taler-merchant-demos

rms-nyu-2001-transcript.html (116786B)

---

 <!--#set var="PO_FILE"
  value='<a href="/philosophy/po/rms-nyu-2001-transcript.cs.po">
  https://www.gnu.org/philosophy/po/rms-nyu-2001-transcript.cs.po</a>'
  --><!--#set var="ORIGINAL_FILE" value="/philosophy/rms-nyu-2001-transcript.html"
  --><!--#set var="DIFF_FILE" value=""
  --><!--#set var="OUTDATED_SINCE" value="2001-10-27" -->
 <!--#set var="ENGLISH_PAGE" value="/philosophy/rms-nyu-2001-transcript.en.html" -->
 
 <!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
 <!-- Parent-Version: 1.79 -->
 
 <!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
 <title>Svobodný software: Svoboda a spolupráce – Projekt GNU – Nadace pro svobodný
 software</title>
 
 <!--#include virtual="/philosophy/po/rms-nyu-2001-transcript.translist" -->
 <!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
 <!--#include virtual="/server/outdated.cs.html" -->
 <h2>Svobodný software: Svoboda a spolupráce</h2>
 
 <blockquote><p>Přepis přednášky Richarda M. Stallmana, <cite>Svobodný software: Svoboda a
 spolupráce</cite> – New York University v New Yorku, 29. května 2001</p></blockquote>
 
 <p><strong>URETSKY</strong>: Jsem Mike Uretsky. Vystudoval jsem Stern School of
 Business. Jsem jedním z ředitelů Centra pro pokročilé technologie. Jménem
 nás všech v Oddělení pro výzkum počítačů bych vás zde chtěl přivítat. Než
 předám mikrofon Edovi, který představí řečníka, dovolil bych si několik
 poznámek.</p>
 
 <p>Úlohou univerzity je podporovat debaty a pořádat zajímavé diskuze A úlohou
 větší univerzity je pořádat zvláště zajímavé diskuze. A tato zvláštní
 přednáška dopadá na úrodnou půdu. Debata o open source mi připadá zvláště
 zajímavá. V jiném smyslu&hellip; <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Já dělám svobodný software. Open source je
 odlišný směr. <i>[Smích] [Potlesk]</i></p>
 
 <p><strong>URETSKY</strong>: Když jsem v tomto oboru začínal v šedesátých
 letech, software byl vpodstatě svobodný. A prošli jsme tím v cyklech. Začal
 svobodně a potom ho výrobci software ve snaze rozšířit obchod začali
 postrkávat jinými směry. Mnoho vývoje, který přišel s nástupem PC, prošlo
 tím samým cyklem.</p>
 
 <p>Existuje jeden velmi zajímavý francouzský filosof, Pierre Levy, který mluví
 o pohybu tímto směrem a který mluví o pohybu směrem ke kybersvětu a to nejen
 v souvislosti s technologiemi, ale také se sociální restrukturalizací,
 politickou restrukturalizací, skrze změny ve vztazích mezi námi, které mohou
 zlepšit blahobyt lidstva. A my doufáme, že tato debata se bude ubírat tímto
 směrem. Tato debata se týká mnoha oborů naší univerzity, které normálně
 vystupují samostatně. Těšíme se na velmi zajímavou diskuzi. Ede?</p>
 
 <p><strong>SCHONBERG</strong>: Já jsem Ed Schonberg z Computer Science
 Department na Courant Institute. Dovolte mi přivítat vás tu dnes. Lidé,
 kteří pouze představují jiné, jsou většinou jen neužitečným rysem veřejných
 konferencí, ale v tomto případě jsou vlastně docela užiteční, <i>[Smích]</i>
 jak nám dokázal Mike.</p>
 
 <p>Dovolte mi tedy krátce představit někoho, kdo vlastně vůbec žádné
 představení nepotřebuje. Richard je perfektní příklad člověka, který při
 řešení lokálních problémů začal přemýšlet globálně. Před mnoha lety začal
 přemýšlet o problémech spojených s nedostupností zdrojového kódu k ovladačům
 tiskárny. Vytvořil filosofii, která nás všechny donutila přehodnotit naše
 myšlenky o vývoji software, o tom, co to vlastně je intelektuální
 vlastnictví a kdo to je softwarová komunita. Přivítejme Richarda
 Stallmana. <i>[Potlesk]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Může mi někdo půjčit hodinky? <i>[Smích]</i>
 Díky. Rád bych poděkoval Microsoftu za to, že mi poskytl možnost
 <i>[Smích]</i> stát na tomto podiu. V posledních týdnech jsem se cítil jako
 autor, jehož kniha byla bez jeho zavinění někde zakazována. <i>[Smích]</i>
 Pomiňme, že všechny články věc špatně pojmenovávají, jelikož Microsoft
 popisuje GNU GPL jako open source licenci a tisk ho následuje. Většina lidí
 si prostě neuvědomuje, že naše práce s open source nijak nesouvisí; ve
 skutečnosti jsme udělali většinu z toho, ještě než byl termín „open source”
 vytvořen.</p>
 
 <p>Budu dnes mluvit o free software Movement, co to je, co to znamená, co jsme
 již udělali a protože je to částečně sponzorované School of Business, řeknu
 také pár věcí navíc o tom, jak se svobodný software spojuje s obchodem a
 některými dalšími oblastmi sociálního života.</p>
 
 <p>Někteří z vás možná ještě nepsali počítačové programy, ale možná vaříte. A
 jestli vaříte, tak pokud nejste opravdu velmi dobří, asi používáte
 recepty. A pokud používáte recepty, pravděpodobně již máte zkušenost s tím,
 že jste si pořídili kopii receptu od kamaráda. Také asi máte, pokud nejste
 úplný začátečník, zkušenost s obměnou receptu. Jistě, recept vám radí určité
 kroky, ale vy ve skutečnosti nemusíte dělat přesně to. Můžete vynechat
 některé přísady, nebo můžete přidat nějaké houby, jestli je máte rádi, dát
 méně soli, protože vám doktor řekl, že byste měli sůl omezit –
 cokoliv. Pokud máte zkušenosti, můžete udělat dokonce ještě větší změny. A
 poté třeba přijdou přátelé, kterým to bude chutnat a jeden z nich vám může
 říci: „Hej, nemohl bys mi dát recept?” Co tedy uděláte? Můžete si zapsat tu
 modifikovanou verzi receptu a opsat ho kamarádovi. To jsou přirozené věci,
 které můžete dělat se všemi recepty.</p>
 
