; jakékoliv
 svobody chybějící nesvobodné části by pak chyběly i celku. Povolení takových
 kombinací by bylo zkázonosné. Z toho důvodu je rozhodujícím požadavkem pro
 copyleft „ucpat tuto díru“: jakýkoliv program, který je přidaný či
 kombinovaný s copyleftovaným programem, musí být takový, aby další
 kombinovaná verze byla rovněž svobodná a copyleftovaná.</p>
 <p>
 Specifická implementace copyleftu, kterou používáme ve většině GNU softwaru,
 je GNU General Public License, zkráceně GNU GPL. Máme ovšem i jiné druhy
 copyleftů, používané za zvláštních okolností. Příručky GNU jsou rovněž
 copyleftovány, ale používají mnohem jednodušší druh copyleftu, protože pro
 ně není třeba složitosti GNU GPL. (2)</p>
 <p>
 (1) V roce 1984 nebo 1985 mi poslal dopis Don Hopkins (nápady sršící
 člověk). Na obálku napsal pár vtipných poznámek, včetně této: „Copyleft –
 všechna práva vyhrazena“. Používal jsem výraz „copyleft“ k označení konceptu
 distribuce, který jsem v té době vyvíjel.</p>
 
 <p>
 (2) Pro dokumentaci teď používáme <a href="/licenses/fdl.html">GNU Free
 Documentation License</a>.</p>
 
 <h3>Nadace pro svobodný software</h3>
 
 <p>Jak vzrůstal zájem o používání Emacsu, do projektu GNU se začali zapojovat
 další lidé, a tak jsme se rozhodli, že je čas znovu se poohlédnout po
 nějakých financích. Proto jsme v roce 1985 vytvořili <a
 href="http://www.fsf.org/">Nadaci pro svobodný software</a>; organizaci pro
 rozvoj svobodného software, osvobozenou od platby daní. Nadace pro svobodný
 software rovněž převzala kontrolu nad prodejem pásek s Emacsem; později se
 obchod rozšířil díky tomu, že jsme na pásku přidali další svobodný software
 (jak GNU, tak ne-GNU) a také jsme začali prodávat manuály.</p>
 
 <p>Nadace pro svobodný software přijímá sponzorské dary, ale většina jejích
 příjmů vždy pocházela z prodeje kopií svobodného software a jiných služeb s
 tím spojených. Nyní prodává CD-ROMy se zdrojovými kódy, CD-ROMy s binárkami,
 přehledně tištěné příručky (vše se svobodou redistribuce a modifikace), a
 zajišťuje distribuce Deluxe (v nichž dodáváme celou sbírku software dle
 vašeho výběru platformy). FSF dodnes <a href="http://shop.fsf.org/">prodává
 manuály a další věci</a>, ale hlavní část příjmů tvoří členské příspěvky. K
 FSF se můžete připojit na <a href="http://fsf.org/join">fsf.org</a>.</p>
 
 <p>Zaměstnanci Nadace pro svobodný software napsali a udržovali mnoho balíčků
 GNU. Dva významné jsou knihovny pro C a shell. GNU C knihovna je tím, co
 každý program běžící na GNU/Linux systému používá ke komunikaci s
 Linuxem. Vyvinul ji člen Nadace pro svobodný software, Roland McGrath. Na
 většině GNU/Linux systémů je používaným shellem <abbr title="Bourne Again
 Shell">BASH</abbr> – Bourne Again Shell(1), vyvinutý zaměstnancem FSF,
 Brianem Foxem.</p>
 
 <p>Financovali jsme vývoj těchto programů, protože GNU projekt nebyl pouze o
 nástrojích či vývojovém prostředí. Naším cílem byl kompletní operační systém
 a tyto programy jsme pro dosažení cíle potřebovali.</p>
 
 <p>(1) „Bourne again Shell“ je parodií na jméno „Bourne Shell“, což byl shell
 obvykle používaný v Unixu.</p>
 
 <h3>Podpora svobodného software</h3>
 
 <p>Filosofie svobodného software odmítá určitou rozšířenou obchodní praxi, ale
 nestaví se proti komerci jako takové. Pokud obchod respektuje svobody
 uživatele, přejeme mu úspěch.</p>
 
 <p>Prodej kopií Emacsu ukazuje jeden druh obchodu se svobodným softwarem. Když
 Nadace pro svobodný software převzala tento obchod, potřeboval jsem najít
 jiný způsob vydělávání. Nalezl jsem jej v prodeji služeb spojených se
 svobodným software, který jsem vyvíjel. To zahrnovalo vyučování předmětů
 jako například jak programovat GNU Emacs a jak si přizpůsobit GCC, a vývoj
 softwaru, převážně portování GCC na nové platformy.</p>
 
 <p>V dnešní době provozuje každý z těchto typů obchodu se svobodným software
 řada korporací. Některé distribuují kolekce svobodného softwaru na CD-ROM;
 jiné nabízejí podporu uživatelů na různých úrovních: od zodpovídání
 uživatelských otázek přes opravy chyb až k přidávání nových
 funkcionalit. Dokonce se začínají objevovat firmy založené na vydávání
 nových svobodných softwarových produktů.</p>
 