 <p>Recept je hodně podobný počítačovému programu a počítačový program je hodně
 podobný receptu. Série kroků, které musíte jeden po druhém vykonat, abyste
 se dostali k požadovanému výsledku. Takže je také tak přirozené dělat tyto
 věci s počítačovými programy. Dát kopii kamarádovi, dělat v něm změny,
 protože to, co dělá, není přesně to, co bychom chtěli, aby dělal. Program
 možná odváděl perfektní práci pro někoho jiného, ale vaše práce je
 odlišná. Po tom, co ho změníte, je možné, že takto bude užitečný i pro
 někoho jiného. Možná dělají práci, která je velmi podobná té vaší. Takže
 přijdou a zeptají se: „Hej, dal bys mi kopii?” Samozřejmě, pokud jste
 ohleduplný člověk, dáte jim ji – budete slušný.</p>
 
 <p>A teď si představte, jaké by to bylo, pokud by byly recepty umístěny v
 černých skříňkách. Nemohl byste se podívat jaké přísady používají, ani je
 měnit. A představte si, že pokud byste udělal kamarádovi kopii, nazývali by
 vás pirátem a snažili se vás na roky uvěznit. To by vyvolalo v lidech
 zvyklých sdílet recepty strašné rozhořčení. Ale takto přesně vypadá svět
 propietárního software. Svět, ve kterém je slušnost k ostatním lidem
 zakázána a je vám v ní bráněno.</p>
 
 <p>Kdy jsem to zpozoroval? Všiml jsem si toho díky tomu, že jsem v sedmdesátých
 letech měl to štěstí být součástí komunity programátorů, kteří sdíleli
 software. Minulost téhle komunity sahá vpodstatě až k úplným začátkům
 počítačů. V 70. letech to bylo trošku zvláštní být komunita, kde lidé
 sdíleli software. Ve skutečnosti to byl extrémní případ, protože v
 laboratoři, kde jsem pracoval, byl celý náš operační systém napsaný lidmi z
 naší komunity a my bychom jej sdíleli s kýmkoliv. Každý byl vítán. Ať již se
 chtěl pouze podívat, odnést si kopii, nebo udělat cokoliv jiného, co se mu
 zachtělo. Na programech nebyla žádná upozornění o copyrightu. Náš způsob
 života byla spolupráce. Byli jsme si jisti v takovém způsobu
 života. Nebojovali jsme za něj. Nemuseli jsme za něj bojovat. Prostě jsme
 tak žili. A pokud vím, prostě bychom tak žili i dále. Takže svobodný
 software tu již byl, ale nebyl tu žádný free software Movement.</p>
 
 <p>Pak se přes nás ale přehnala série kalamit a naše komunita byla v troskách,
 nakonec byla úplně zničena. Museli jsme přestat používat PDP-10, náš
 počítač. A jak víte, náš systém, Nekompatibilní systém pro sdílení času [The
 Incompatibile Time Sharing Machine – to byl název systému – pozn. překl.],
 byl psán v šedesátých letech, takže byl celý v assembleru. Tak se to prostě
 v šedesátýchy letech dělalo. Assembler je samozřejmě vždy pouze pro jednu
 architekturu. Když ta zastará, všechna vaše práce se změní v odpad. A přesně
 to se nám stalo. Dvacet let, nebo tak nějak, naší práce bylo vyhozeno do
 koše.</p>
 
 <p>Ještě než se to stalo, měl jsem zkušenost, která mě připravila, pomohla mi
 rozhodnout se co dělat, pomohla mi připravit se na to, abych věděl co dělat,
 až se toto stane. Jednou dal Xerox laboratoři umělé inteligence, kde jsem
 pracoval, laserovou tiskárnu. Byl to opravdu skvělý dárek, bylo to poprvé co
 získal laserovou tiskárnu někdo mimo Xerox. Byla velmi rychlá, vytiskla
 stránku za sekundu. To bylo perfektní v mnoha ohledech, ale bylo to
 nespolehlivé. Ve skutečnosti to byla vysokorychlostní kopírka přeměněná v
 tiskárnu. Znáte to, kopírky mačkají papír a zablokují se, ale vždy je tam
 někdo, kdo to spraví. Tiskárna se zasekla, ale nikdo to neviděl, takže
 zůstala mimo provoz dlouho.</p>
 
 <p>Dobře, napadlo nás, jak ten problém vyřešit. Chtěli jsme pozměnit program
 tak, aby to vždy, když se tiskárna zasekne, počítač, co ji obsluhuje oznámil
 našemu hlavnímu počítači a ten informoval uživatele, kteří čekají na
 výstupy. Šli by to spravit. Jenom aby věděli. Když čekáte na výtisk a víte,
 že tiskárna je zablokovaná, nebudete sedět a čekat na Vánoce, půjdete to
 spravit.</p>
 
 <p>Ale to jsme tvrdě narazili, protože software, který ovládal tiskárnu nebyl
 svobodný software. Dostali jsme ho s tiskárnou a byla to pouze
 binárka. Nemohli jsme mít zdrojový kód – Xerox nám ho nedal, takže napříč
 tomu, že jsme měli velké zkušenosti – po tom všem, napsali jsme vlastní
 operační systém&hellip; – jsme nebyli schopni přidat tohle rozšíření do
 software naší tiskárny.</p>
 
 <p>A tak jsme museli jen trpět a čekat. Trvalo i hodinu či dvě dostat své
 výtisky, protože stroj byl většinu času zablokovaný. A tak jste si
 říkali. „Vím, že se to zasekne, počkám hodinu a pak si půjdu pro výstup” a
 pak jste přišli a zjistili, že to bylo zaseklé celou dobu a nikdo jiný to
 mezitím nespravil. Takže jste to spravili a čekali další půlhodinu. A pak
 jste přišli a viděli, že se to zas zaseklo dříve, než se to dostalo k vaší
 úloze. Tisklo to tři minuty a třicet nečinně stálo zablokované. Šílená
 otrava. Ale ještě horší bylo vědět, že jsme to mohli opravit, ale někdo
 jiný, kvůli své vlastní sobeckosti, nás blokoval, zabraňoval nám vylepšit
 ten software. Samozřejmě, že jsme cítili vztek.</p>
 
 <p>Jednou jsem se doslechl, že někdo na univerzitě Carnagie Mellon měl kopii
 toho software. Šel jsem tedy do jeho kanceláře a řekl: „Ahoj, já jsem z MIT,
 mohl bys mi dát kopii zdrojových kódů té tiskárny?” A on řekl: „Ne, slíbil
 jsem, že ti nedám kopii.” <i>[Smích]</i> Pokoušely se o mne mrákoty. Byl
 jsem tak&hellip; byl jsem naštvaný, a nenapadalo mě jak to
 ospravedlnit. Vše, na co jsem mohl pomyslet, bylo otočit se na podpatku a
 odejít z jeho místnosti. Možná jsem práskl dvěřmi. <i>[Smích]</i> A později
 jsem na to musel myslet, protože jsem si uvědomil, že to, co jsem pozoroval,
 nebyl pouze ojedinělý případ, ale důležitý sociální fenomén, který ovlivnil
 mnoho lidí.</p>
 
 <p>Bylo to&hellip; pro mne&hellip; já měl štěstí. Jen jsem to ochutnal, ale
 někteří lidé v tom museli žít celou dobu. Podívejte, on slíbil odmítnout s
 námi spolupracovat – se svými kolegy na MIT. Zradil nás. Ale neudělal to jen
 nám. Je možné, že to udělal i vám. <i>[Smích]</i> A myslím, že to nejspíš
 udělal i vám. Udělal to většině lidí, kteří jsou teď v této místnosti, s
 výjimkou těch pár, kteří ještě nebyli v roce 1980 na světě, protože on
 odmítl spolupracovat s celou planetou Zemí. Podepsal non-disclosure
 agreement. [do češtiny volně přeloženo jako dohoda o neodhalení, ale i v
 Čechách se běžně používá tento anglický termín a jelikož jsem na žádný moc
 chytrý překlad nepřišel, budu non-disclosure agreement používat také –
 pozn. překl.]</p>
 
 <p>To bylo moje první přímé setkání s non-disclosure agreement a to mě naučilo
 něčemu důležitému. Důležitému proto, že většina programátorů se tomu
 nenaučila. Vidíte, že toto bylo moje první setkání s non-disclosure
 agreement a byl jsem oběť, já a celá moje laboratoř jsme byli oběťmi. A tak
 jsem viděl, že non-disclosure agreements má oběti. Non-disclosure agreements
 nejsou nevinné. Nejsou neškodné. Většina programátorů se poprvé setká s
 non-disclosure agreement, když je někdo pozve k podepsání. A vždy je tu
 nějaké lákání – nějaký bonbon, který dostanou, pokud podepíší. Dělají si
 omluvy. Říkají: „Stejně bych nikdy kopii nedostal, tak proč bych se nemohl k
 tomuhle spinkutí proti němu připojit?” Říkají, že takhle se to dělá
 vždy. „Kdo jsem, abych se proti tomu stavěl?” Říkají „Když to nepodepíšu,
 tak někdo jiný to podepíše za mě.” Mají různé omluvy, aby si vyléčili
 svědomí.</p>
 
 <p>Ale když mě někdo pozval, abych podepsal non-disclosure agreement, moje
 svědomí již bylo ve střehu. Pamatoval jsem si, jak jsem byl naštvaný, když
 někdo slíbil nepomoci mně a mé laboratoři vyřešit náš problém. A nemohl jsem
 to jen tak přejít a udělat tu samou věc někomu jinému, kdo mi nikdy nijak
 neublížil. Víte, kdyby mně někdo požádal o slib, že nebudu sdílet užitečné
 informace s nenáviděným nepřítelem, vyhověl bych mu. Když někdo udělal něco
 špatného, zaslouží si to. Ale cizinci – nic zlého mi neudělali. Proč bych s
 nimi měl zacházet tak špatně? Zaslouží si to? Nemůžete s každým, s kýmkoliv,
 jednat špatně. Stanete se tak škůdce společnosti. Odvětil jsem: „Díky moc,
 že mi nabízíte tenhle pěkný softwarový balík, ale nemohu s čistým svědomím
 přistoupit na podmínky, které požadujete, takže se radši obejdu bez
 něj. Díky moc.” Nikdy jsem úmyslně nepodepsal non-disclosure agreement na
 obecně užitečnou technickou informaci, jako například software.</p>
 
 <p>Existují i jiné typy informací, které mohou vznášet podobné etické
 otázky. Například osobní informace. Kdybyste se mnou chtěli mluvit o tom, co
 se děje mezi vámi a vaší holkou, a poprosili byste mne, abych o tom nikomu
 neříkal, abych si to nechal&hellip; souhlasil bych s tím, že si to nechám
 pro sebe, protože to není obecně užitečná technická informace. Přinejmenším
 to pravděpodobně není obecně užitečné. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Je tu malá šance – a to je samozřejmě také možnost – že jste odhalili
 nějakou úžasnou novou sexuální techniku <i>[Smích]</i> a já bych potom cítil
 jako svoji morální povinnost předat tu informaci zbytku lidstva, aby z toho
 mohl také těžit. Musím tedy do toho slibu zahrnout výjimku – však
 víte. Pokud to jsou jen detaily o tom, kdo to chce, kdo je na koho naštvaný
 a takové věci – cajdák – tak si to nechám pro sebe, ale něco, z čeho by
 mohla společnost obrovsky těžit, prostě musím zveřejnit. Účel vědy a
 technologie je objevovat užitečné informace pro lidstvo, které by pomohly
 lidem žít lépe své životy. Když slíbíme neposkytnout takovou informaci –
 když si ji ponecháme v tajnosti – tak zrazujeme misi svého odvětví. A já
 jsem se rozhodl, že bych to neměl dělat.</p>
 
 <p>Ale mezitím moje komunita zkrachovala a to byl krach, který mě zanechal v
 těžké situaci. Jak jsem již řekl, náš systém byl zastaralý, protože PDP-10
 bylo zastaralé, a proto již nebylo možné, abych pokračoval jako vývojář
 operačního systému stejným způsobem jako předtím. To záviselo na tom, že
 jsem byl součástí komunity, která používala software a vylepšovala ho. To
 již od té doby nebylo možné a to mi připravilo morální dilema. Co budu
 dělat? Nejjednodušší možnost znamenala jít proti rozhodnutím, která jsem
 učinil. [zde myslí RMS rozhodnutí nepodepsat nikdy non-disclosure agreement
 – pozn. překl] Nejjednodušší možnost znamenala přizpůsobit se změně
 světa. Akceptovat, že věci se změnily a že budu muset obětovat moje principy
 a začít podpisem non-disclosure agreement na operační systém. A nejspíš také
 psát proprietární software. Ale uvědomil jsem si, že touhle cestou bych mohl
 mít nadále zábavu z kódování a mohl jsem mít peníze – hlavně kdybych to
 dělal někde jinde, než na MIT – ale nakonec bych se jednou musel ohlédnout
 za svojí kariérou a říct si: „Strávil jsem život budováním zdí k oddělení
 lidí,” a mohl bych být znechucen svým životem.</p>
 