 <p>Přesto však pozor – řada firem, které se samy zaštiťují termínem „open
 source“ ve skutečnosti zakládá svůj byznys na nesvobodném softwaru, který
 pracuje spolu se svobodným softwarem. Nejsou to firmy svobodného softwaru,
 jedná se o firmy proprietárního softwaru, o firmy, jež se pomocí svých
 produktů snaží odlákat uživatele od svobody. Nazývají je „přidanými
 hodnotami“, na které chtějí, abychom si zvykli: jedná se o volbu mezi
 výhodností a svobodou. Ceníme-li si svobody více, měli bychom je nazývat
 „produkty zbavené svobody“. </p>
 
 <h3>Technické cíle</h3>
 
 <p>Hlavním cílem GNU je, aby bylo svobodným softwarem. Dokonce ani kdyby GNU
 nebylo technicky vyspělejší než Unix, bylo by společenským přínosem, neboť
 by dovolovalo uživatelům spolupracovat, a etickým přínosem, neboť by
 respektovalo jejich svobody.</p>
 
 <p>Bylo ovšem přirozené při práci aplikovat známé standardy a dobré praktiky –
 například dynamickou alokaci datových struktur, abychom se vyhnuli jakýmkoli
 fixním limitům nebo používat veškeré možné osmibitové kódy všude tam, kde to
 mělo smysl.</p>
 
 <p>Navíc jsme se rozhodli odmítnout zaměření Unixu na malé velikosti paměti a
 to tak, že jsme se rozhodli nepodporovat 16-bitové počítače (bylo zřejmé, že
 v době, kdy bude GNU systém dokončen, budou normou 32-bitové stroje), a
 nesnažit se o snížení využití paměti, pokud nepřekročilo jeden megabyte. U
 programů, pro něž nebyly velmi rozsáhlé soubory rozhodující, jsme
 povzbuzovali programátory, aby načetli celé vstupní soubory do jádra a poté
 procházeli jejich obsah bez obav o I/O operace.</p>
 
 <p>Tato rozhodnutí umožnila mnoha GNU programům předčit jejich unixové
 protějšky ve spolehlivosti a rychlosti.</p>
 
 <h3>Darované počítače</h3>
 
 <p>Jak vzrůstala reputace projektu GNU, lidé nám začali nabízet stroje
 používající Unix. Bylo to velmi užitečné, protože nejsnazší cesta k rozvoji
 komponent GNU spočívala v nahrazování komponent jednoho systému komponenty
 druhého systému. Bohužel to však vyvolalo etický problém: jestli je vůbec
 správné mít kopii Unixu.</p>
 
 <p>Unix byl (a je) proprietární software a filozofie projektu GNU říká, že
 bychom proprietární software neměli používat. Když jsem však aplikoval táž
 odůvodnění, která vedla k závěru, že násilí v sebeobraně je
 ospravedlnitelné, došel jsem k tomu, že je etické používat proprietární
 software tam, kde je důležitým pro vývoj svobodných náhrad, které by pomohly
 ostatním přestat používat proprietární software.</p>
 
 <p>Ačkoliv se jednalo o ospravedlnitelnou špatnost, stále to byla
 špatnost. Nyní již nemáme žádné další kopie Unixu, protože jsme je nahradili
 svobodnými operačními systémy. Pokud bychom na nějakém počítači nemohli
 nahradit stávající počítačový systém systémem svobodným, nahradili bychom
 raději počítač.</p>
 
 <h3>Seznam úloh GNU</h3>
 
 <p>Jak projekt GNU pokračoval a přibývalo systémových komponent, rozhodli jsme
 se vytvořit seznam chybějících částí. Nabírali jsme vývojáře, aby napsali
 chybějící komponenty. Tento seznam se stal známý jako seznam úloh GNU. Kromě
 chybějících unixových komponent jsme přidali i jiný užitečný software a
 dokumentaci, kterou by podle nás měl opravdu kompletní systém mít.</p>
 
 <p>Nyní (1) jsou na seznamu úloh GNU stěží nějaké komponenty Unixu – všechno
 již bylo vytvořeno, kromě několika nepříliš důležitých. Seznam je však plný
 projektů, které by někteří mohli označit jako „aplikace“. Jakýkoliv program,
 jež se zamlouvá více lidem než úzké skupině uživatelů, by bylo užitečné
 přidat k operačnímu systému.</p>
 
 <p>Dokonce i hry jsou a již od počátku byly na seznamu úloh. Unix hry
 zahrnoval, a proto je mělo GNU přirozeně zahrnovat také. Ovšem kompatibilita
 nebyla pro hry důležitá, a tak jsme se neřídili seznamem her, které měl
 Unix. Namísto toho jsme sepsali řadu her různých typů, které by se
 uživatelům mohly zamlouvat.</p>
 