 <p>Tak jsem se poohlížel po jiné alternativě. Byla tu jedna zřejmá. Mohl jsem
 opustit softwarové odvětví a dělat něco jiného. Neměl jsem žádné pozoruhodné
 schopnosti, ale jsem si jistý, že jsem se mohl stát číšníkem. <i>[Smích]</i>
 Ne v nějaké fantastické restauraci, nezaměstnali by mě, <i>[Smích]</i> ale
 prostě jsem mohl být číšník. Někde. Mnoho programátorů říká, „lidé, kteří
 najímají programátory, požadují to a to a to, a když to nebudu akceptovat,
 budu hladovět.” Hladovět, to je přesně to slovo, které používají. Ok, jako
 číšník hladovět nebudete. <i>[Smích]</i> Opravdu tu není žádné nebezpečí. To
 je důležité, občas můžete ospravedlnit to, že provedete ostatním lidem něco,
 co je zraní, tím, že řeknete: „když to neudělám, stane se mi ještě něco
 horšího.” Samozřejmě, kdybyste opravdu měli hladovět, ospravedlňovalo by vás
 to psát proprietární software. <i>[Smích]</i> Když na vás někdo míří
 pistolí, tak bych řekl, že je to omluvitelné. <i>[Smích]</i> Ale já jsem
 našel cestu jak přežít bez toho, abych dělal něco neetického, takže jsem
 tuto omluvu nemohl použít. Uvědomil jsem si, že být číšník by pro mne nebyla
 žádná zábava a zbytečně bych tak plýtval mými zkušenostmi systémového
 vývojáře. To, co budu dělat, by nemělo být zneužívání mých
 zkušeností. Vyvíjet proprietární software by bylo zneužíváním mých
 zkušeností. Povzbuzovat ostatní lidi k tomu, aby žili ve světě
 proprietárního software, by bylo zneužívání mých zkušeností. To už by bylo
 lepší s nimi plýtvat, než je zneužívat, ale to stále není příliš dobré.</p>
 
 <p>Z těchto důvodů jsem se tedy začal rozhlížet po nějaké alternativě. Co by
 mohl udělat vývojář operačních systémů k tomu, aby zlepšil situaci, aby
 udělal svět lepším místem? Uvědomil jsem si, že operační systém bylo přesně
 to, co bylo třeba. Ten problém, to dilema, existovalo pro mě i pro všechny
 ostatní, protože všechny dostupné operační systémy pro moderní počítače byly
 proprietární. Ten náš svobodný operační systém byl pro staré, vysloužilé
 počítače, že? Když jste si chtěli pořídit nový počítač a používat ho, byli
 jste nuceni použít proprietární systém. Kdyby nějaký vývojář napsal jiný
 systém a potom řekl, že ho může každý sdílet a on bude rád, pokud to budou
 lidé dělat, tak by to každého vyvedlo z těžkého rozhodování, byla by tu
 alternativa. Uvědomil jsem si, že bych s tím mohl něco dělat. Zrovna já jsem
 měl ty pravé zkušenosti, abych to byl schopen udělat. To bylo prostě to
 nejužitečnější co jsem si dokázal představit, jak bych mohl se svým životem
 naložit. Tohle byl zrovna problém, který se v tu chvíli nikdo jiný nesnažil
 vyřešit. Prostě jsme tu jen seděli a ono se to mezitím ještě víc zhoršovalo
 a nebyl tu kolem nikdo jiný, kdo by to vyřešil, jen já. Cítil jsem, že jsem
 ten pravý, že na tom musím pracovat. Když ne já, tak kdo? Takže jsem se
 rozhodl, že vyvinu svobodný operační systém – nebo umřu při tom, jak se
 stále budu snažit vyvinout svobodný operační systém. Myslel jsem umřít
 stářím, samozřejmě. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Stál jsem tedy před rozhodnutím, jaký operační systém by to měl být. Musel
 jsem si upřesnit nějaké technické otázky týkající se designu
 systému. Několik důvodů mne přesvědčilo udělat ho kompatibilní s
 Unixem. Zaprvé, bylo to zrovna po tom, co jsem viděl, jak operační systém,
 který jsem opravdu miloval, zastaral, protože byl napsaný pro jeden
 konkrétní typ počítače a ten se přestal používat. Nechtěl jsem, aby se to
 opakovalo. Potřeboval jsem nějaký portovatelný systém. Unix byl portovatelný
 systém. Kdybych tedy následoval design Unixu, měl jsem docela dobrou šanci
 vytvořit systém, který by byl portovatelný a práceschopný. Ale byl tu ještě
 jeden podstatný důvod, proč být přesně kompatibilní s Unixem. Tím důvodem
 je, že uživatelé nesnášejí nekompatibilní změny. Kdybych navrhl systém podle
 sebe – což bych byl dělal strašně rád, tím jsem si jist – vyrobil bych něco
 nekompatibilního. Jistě chápete, detaily by byly odlišné. Kdybych to tak
 udělal, lidé by mi řekli: „Ok, je to velmi dobré, ale není to
 kompatibilní. Dalo by moc práce na něj přejít. Nemůžeme si dovolit tolik
 starostí jen proto, abysme přešli na tvůj systém místo Unixu.” [V té době –
 v druhé polovině osmdesátých let – ještě nemohl Richard vědět, že přesně
 toto se mu později stane. Jen mezitím byl Unix vyměněn za MS Windows. Ve
 skutečnosti to ale tehdy na konci osmdesátých let splnilo svůj účel a na
 serverech i v high-end sféře ho plní pořád. Zpětně řečeno, bylo to dobré
 rozhodnutí, ale s nástupem nekompatibilních MS Windows tehdy Richard
 nepočítal a tak se dnes částečně dostal do situace, kterou popisuje. –
 pozn. překl.]</p>
 
 <p>Když jsem chtěl vybudovat komunitu, ve které by byli vůbec nějací lidé –
 lidé používající svobodný systém, sklízející ovoce svobody a spolupráce –
 musel jsem vytvořit systém, který by lidé používali, na který by mohli
 jednoduše přejít, který by neměl žádnou překážku, která by to zastavila hned
 na začátku. Rozhodnutí udělat systém kompatibilní s Unixem za mě vlastně
 vyřešilo všechny technické otázky ohledně designu, protože Unix se skládá z
 malých částí, které spolu komunikují přes rozhraní, která jsou víceméně
 dokumentovaná. Z toho plyne, že když chcete být kompatibilní s Unixem,
 musíte nahradit každý kousek jeden po druhém nějakým kompatibilním kouskem
 software. Ty zbývající otázky designu se vztahují každá pouze na vnitřek
 těch malých součástí a rozhodnutí může udělat ten, kdo bude zrovna ten
 kousek programovat a to vpodstatě kdykoliv. Nemusel jsem to vše rozhodnout
 hned na začátku.</p>
 
 <p>Vše, co jsme potřebovali k tomu, abychom mohli začít pracovat, bylo najít
 nějaké jméno toho systému. Podívejte, my hackeři vždy hledáme pro program
 nějaký žertovný, nezbedný název, protože představovat si, jak to lidi
 pobaví, až se o názvu dozvědí, je skoro polovina zábavy, kterou máte s
 psaním programu. <i>[Smích]</i> Měli jsme také zvyk psát rekurzivní zkratky,
 kdykoliv jsme chtěli vyjádřit, že program, který píšeme, je podobný nějakému
 jinému programu. Můžete dát programu rekurzivní jméno, které říká: „tenhle
 není tamten.´´ Například tu bylo v šedesátých a sedmdesátých letech mnoho
 textových editorů Tico a všeobecně se jmenovali nějak jinak než Tico. Potom
 jeden vynalézavý hacker pojmenoval ten svůj Tint, což znamenalo Tint Is Not
 Tico (Tint není Tico). To byla první rekurzivní zkratka. V roce 1975 jsem
 vyvinul první textový editor Emacs. Měli jsme taky spoustu jiných imitací
 Emacsu a většina se jmenovala nějak jinak, ale jeden z nich se jmenoval
 Fine, což znamenalo Fine Is Not Emacs (Fine není Emacs) a taky tu byl Sine –
 Sine Is Not Emacs (Sine není Emacs). Měli jsme i Eine – Ina Is Not Emacs
 (Ina není Emacs) a také MINCE – Mince Is Not Complete Emacs (Mince není
 úplný Emacs). <i>[Smích]</i> To byla okleštěná imitace. A pak někdo Eine
 skoro celý přepsal a svoji novou verzi pojmenoval Zwei, což mělo být Zwei
 Was Eine Initially (Zwei bylo původně Eine). <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Hledal jsem tedy rekurzivní akronym pro Something Is Not Unix (Něco není
 Unix) a vyzkoušel jsem všech 26 písmenek, ale zjistil jsem, že žádná z těch
 zkratek nedávala slovo. <i>[Smích]</i> Tak jsem to zkusil jinak. Zkrátil
 jsem to, tím bych získal třípísmennou zkratku Something's not Unix
 [neangličtinářům se omlouvám, ale toto asi nepochopíte – pozn. překl.]
 Zkoušel jsem tedy zase písmenka až jsem došel ke slovu „GNU” – GNU je
 nejlegračnější slovo v angličtině. <i>[Smích]</i> To bylo ono. Je to
 legrační proto, že se to slovo vyslovuje jako slovo „new´´. Lidé ho proto
 používají v různých slovních hrách. Je to jméno jednoho zvířete žijícího v
 Africe. [Jedná se o pakoně – pozn. překl.] Africká výslovnost v sobě měla
 jakési mlasknutí. <i>[Smích]</i> Možná ještě má. Když přišli kolonisti z
 Evropy, nezatěžovali se učením toho mlasknutí. Prostě ho tedy vypustili a
 napsali tam místo něj G, což mělo znamenat „měl by tu být ještě nějaký zvuk,
 který my nevyslovujeme.” <i>[Smích]</i> Dnes v noci letím do jižní Afriky,
 prosil jsem je už. Doufám, že najdou někoho, kdo mne bude moci naučit
 vyslovovat to mlasknutí. <i>[Smích]</i> Abych věděl, jak bych měl správně
 vyslovovat GNU, když budu mluvit o tom zvířeti.</p>
 
 <p>Pokud ovšem nemáte na mysli zvíře, ale náš systém, správná výslovnost je
 „guh-NEW” – vyslovte to těžké G. Kdybyste místo toho mluvili o „new”
 operačním systému, velmi byste lidi popletli, protože už na něm pracujeme 17
 let, takže už nikdy nový nebude. <i>[Smích]</i> Ale pořád je to GNU – i přes
 to, kolik lidí to nesprávně nazývá Linux. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>V lednu 1984 jsem tedy opustil MIT a začal psát ty jednotlivé části
 GNU. Nicméně byli hodní, že mi dovolili i nadále využívat jejich
 vybavení. Tehdy jsem si myslel, že napíšeme všechny tyhle součásti a uděláme
 kompletní GNU systém a pak řekneme lidem: „pojďte a vemte si to” a ildi to
 začnou používat. Ale to se nestalo. TY první části, které jsem psal, byly
 jen přibližně stejné náhrady s méně chybami, ale nebylo to nic
 ohromujícího. Vpodstatě nikdo nechtěl je získávat a instalovat. Zvrat přišel
 v září 1984, když jsem začal psát GNU Emacs, moji druhou implementaci
 Emacsu. Začátkem roku 1985 již fungovala, mohl jsem ho používat pro
 editování, což byla velká úleva, protože jsem se nechtěl učit používat VI,
 Unixový editor. <i>[Smích]</i> Proto jsem až do té doby dělal editování na
 jiném stroji a soubory jsem si posílal přes síť, abych je mohl testovat
 [myšleno na Unixu – pozn. překl.] Když už ale Emacs fungoval natolik, že
 jsem ho mohl používat já, byl již také dost dobrý pro ostatní – ostatní ho
 chtěli používat také.</p>
 
 <p>Musel jsem propracovat detaily distribuce. Samozřejmě, umístil jsem kopii na
 anonymní FTP server [Anonymní FTP server znamená, že k němu může přistupovat
 každý. Můžete z něj stahovat data, aniž byste potřebovali znát heslo. –
 pozn. překl.] a to bylo skvělé pro lidi na síti, mohli si prostě stáhnout
 soubor .tar a nainstalovat, ale hodně programátorů tehdy v roce 1985 ještě
 přístup k síti nemělo. Posílali mi maily: „Jak můžu získat kopii?” Musel
 jsem se rozhodnout, co jim budu odpovídat. Ok, mohl jsem říci, že chci
 trávit svůj čas děláním GNU software, ne děláním pásek, tak ať poprosí
 přítele, který je na síti, aby jim to stáhl na pásku. Jsem si jist, že lidé
 by našli takové přátele. Dříve, či později. Získali by ty kopie, ale já v té
 době neměl žádné zaměstnání. Ve skutečnosti jsem nikdy neměl žádné
 zaměstnání od té doby, co jsem v lednu 1984 opustil MIT. Hledal jsem tedy
 nějakou cestu, jak bych si mohl vydělat nějaké peníze prací na svobodném
 software, a proto jsem odstartoval obchod se svobodným software. Oznámil
 jsem: „Pošli mi 150 dolarů a já ti pošlu pásku s Emacsem.” A tak mi začaly
 chodit první objednávky a v polovině roku už jich bylo docela dost.</p>
 