 <p>(1) Byl sepsán v roce 1998. Od roku 2009 už seznam úkolů
 neudržujeme. Komunita vyvíjí svobodný software tak rychle, že už ani
 nestíháme všechno sledovat. Místo toho máme Seznam vysoce důležitých
 projektů – mnohem kratší seznam programů, u kterých výrazně podporujeme, aby
 je lidé napsali.</p>
 
 <h3>GNU knihovní GPL (LGPL)</h3>
 
 <p>GNU knihovna pro C používá zvláštní druh copyleftu nazvaný GNU Library
 General Public License (1). Tento copyleft umožňuje spojit proprietární
 software s knihovnami. Proč jsme udělali tuto výjimku?</p>
 
 <p>Není to otázka principu; neexistuje princip, který by tvrdil, že produkty
 proprietárního software mají oprávnění zahrnovat náš kód. (Proč přispívat
 projektu založeném na tom, že s námi odmítne cokoliv sdílet?) Používání LGPL
 pro C knihovnu, či pro jakoukoliv knihovnu, je otázkou strategie.</p>
 
 <p>C knihovna má obecnou úlohu; každý proprietární systém nebo překladač má C
 knihovnu. Z toho důvodu by vytvoření naší C knihovny dostupné pouze
 svobodnému softwaru nemělo pro svobodný software žádné výhody – jen by
 odrazovalo od jejího používání.</p>
 
 <p>Jeden systém je ovšem výjimkou: v GNU systému (a ten zahrnuje GNU/Linux), je
 GNU C knihovna jedinou C knihovnou. Distribuční podmínky GNU C knihovny
 určují, zda je možné kompilovat proprietární program pro GNU
 systém. Neexistuje žádný morální důvod, který by povoloval proprietární
 aplikace na GNU systému, ale ze strategického hlediska to vypadá, že jejich
 zamítnutí by spíše odrazovalo od používání GNU systému než povzbuzovalo
 rozvoj svobodných aplikací.</p>
 
 <p>Proto je používání licence LGPL dobrou strategií pro knihovnu C. U ostatních
 knihoven se tyto strategické otázky rozhodují případ od případu. Jestliže se
 díky knihovně dají psát zvláštní typy programů, potom je její vydání pod GPL
 a omezení pouze na svobodné programy způsobem, jak pomoci ostatním vývojářům
 svobodného software, tím, že budou zvýhodněni oproti proprietárnímu
 software.</p>
 
 <p>Povšimněte si například GNU Readline, knihovny, která byla vyvinuta, aby
 poskytla editační příkazovou řádku pro BASH. Readline je vydáno pod
 obyčejnou GNU GPL, ne pod knihovní LGPL. To má pravděpodobně za následek
 snížení množství užití Readline, ale to pro nás není ztráta. Mezitím se
 přinejmenším jedna užitečná aplikace stala svobodnou, aby mohla používat
 Readline, a to je pro komunitu velkou výhrou.</p>
 
 <p>Vývojáři proprietárního softwaru mají výhody, které jim poskytují peníze;
 vývojáři svobodného software potřebují vytvářet výhody pro sebe
 navzájem. Doufám, že jednou budeme mít rozsáhlou sbírku knihoven krytých
 GPL, k nimž nebude mít proprietární software přístup a nebudeme mu tak
 poskytovat užitečné moduly sloužící jako stavební kameny nového svobodného
 software a získáme tak další výhodu pro jeho rozvoj.</p>
 
 <p>(1) Abychom předešli pocitu, že by pod ní měly být vydávány všechny
 knihovny, nazýváme teď tuto licenci GNU Lesser General Public License. Pro
 více informací se podívejte na: <a href="/philosophy/why-not-lgpl.html">Proč
 byste neměli použít Lesser GPL pro vaši příští knihovnu</a>.</p>
 
 <h3>Řešení problému?</h3>
 <p>
 Eric Raymond říká: „každý dobrý program je psán tak, aby vyřešil problém
 svého tvůrce“. Možná je to občas pravdou, ale mnoho důležitých součástí GNU
 software bylo rozvíjeno kvůli tomu, abychom měli kompletní svobodný operační
 systém. Byly vytvořeny na základě určité vize a plánu, ne z impulzu.</p>
 <p>
 Například jsme vyvíjeli GNU C knihovnu, protože systém podobný Unixu ji
 potřebuje, Bourne-Again Shell (bash), protože systém podobný Unixu potřebuje
 shell, a GNU tar, z toho samého důvodu jako tyto dvě předchozí. Totéž platí
 i pro mé vlastní programy – GNU C překladač, GNU Emacs, GDB a GNU Make.</p>
 <p>
 Některé GNU programy byly vyvíjeny, aby se utkaly s určitými překážkami
 kladenými vůči svobodě. Vyvíjeli jsme gzip, abychom nahradili program
 Compress, jež naše komunita ztratila kvůli LZW patentům. Našli jsme lidi,
 aby vyvinuli LessTif a později začali pracovat na GNOME a Harmony, zaměřené
 na potíže způsobené jistými proprietárními knihovnami (viz níže). Vyvíjíme
 GNU Privacy Guard, abychom nahradili populární nesvobodný šifrovací
 software, protože by si uživatelé neměli být nuceni vybírat mezi soukromím a
 svobodou.</p>
 <p>
 Samozřejmě mnoho lidí, kteří psali tyto programy, práce zaujala, a řadu
 součástí přidali lidé, kvůli svým potřebám a zájmům. To ale není důvod proč
 tyto programy existují.</p>
 