 <p>Dostával jsem mezi osmi a deseti objednávkami za měsíc. Kdyby to bylo nutné,
 mohl jsem vyžít jen s tímto příjmem, protože já jsem vždy žil levně;
 vpodstatě žiju jako student. Mám to rád, protože to znamená, že vám peníze
 nerozkazují, co máte dělat. Mohu dělat to, o čem si myslím, že je pro mě
 důležité. To je pro mě velké uvolnění a mohu dělat to, co opravdu dělat
 chci. Snažte se zabránit tomu, abyste se nechali vcucnout do toho drahého
 koloběhu života typických Američanů. Když to uděláte, tak vám lidé, kteří
 mají peníze, budou diktovat, co máte dělat. Nebudete schopni dělat to, co je
 pro vás opravdu důležité.</p>
 
 <p>Bylo to dobré, ale lidé se mě ptali: „Co jsi tím myslel, že to je free
 software, když to stojí 150 dolarů?” <i>[Smích]</i> Ptali se prostě proto,
 že je zmýlila víceznačnost slova „free”. Jeden význam se odkazuje na cenu a
 druhý na svobodu. Když mluvím o free software, odkazuji se na svobodu, ne na
 cenu. Myslím na free speech, ne na free beer. [svoboda projevu, nikoliv pivo
 zdarma – pozn. překl.] <i>[Smích]</i> Nestrávil bych tolik let svého života
 tím, že bych nutil programátory vydělávat méně peněz. To není můj cíl. Jsem
 sám programátor a nevadí mi dostávat peníze. Nevěnoval bych získávání peněz
 celý život, ale nevadí mi mít je. Nejsem ani proti tomu, aby je dostávali
 jiní programátoři. Nechci, aby ceny za software byly nízké. To s tím nemá
 nic společného. Tohle je o svobodě. O svobodě pro každého, kdo používá
 software, ať již je programátor, nebo ne.</p>
 
 <p>Nyní bych měl definovat svobodný software. Radši budu mluvit konkrétně,
 protože pouhé tlachání o víře ve svobodu je o ničem. Existuje tolik různých
 svobod, ve které můžete věřit a často se také mezi sebou vylučují, takže
 správná politická otázka by byla: „Jaké jsou tedy ty důležité svobody,
 svobody které musí mít každý?”</p>
 
 <p>Já se ji pokusím zodpovědět v oboru používání software. Program je pro vás
 svobodný software, pokud máte následující svobody:</p>
 
 <ul>
 <li>Zaprvé, svoboda nula je svoboda spouštět program za jakýmkoliv účelem a
 jakýmkoliv způsobem.</li>
 <li>Svoboda jedna je svoboda pomoci si k lepšímu využití programu tím, že ho
 pozměníte.</li>
 <li>Svoboda dvě je svoboda pomoci svému kolegovi tím, že mu dáte kopii programu.</li>
 <li>A svoboda tři je svoboda pomáhat budovat komunitu lidí užívajících tento
 software tak, aby také ostatní mohli získat výhody vaší práce.</li>
 </ul>
 
 <p>Pokud máte všechny tyhle svobody, pak je pro vás daný program svobodný
 software. To je velmi důležité, vysvětlím to později, až budu mluvit o GNU
 General Public License, ale teď vysvětluji, co to je svobodný software.</p>
 
 <p>Svoboda nula je naprosto zřejmá. Když nemáte ani právo program spustit, je
 to docela omezující program. Ve skutečnosti vám většina programů poskytne
 alespoň svobodu nula. Svoboda nula je logickým důsledkem svobod jedna, dvě a
 tři – tak funguje copyrightový systém. Svobody, které odlišují svobodný
 software od typického software jsou svobody jedna, dvě a tři. Řekněme si o
 nich tedy něco více a vysvětleme si, proč jsou důležité.</p>
 
 <p>Svoboda jedna je svoboda pomoci si k lepšímu využití programu tím, že ho
 pozměníte. To mohlo znamenat třeba opravování chyb. Mohlo to znamenat
 přidávání nových vylepšení. Mohlo to znamenat portování na jiný
 systém. Mohlo to znamenat přeložení všech chybových hlášení do jazyku
 Navajo. Měli byste mít právo provést jakoukoliv změnu budete chtít.</p>
 
 <p>Je zřejmé, že pro profesionální programátory je to velmi užitečné, ale nejen
 pro ně. Každý člověk s rozumnou inteligencí se zvládne alespoň trošku naučit
 programovat. Samozřejmě, existují těžké práce a lehké práce a většina lidí
 se nebude učit dělat ty těžké. Ale mnoho lidí se může naučit dělat lehkou
 práci stejně tak, jako se před padesáti lety mnoho a mnoho američanů naučilo
 spravovat auta, což Americe umožnilo mít ve druhé světové válce
 motorizovanou armádu a vyhrát.</p>
 
 <p>A pokud jste společenská osobnost a opravdu se nechcete učit technologie, to
 znamená, že pravděpodobně máte spoustu přátel a umíte je přesvědčit, aby vám
 pomohli. Někteří z nich jsou pravděpodobně programátoři. Můžete se jich tedy
 zeptat: „Změnil bys prosím tě pro mě tohle?” Je vidět, že ze svobody jedna
 může těžit opravdu hodně lidí.</p>
 
 <p>Když tu svobodu nemáte, je to skutečná, materiální škoda pro
 společnost. Dělá to z vás vězně svého software. Pokusím se to přirovnat k té
 laserové tiskárně. Víte, že to fungovalo pro naše potřeby špatně a že jsme
 to nemohli opravit, protože jsme byli vězni svého software.</p>
 
 <p>Ovlivňuje to ale také morálku lidí. Když máte z používání počítače stále
 pocit marnosti, budete mít i ze své práce pocit marnosti. Vaše práce se
 stane otravnou – budete nenávidět svoji práci. A když lidi deprimuje jejich
 práce, rozhodnou se nestarat se o ni. Nakonec to dospěje do stadia, kdy máte
 lidi s přístupem „Přišel jsem dnes do práce. To je vše co musím
 udělat. Pokud nemohu udělat pokrok, není to můj problém, je to problém mého
 šéfa.” Když se toto stane, je to špatné jak pro tyto lidi, tak pro celou
 společnost. To je svoboda jedna. Svoboda pomoci sám sobě.</p>
 
 <p>Svoboda dvě je svoboda pomáhat příteli tím, že mu zkopírujete program. Pro
 ty, kteří umějí přemýšlet a učit se, je sdílení užitečných znalostí naprosto
 základním projevem přátelství. Když takoví lidé používají počítače, tak se
 sdílení software stává tímto základním projevem přátelství. Přátelé sdílejí
 mezi sebou. Přátelé si pomáhají. To je podstata přátelství. A ve skutečnosti
 je právě tenhle princip dobrého ducha – princip pomáhání svým bližním,
 dobrovolně – tím nejdůležitějším zdrojem každé společnosti. To je ten rozdíl
 mezi životaschopnou společností a bezohlednou džunglí. Tato důležitost byla
 rozeznána největšími světovými náboženstvími již před tisícemi let a ta se
 explicitně snaží posilovat tento přístup.</p>
 