 <h3>Neočekávaný vývoj</h3>
 <p>
 Na počátku projektu GNU jsem si představoval, že vyvineme celý GNU systém a
 poté ho jako celek vydáme. To se však nestalo.</p>
 <p>
 Od té doby, kdy byly všechny části systému GNU implementovány na systému
 Unix, mohly být spouštěny na unixových systémech, což bylo dlouho předtím
 než existoval kompletní GNU systém. Některé z těchto programů si získaly
 oblibu, a uživatelé je začali šířit a portovat – na různé nekompatibilní
 verze Unixu a někdy též do jiných systémů.</p>
 <p>
 Programy se postupně staly daleko výkonnějšími a přitahovaly jak peněžní
 zdroje, tak přispěvatele, k projektu GNU. Pravděpodobně to však zpozdilo
 zkompletování projektu GNU o několik let, neboť vývojáři GNU vložili svůj
 čas do údržby portů a přidávání funkcionalit k existujícím součástem, raději
 než aby pokračovali v psaní chybějících částí, jedné po druhé.</p>
 
 <h3>GNU Hurd</h3>
 <p>
 V roce 1990 byl již GNU systém téměř hotov; jedinou větší chybějící
 komponentou bylo jádro (kernel). Rozhodli jsme se implementovat ho jako
 soubor serverových procesů nad Machem. Mach je mikrokernel vyvinutý na
 univerzitě Carnegie Mellon a univerzitě v Utahu; GNU HURD je sbírkou serverů
 (tj. „stádo pakoňů“ – „herd of GNUs“), který běží nad Machem, a vykonává
 různé činnosti unixového jádra. Zahájení vývoje se zpozdilo kvůli tomu, že
 jsme čekali, až uvolní Mach coby svobodný software, jak nám bylo slíbeno.</p>
 <p>
 Jedním z důvodů, proč jsme si vybrali tuto architekturu, bylo vyvarovat se
 nejobtížnější části práce: ladění (debuggování) kernelového programu bez
 debuggeru na úrovni zdrojového kódu. Tato práce byla již hotova, v Machu, a
 zamýšleli jsme ladit HURD servery jako uživatelské programy, s <abbr
 title="GNU Project debugger">GDB</abbr>. Trvalo to však velmi dlouho a
 ukázalo se, že je velmi obtížné odladit více-procesové servery, které si
 navzájem posílají zprávy. Trvalo mnoho let než HURD začal spolehlivě
 fungovat.</p>
 
 <h3>Alix</h3>
 <p>
 Nepředpokládali jsme, že se kernel bude jmenovat HURD. Jeho původní název
 byl Alix – podle jména mé tehdejší přítelkyně, systémové administrátorky,
 která poukázala na to, že by se její jméno hodilo do našeho systému
 pojmenovávání verzí unixových systémů; vtipkovala před svými přáteli, že by
 měl někdo pojmenovat kernel po ní. Nic jsem neříkal, ale rozhodl jsem se ji
 překvapit kernelem s názvem Alix.</p>
 <p>
 Nakonec to tak nezůstalo. Michael Bushnell (nyní Thomas), hlavní vývojář
 kernelu, upřednostňoval název HURD a z Alix udělal odkaz k určité části
 kernelu – konkrétně k té, co zachycuje systémová volání a posílá zprávy HURD
 serverům.</p>
 <p>
 Později jsme se s Alix rozešli a změnila si jméno; nezávisle na tom byl
 změněn design HURDu tak, aby C knihovna posílala zprávy přímo serverům, a
 díky tomu součást Alix zmizela z návrhu.</p>
 <p>
 Ještě předtím než se tohle všechno událo, se Alix setkala se svými přáteli a
 ti jí řekli o názvu Alix ve zdrojovém kódu HURDu, takže jméno odvedlo svou
 práci.</p>
 
 <h3>Linux a GNU/Linux</h3>
 <p>
 GNU Hurd není připravený pro produkční využití a ani nevíme, jestli někdy
 bude. Z flexibility návrhu pramení určité problémy a zatím není zřejmé, jak
 je vyřešit.</p>
 
 <p>
 Naštěstí je dostupné jiné jádro. V roce 1991 začal Linus Torvalds s vývojem
 jádra kompatibilního s Unixem a nazval ho Linux. Toto jádro bylo zpočátku
 proprietární, ale v roce 1992 z něj Linus udělal svobodný
 software. Zkompletováním Linuxu s ne zcela hotovým GNU systémem vznikl úplný
 svobodný operační systém. (Jejich zkombinování bylo samozřejmě samo o sobě
 podstatným úkolem.) Vlastně můžeme spouštět verze GNU systému díky Linuxu.</p>
 <p>
 Tento systém nazýváme <a href="/gnu/linux-and-gnu.html">GNU/Linux</a>,
 abychom vyjádřili, že vznikl spojením systému GNU a Linuxu jakožto
 jádra. Prosíme, abyste nepropadali zlozvyku nazývat celý systém slovem
 &ldquo;Linux&rdquo;, protože tím byste přisuzovali zásluhy za naši práci
 někomu jinému.  Přiznejte nám prosím zásluhy <a
 href="/gnu/gnu-linux-faq.html">rovným dílem</a>.</p>
 
 <h3>Výzvy v naší budoucnosti</h3>
 <p>
 Prokázali jsme naši schopnost vyvinout široké spektrum svobodného
 softwaru. To neznamená, že jsme neporazitelní a nezastavitelní. Díky
 několika obtížím je budoucnost svobodného softwaru nejistá; střet s nimi
 bude vyžadovat velké úsilí a vytrvalost, možná trvající roky. Bude vyžadovat
 takové odhodlání, v němž lidé dají najevo, že si své svobody váží a
 nenechají si ji od nikoho vzít.</p>
 <p>
 Následující čtyři oddíly popisují tyto výzvy.</p>
 
 <h3>Tajemný hardware</h3>
 <p>
 Výrobci hardwaru mají stále vzrůstající tendence udržovat hardwarové
 specifikace v tajnosti. Díky tomu je obtížné psát svobodné ovladače, aby
 Linux a XFree86 mohly podporovat nový hardware. Nyní máme kompletní svobodné
 systémy, ale nebudeme je mít později, pakliže nebudou schopny podporovat
 budoucí počítače.</p>
 <p>
 Existují dvě možnosti jak zvládnout tento problém. Programátoři se mohou
 použít tzv. zpětné inženýrství, aby vyzkoumali jak podporovat daný
 hardware. Zbylí z nás si mohou vybrat hardware, který je podporovaný
 svobodným softwarem; jak náš počet poroste, utajování specifikací se stane
 taktikou porážející sebe sama.</p>
 <p>
 Zpětné inženýrství je velký kus práce; budeme mít programátory s dostatečným
 odhodláním pustit se do toho? Ano – pokud budou lidé přesvědčeni, že
 svobodný software je otázkou principu a nesvobodné ovladače nemohou být
 tolerovány. A utratí mnoho z nás peníze navíc, či dokonce obětuje trochu víc
 času, abychom mohli používat svobodné ovladače? Ano, jestliže odhodlání mít
 svobodu bude rozšířené.</p>
 <p>
 (Poznámka z roku 2008: tato záležitost se týká i BIOSu. Máme k dispozici
 jeho svobodnou náhradu <a href="http://www.libreboot.org/">LibreBoot</a>,
 svobodnou distribuci corebootu, ale je tu problém se získáváním specifikací
 hardwaru, aby ho LibreBoot mohl podporovat i bez proprietárních „blobů“.)</p>
 