 <p>Když jsem chodil do mateřské školky, tak se nás tomu snažily učitelky naučit
 – sdílení – tím, že nás to nechali dělat. Řekly prostě: „Když si do školy
 přineseš bonbóny, nemůžeš si je nechat všechny pro sebe, musíš se podělit s
 ostatními.” Tím, že nás to učily&hellip; společnost se naučila duchu
 spolupráce. A proč byste to měli dělat? Protože lidé nejsou úplně
 kooperativní. To je jedna z částí lidské povahy, ale existují i jiné
 části. Je mnoho částí lidské povahy. Když chcete lepší společnost, musíte se
 snažit posilovat v lidech principy sdílení. Jistě, nikdy to nebude na 100%,
 to je pochopitelné. Lidé se musí také starat o sebe. Pokud se nám to nějak
 přeci jen o kousek povede, budeme bohatší.</p>
 
 <p>Dnes, podle vlády Spojených států amerických, mají učitelé dělat přesný
 opak. „Ach, Johnny, přinesl jsi si do školy software. Dobře, nesdílej
 jej. Ne, ne. Sdílení je špatné. Sdílení znamená, že bys byl pirát.”</p>
 
 <p>Co tím myslí, když říkají „pirát”? Tvrdí, že pomáhání blízkým je morální
 ekvivalent napadání lodí? <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Co by o tom řekl Budha nebo Ježíš? Vezměte si svého náboženského
 vůdce. Nevím, možná by Manson řekl něco jiného. <i>[Smích]</i> Kdo ví, co by
 řekl L. Ron Hubbard. Ale, &hellip;</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: <i>[Neslyšitelné]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Jistě, je mrtvý. Ale oni si to nepřipouští. Cože?</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Jako ti ostatní, jsou také mrtví. <i>[Smích]
 [Neslyšitelné]</i> Charles Manson je také mrtvý. <i>[Smích]</i> Ježíš je
 mrtvý, Budha je mrtvý&hellip;</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano, to je pravda. <i>[Smích]</i> Takže hádám, že
 v tomto ohledu není L. Ron Hubbard horší než ti ostatní. <i>[Smích]</i> Tak
 jako tak – <i>[Neslyšitelné]</i></p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: L. Ron vždy používal svobodný software – uvolnilo
 ho to od Zanu. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Myslím, že toto je vlastně ten nejdůležitější
 důvod, proč by měl být software svobodný. Nemůžeme si dovolit špinit
 největší zdroj společnosti. Je pravda, že to není fyzický zdroj, jako čistý
 vzuch, čistá voda. Je to psychologicko-sociální zdroj, ale je tak opravdový
 jako ty ostatní a může zapříčinit obrovskou změnu v našich životech. To, jak
 se chováme, ovlivňuje myšlení ostatních lidí. Když chodíme kolem a říkáme
 „nesdílej s ostatními”, když nás poslouchají, ovlivňujeme ostatní a
 neovlivňujeme je dobře. To je svoboda druhá. Svoboda pomoci příteli.</p>
 
 <p>No a mimochodem, když nemáte tuto svobodu, není to jen újma pro společnost,
 je to také újma pro lidi – opravdová, materiální újma. Když má program svého
 vlastníka a ten vlastník stanoví soubor pravidel, kde musí každý platit, aby
 mohl software používat, někteří lidé budou říkat: „Nevadí, já se bez něj
 obejdu.” Zajímavé na software je, že méně uživatelů neznamená, že toho
 musíte udělat méně. Znáte to, když si auto koupí méně lidí, můžete dělat
 méně aut. Můžete ušetřit. K vytoření kopie auta potřebujete určité
 zdroje. Můžete říci, že mít cenu na auta je dobrá věc. Zabraňuje to plýtvání
 surovinami na auta, která nejsou ve skutečnosti potřeba. Ale kdyby další
 auta již nepotřebovala žádné suroviny, nebylo by k ničemu dobré šetřit na
 výrobě nových kusů. Fyzické věci, jako auta, vždy potřebují nějaké suroviny
 k výrobě kopií, k výrobě každého dalšího exempláře.</p>
 
 <p>U software tomu tak není. Každý může vytvořit kopii a je to velmi
 jednoduché. Nepotřebuje k tomu žádné suroviny s výjimkou trošky elektrické
 energie. Není tu nic, co bychom mohli ušetřit; tím, že použijeme tuto
 finanční brzdu, nemůžeme žádné zdroje ušetřit pro lepší využití. Lidé často
 mluví o ekonomii, ale je třeba si uvědomit, že se na software snaží
 aplikovat ekonomické zdůvodňování založené na premisách, které pro software
 neplatí. Snaží se přenést je z jiných oblastí života, kde možná platí, na
 software, a potom výsledky takové úvahy považují za platné. Prostě vezmou
 své závěry a předpokládají, že platí i pro software, i když argumenty nejsou
 v případě software na ničem založené. V takové situaci je velmi důležité
 prozkoumat, jakou cestou dosahujete výsledku a na jakých předpokladech
 stavíte.</p>
 
 <p>Svoboda tři je svoboda pomáhat budovat komunitu publikováním vylepšených
 verzí software. Lidé mi říkali: „že když je software <cite>free</cite>, tak
 nebude nikdo za práci na něm placen, proč by se tedy měl připojovat?” Ok,
 samozřejmě si pletli dva významy slova <cite>free</cite>, takže bylo jejich
 myšlení založeno na nepochopení. V každém případě to byla jejich
 teorie. Dnes již můžeme srovnat jejich teorii s empirickým faktem a
 zjistíme, že stovky lidí jsou placeny za psaní svobodného software a že více
 než 100 000 lidí jsou dobrovolníci. Na svobodném software pracuje mnoho lidí
 a mají různé motivy.</p>
 
 <p>Když jsem poprvé vydal GNU Emacs – vlastně první kousek GNU software, který
 lidé chtěli používat – a když začal projekt nabírat uživatele, za chvíli
 jsem dostal zprávu „Myslím, že jsem viděl v zdrojovém kódu chybu a tady je
 oprava.” Potom jsem dostal další zprávu „Tady ti posílám kód pro přidání
 nového vylepšení.” A další opravu chyby a další zlepšení a další a další –
 až se to na mě začalo hrnout tak rychle, že dalo mnoho práce jen využívat to
 všechno, co jsem dostával. Microsoft takovýto problém nemá. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Nakonec lidé tento jev zaznamenali. V osmdesátých letech si spousta z nás
 myslela, že svobodný software nikdy nebude tak dokonalý jako nesvobodný
 software, protože jsme neměli tolik peněz na placení lidí. Lidé jako já
 samozřejmě říkali „Dobře, stejně ale používejte svobodný software.” Je lepší
 učinit malou oběť v technické dokonalosti a mít svobodu, než opačně. Kolem
 roku 1990 si ale lidé začali uvědomovat, že svobodný software se vlastně
 stává lepším. Bylo to rychlejší a spolehlivější než proprietární
 alternativy.</p>
 