 <h3>Nesvobodné knihovny</h3>
 <p>
 Nesvobodné knihovny používané na svobodných operačních systémech jsou
 jakousi pastí na vývojáře svobodného softwaru. Lákavé rysy knihovny jsou
 návnady; pokud použijete tuto knihovnu, spadnete do pasti, protože váš
 program nebude moci být užitečnou částí svobodného operačního
 systému. (Stručně řečeno, můžeme zahrnout váš program, ale nebude
 <em>fungovat</em> bez dané knihovny.) Ještě hůře, pokud se program
 využívající proprietární knihovnu stane populární, může nalákat jiné nic
 netušící programátory do pasti. </p>
 <p>
 První ukázkou tohoto problému byla v osmdesátých letech sada nástrojů
 Motif. Přestože zde ještě nebyly svobodné operační systémy, bylo zřejmé,
 jakým problémem pro ně později Motif bude. GNU projekt na to reagoval dvěma
 způsoby: požádal jednotlivé projekty svobodného softwaru, aby podporovaly
 svobodné ovládací prvky X Toolkitu stejně jako ty z Motifu a požádal také,
 aby někdo napsal svobodnou náhradu za Motif. Trvalo to velmi dlouho;
 LessTif, vyvíjený skupinou Hungry Programmers („Hladoví programátoři“), se
 stal dostatečně výkonným aby podporoval většinu aplikací Motifu až v roce
 1997.</p>
 <p>
 V letech 1996 až 1998 se používala jiná nesvobodná <abbr title="Graphical
 User Interface">GUI</abbr> knihovna nazvaná Qt v důležité kolekci svobodného
 softwaru, desktopovém prostředí KDE.</p>
 <p>
 Svobodné GNU/Linux systémy nemohly použít KDE, protože jsme nemohli používat
 danou knihovnu (Qt). Avšak někteří komerční distributoři systémů GNU/Linux,
 ti kteří striktně nelpěli na svobodném softwaru, přidávali ke svým systémům
 KDE – vytvářeli tak schopnější systém, který byl však ošizen co se svobody
 týče. Skupina KDE aktivně povzbuzovala programátory, aby používali Qt, a
 milióny nových „linuxových uživatelů“ nebyly nikdy seznámeny s tím, že je s
 tím něco v nepořádku. Situace vypadala hrozivě.</p>
 <p>
 Komunita svobodného softwaru odpověděla na problém dvěma způsoby: GNOME a
 Harmony.</p>
 <p>
 GNOME, GNU Network Object Model Environment, je desktopovým projektem
 GNU. Zahájil ho Miguel de Icaza v roce 1997 a vyvíjel ho s podporou Red Hat
 Software. GNOME chtěl poskytnout podobná desktopová zázemí, které by však
 používalo pouze svobodný software. Měl rovněž technické výhody, jako
 například podporu mnoha jazyků, nikoliv jen C++. Hlavním důvodem však byla
 svoboda: aby nebylo třeba používat jakýkoliv nesvobodný software.</p>
 <p>
 Harmony je kompatibilní náhrada knihovny, navržená tak, aby umožňovala
 spustit KDE software bez použití Qt.</p>
 <p>
 V listopadu 1998 ohlásili vývojáři Qt změnu licence. Z Qt se tak měl stát
 svobodný software. Nejsem si zcela jistý, ale domnívám se, že se tak stalo
 zčásti kvůli neústupné reakci komunity na problém způsobený nesvobodností
 Qt. (Nová licence je nevýhodná a nespravedlivá, takže je stále žádoucí
 vyvarovat se použití Qt.)</p>
 <p>
 [Dodatečná poznámka: v září 2000 bylo Qt vydáno pod licencí GNU GPL, což
 tento problém vyřešilo]</p>
 <p>
 Jak zareagujeme na další lákavou nesvobodnou knihovnu? Porozumí celá
 komunita tomu, že je třeba nespadnout do pasti? Nebo se mnozí z nás vzdají
 svobody ve prospěch pohodlí a vznikne velký problém? Naše budoucnost závisí
 na naší filozofii.</p>
 
 <h3>Softwarové patenty</h3>
 <p>
 Největší hrozba, které čelíme, jsou softwarové patenty, které mohou
 odstranit algoritmy a hlavní části programu z dosahu svobodného softwaru až
 na dvacet let. Patenty na LZW kompresní algoritmy byly zavedeny v roce 1983
 a stále nesmíme vydávat svobodný software, který by vytvářel řádně
 komprimované <abbr title="Graphics Interchange Format">GIF</abbr>y. [V roce
 2009 tento patent vypršel.] V roce 1998 byl stažen z prodeje svobodný
 program na vytváření komprimovaných <abbr title="MPEG-1 Audio Layer
 3">MP3</abbr> souborů pod hrozbou soudního procesu. [patenty na MP3 vypršely
 v roce 2017 – zde je vidět, jak dlouho jsme museli čekat]
 </p>
 <p>
 Jsou různé způsoby jak si poradit s patenty: můžeme hledat důkaz, že patent
 je neplatný, anebo se můžeme hledat alternativní řešení, abychom mohli
 splnit požadovanou úlohu. Každá z těchto metod je však účinná pouze v
 některých případech; pokud obě dvě selžou, patent může přinutit všechen
 svobodný software, aby se vzdal některých částí, které uživatelé
 vyžadují. Po dlouhém čekání, patenty vyprší, ale co budeme dělat do té doby?</p>
 <p>
 Ti, kteří si cení svobodný software díky svobodě, kterou poskytuje, u něho
 zůstanou. Pokusíme se dělat naši práci bez patentovaných součástí. Ti, kteří
 si svobodného software cení kvůli předpokladům, že bude technicky
 vyspělejším, nazvou pravděpodobně zbrzdění kvůli patentu selháním. Ačkoli je
 tedy užitečné hovořit o praktické účinnosti vývojového modelu zvaného
 „tržiště“  a spolehlivosti a výkonnosti svobodného softwaru, nesmíme se v
 tomto bodě zastavit. Musíme hovořit o svobodě a principu.</p>
 
 <h3>Svobodná dokumentace</h3>
 <p>
 Největší nedostatek našich svobodných operačních systémů nespočívá v
 softwaru – je to nedostatek dobrých svobodných manuálů, které můžeme
 zahrnout do našich systémů. Dokumentace je nezbytnou součástí každého
 softwarového balíku; když sadě programů důležitého svobodného softwaru chybí
 dobrá svobodná příručka, je to velká mezera. V dnešní době máme mnoho
 takových mezer.</p>
 <p>
 Svobodná dokumentace, jako svobodný software, se vztahuje ke svobodě,
 nikoliv k ceně. Kritéria, která musí splňovat svobodná příručka, jsou
 prakticky totožná s kritérii pro svobodný software: jedná se o poskytnutí
 určitých svobod všem uživatelům. Musí být povolena redistribuce (včetně
 komerčního prodeje), a to jak v on-line, tak v tištěné podobě, aby manuál
 mohl doprovázet každou kopii programu.</p>
 <p>
 Právo k úpravám je rovněž zásadní. Nevěřím ale tomu, že je pro lidi nezbytné
 mít povolení k modifikaci všech druhů článků a knih. Myslím si například, že
 vy nebo já smíme omezovat modifikaci článků jako je tento, kde se popisují
 naše činy a názory.</p>
 <p>
 Je zde ovšem zvláštní důvod, proč je svoboda modifikace rozhodující pro
 dokumentaci svobodného softwaru. Pokud lidé uplatní svá práva modifikovat
 software a přidávat nebo měnit jeho části, jsou-li svědomití, změní také
 příručku – aby poskytli přesnou a použitelnou dokumentaci spolu s upraveným
 programem. Příručka, která programátorům nedovoluje svědomitě dokončit
 práci, nesplňuje potřeby komunity.</p>
 <p>
 Některá omezení modifikací jsou stanovena tak, aby nezpůsobovala
 potíže. Například požadavky na zachování poznámky o původním autorovi a
 copyrightu, distribučních podmínek nebo seznamu autorů jsou v pořádku. Není
 problémem požadovat, aby upravené verze v sobě zahrnovaly poznámku o své
 modifikaci, včetně označení částí, které byly smazány či změněny, dokud tyto
 oddíly pojednávají o netechnických tématech. Tato omezení nepředstavují
 žádnou potíž, protože neznemožňují svědomitému programátorovi přizpůsobení
 příručky tak, aby se hodila k modifikovanému programu. Jinými slovy,
 neznemožňují komunitě svobodného software plně využívat manuál. </p>
 <p>
 Nicméně musí být možné upravovat veškerý <em>technický</em> obsah manuálu a
 posléze redistribuovat výsledky přes běžná média, přes všechny běžné kanály;
 jinak jsou totiž omezení komunitě na obtíž, manuál není svobodný a je
 potřeba vytvořit jiný.</p>
 <p>
 Budou vývojáři svobodného softwaru odhodlaní vytvářet kompletní škálu
 svobodných příruček? Opět, naše budoucnost závisí na naší filozofii.</p>
 
 <h3>Musíme mluvit o svobodě</h3>
 <p>
 V dnešní době je přibližně deset miliónů uživatelů na systémech GNU/Linux
 jako například Debian GNU/Linux a Red Hat Linux. Svobodný software vyvinul
 několik praktických výhod, takže k němu uživatelé přecházejí již i z čistě
 praktických důvodů.</p>
 <p>
 Dobré následky jsou zřejmé: větší zájem o rozvoj svobodného softwaru, více
 zákazníků pro obchod se svobodným softwarem a větší schopnosti povzbuzovat
 společnosti, aby namísto proprietárních produktů vyvíjely komerční svobodný
 software. </p>
 <p>
 Zájem o software však narůstá rychleji než povědomí o filosofii, na níž je
 postaven, a to způsobuje potíže. Naše schopnost čelit výše popsaným výzvám a
 nebezpečím závisí na vůli pevně hájit svobodu. Abychom se ujistili, že naše
 komunita tuto vůli má, musíme předávat naše myšlenky a nápady všem nově
 příchozím členům v naší komunitě.</p>
 <p>
 Bohužel však v tomto selháváme: úsilí přilákat do naší komunity nové
 uživatele dalece předstihuje úsilí naučit je chování naší
 komunity. Potřebujeme dělat obojí a udržet tato úsilí v rovnováze. [Proto
 také vznikl tento překlad. Zmiňte se o českém překladu stránek projektu GNU
 kamarádům a kolegům, ať se také dozví o naší komunitě – poznámka původního
 korektora] </p>
 
 <h3>„Open Source“</h3>
 <p>
 Učení nových uživatelů svobodě se ztížilo v roce 1998, kdy se část komunity
 rozhodla přestat používat termín „svobodný software“ a namísto toho užívat
 termín „open source software“. </p>
 <p>
 Někteří z těch, co upřednostňovali tento výraz, si kladli za cíl, aby
 nedocházelo k záměně slov „svobodný“ se slovem „zdarma“ <a
 href="#tf1">[1]</a> – správný záměr. Jiní se naopak distancovali od ducha
 principu, jež motivoval hnutí svobodného software a uživatele GNU projektu,
 a aby se zalíbili vedoucím pracovníkům a firemním uživatelům, mnoho z nich
 následovalo ideologii, která staví zisk nad svobodu, nad komunitu, nad
 principy. Rétorika „open source“ se zaměřuje na možnost vytvářet vysoce
 kvalitní, silný software, ale vyhýbá se myšlenkám svobody, komunity a
 principu.</p>
 <p>
 Jasným příkladem tohoto jsou „linuxové“ magazíny – jsou plné inzerátů na
 proprietární software, který pracuje pod GNU/Linuxem. Až se objeví příští
 Motif či Qt, budou tyto magazíny před nimi programátory varovat, nebo na ně
 naopak otiskovat inzeráty?</p>
 <p>
 Podpora byznysu může být pro komunitu v mnoha ohledech přínosná; za jinak
 stejných okolností, je to užitečné. Ovšem získání jejich podpory tím, že
 budeme mluvit ještě méně o svobodě a principu, může být katastrofální;
 předchozí nevyváženost mezi rozsahem uživatelů a vzděláním se tak ještě
 zhoršuje.</p>
 <p>
 „Svobodný software“ a „open source“ popisují víceméně tutéž kategorii
 softwaru, ale říkají odlišné věci o softwaru a o hodnotách. GNU projekt
 pokračuje v užívání pojmu „svobodný software“, aby dal najevo, že nejen
 technologie, ale hlavně svoboda je důležitá. </p>
 
 <h3>Pokus se!</h3>
 <p>
 Yodův aforismus („Neexistuje ‚pokus‘“) zní hezky, ale pro mě je
 neplatná. Většinu své práce jsem dělal s úzkostí, zda na ní mám a v
 nejistotě, zda dosáhnu cíle, který jsem si vytyčil. Přesto jsem se pokusil,
 protože mezi mým městem a nepřítelem nebyl nikdo jiný než já. Ke svému
 překvapení jsem občas uspěl.</p>
 <p>
 Občas jsem neuspěl; některé z mých měst padly. Poté jsem našel další
 ohrožené město a připravil se na bitvu. Po čase jsem se naučil vyhledávat
 hrozby a stavět se mezi ně a mé město, vyzývaje ostatní hackery, aby přišli
 a připojili se ke mně.</p>
 <p>
 Nyní již často nejsem sám. Je to pro mě úleva a radost, když vidím zástupy
 hackerů, kteří se pouštějí do téhož, aby pokračovali, a uvědomuji si, že by
 toto město mohlo přežít – prozatím. Nebezpečí jsou však rok od roku větší a
 nyní se Microsoft explicitně zaměřil na naši komunitu. Nemůžeme pokládat
 budoucnost svobody za samozřejmou. Neberte to jako samozřejmost! Jestliže si
 chcete udržet svoji svobodu, musíte být připraveni ji bránit.</p>
 
 <div class="translators-notes">
 
 <!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
 <h3>Poznámky překladatele</h3> <ol> <li id="tf1"> Narážíme tu na rozdíl mezi
 angličtinou a češtinou. Zatímco angličtina má jedno slovo: „free“, v češtině
 tento problém řešit nemusíme – dokážeme oba významy jasně rozlišit, protože
 používáme dvě různá slova: „zdarma“ a „svobodný“. Proto se také někdy v
 angličtině používá slovo „libre“ (přejaté ze Španělštiny nebo
 Francouzštiny), pomocí nějž můžeme v anglických textech akcentovat právě
 význam svobody a není zaměnitelné se „zdarma“ (pro něj naopak můžeme použít
 „gratis“). </li> </ol></div>
 </div>
 
 <!-- for id="content", starts in the include above -->
 <!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
 <div id="footer">
 <div class="unprintable">
 
 <p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
 href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
 href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
 nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
 href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>
 
 <p>
 <!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
         replace it with the translation of these two:
 
         We work hard and do our best to provide accurate, good quality
         translations.  However, we are not exempt from imperfection.
         Please send your comments and general suggestions in this regard
         to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
 
         &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>
 
         <p>For information on coordinating and submitting translations of
         our web pages, see <a
         href="/server/standards/README.translations.html">Translations
         README</a>. -->
 Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
 překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
 vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
 &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
 href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
 kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
 článku.</p>
 </div>
 
 <!-- Regarding copyright, in general, standalone pages (as opposed to
      files generated as part of manuals) on the GNU web server should
      be under CC BY-ND 4.0.  Please do NOT change or remove this
      without talking with the webmasters or licensing team first.
      Please make sure the copyright date is consistent with the
      document.  For web pages, it is ok to list just the latest year the
      document was modified, or published.
      
      If you wish to list earlier years, that is ok too.
      Either "2001, 2002, 2003" or "2001-2003" are ok for specifying
      years, as long as each year in the range is in fact a copyrightable
      year, i.e., a year in which the document was published (including
      being publicly visible on the web or in a revision control system).
      
      There is more detail about copyright years in the GNU Maintainers
      Information document, www.gnu.org/prep/maintain. -->
 <p>Copyright &copy; 1998, 2001, 2002, 2005, 2006, 2007, 2008, 2010, 2014, 2015,
 2017, 2018, 2020 Richard Stallman</p>
 
 <p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
 href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
 Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní</a>.</p>
 
 <!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
 <div class="translators-credits">
 
 <!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
 Editor a spoluautor překladu: František Kučera.</div>
 
 <p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
 Aktualizováno:
 
 $Date: 2021/12/25 21:34:15 $
 
 <!-- timestamp end -->
 </p>
 </div>
 </div>
 <!-- for class="inner", starts in the banner include -->
 </body>
 </html>