 <p>Začátkem devadesátých let někdo vynalezl způsob, jak vědecky měřit
 spolehlivost software. Vzal několik sad srovnatelných programů, které dělaly
 tu samou věc – přesně tu samou věc – na různých systémech. Existovalo mnoho
 Unixových systémů. Různé utility dělaly to samé, neboť vyhovovaly
 specifikacím POSIX. Prostě svým chováním se nelišily, ale lišily se tím, kdo
 je spravoval, byly psány odděleně; zdrojový kód byl jiný. Ten způsob měření
 spolehlivosti tedy spočíval v tom, že se vzaly tyhle programy a na vstup jim
 byly posílána náhodná data. Měřilo se, jak často spadnou či skončí
 chybou. Zjistili tehdy, že GNU programy byly nejspolehlivější. Všechny
 komerční proprietární alternativy byly spolehlivé méně. Tyhle výsledky byly
 publikovány a vývojáři s nimi byli seznámeni a za pár let později se
 experiment opakoval s novějšími verzemi. Výsledek byl stejný, GNU verze byla
 nejspolehlivější. Však víte, že některé kliniky specializované na rakovinu,
 které používají GNU systém, protože je tak spolehlivý a právě spolehlivost
 je pro ně velmi důležitá.</p>
 
 <p>Mluvil jsem tu o etických záležitostech a nyní mluvím o praktických
 výhodách. Oba tyto body jsou důležité. To je free software movement.</p>
 
 <p>Je znám i jiný myšlenkový proud – open source movement – ten se zaměřuje
 pouze na ty praktické výhody. Popírají, že by to byla záležitost
 principu. Popírají, že by lidé měli být oprávněni mít svobodu sdílet se svým
 bližním, sledovat co program dělá a měnit ho, pokud se jim nelíbí. Říkají,
 že je užitečná věc toto lidem dovolit. Jdou tedy do firmy a říkají: „Víte,
 mohl byste vydělat více peněz, pokud lidem dovolíte tohle.” V určité míře
 tak vedou lidi ke stejnému cíli, ale s využitím úplně odlišných
 filosofických důvodů.</p>
 
 <p>V hlubším kontextu ale tyto dva proudy nesouhlasí. Free software movement
 říká „Máte právo mít tyto svobody. Nikdo by vám v tomto neměl bránit.” Open
 source movement říká „Dobře, mohou tě zastavit, pokud chtějí, ale zkusíme je
 radši přesvědčit, aby tě nechali dělat tyhle věci.” Také přispěli svobodnému
 software – přesvědčili nějaké společnosti, aby vydaly určité části software
 jako svobodný software a tím přispěli naší komunitě. Open source movement
 výrazně přispěl k rozvoji naší komunity a pracujeme spolu na různých
 projektech, ale v naší a jejich filosofii je obrovský rozdíl.</p>
 
 <p>Naneštěstí získává nejvíce podpory businessu open source a proto většina
 článků nazývá naši práci open source a mnoho lidí si začne myslet, že jsme
 prostě částí open source movement. Proto tu vysvětluji ten rozdíl. Chtěl
 bych, abyste si uvědomili, že free software movement, který umožnil
 existenci naší komunity a umožnil vyvinout svobodný operační systém je pořád
 tady – a my pořád stojíme za jeho etickou filosofií. Je třeba si to
 uvědomit, abyste příště nepletli lidi vlastní neznalostí.</p>
 
 <p>Ale měli byste to vědět také proto, abyste vůbec věděli, kde jste.</p>
 
 <p>Je jen na vás vybrat si, který proud budete podporovat. Můžete souhlasit s
 free software movement a s mými názory. Můžete souhlasit s open source
 movement. Můžete nesouhlasit s oběma. Každý si vybírá sám, na jakou stranu
 politických záležitostí se postaví.</p>
 
 <p>Když ale souhlasíte se svobodným software, tak doufám, že to také řeknete,
 že souhlasíte s free software movement, a jedna z cest, jak to můžete říci
 je používání termínu „svobodný software.” Tím budete lidem alespoň pomáhat
 poznat, že vůbec existujeme.</p>
 
 <p>Svoboda 3 je velmi důležitá jak prakticky, tak psycho-sociálně. Když tuto
 svobodu nemáte, způsobuje to praktickou a materiální škodu, protože není-li
 tento software vyvíjen v komunitě, nebude výkonný a spolehlivý. Způsobuje
 ale také psycho-sociální újmu, která ovlivňuje ducha vědecké spolupráce –
 myšlenku, že pracujeme společně na zlepšení lidských poznatků. Pozorujeme,
 že pokrok ve vědě velmi zásadně závisí na tom, jak jsou lidé schopni
 pracovat dohromady. Dnes najdete i dost skupinek vědců chovajících se jakoby
 to byl boj s ostatními skupinami vědců a vývojářů. A když spolu nesdílejí
 informace, tak se všichni brzdí.</p>
 
 <p>Toto jsou tři základní svobody, které odlišují svobodný software od
 typického software. Svoboda jedna je svoboda pomoci sám sobě, dělat změny
 pro svoje potřeby. Svoboda dvě je svoboda pomoci kolegovi distribucí
 kopií. A svoboda tři je svoboda pomáhat svojí komunitě tím, že provádíte
 změny a publikujete, aby je mohli využívat i ostatní. Když máte všechny tyto
 svobody, tak je pro vás ten program svobodným software. Proč o tom mluvím
 vzhledem k jednomu konkrétnímu uživateli? Je to pro vás svobodný software?
 Je to svobodný software pro někoho jiného? Ano?</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Můžete vysvětlit rozdíl mezi svobodou dvě a tři?
 [neslyšitelné]</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Určitě spolu souvisí, protože pokud nemáte vůbec
 ani svobodu redistribuovat, tak určitě nemáte ani svobodu distribuovat
 modifikovanou verzi, ale jsou to rozdílné činnosti.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Oh.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Svoboda dvě je, přečtěte si to, uděláte přesnou
 kopii a dáte ji kamarádům, takže oni ji teď mohou využívat. Nebo třeba
 uděláte přesné kopie a potom je prodáváte nějaké skupině lidí a tak oni je
 budou moci používat.</p>
 
 <p>Svoboda tři je o vylepšování – nebo alespoň vy si myslíte, že to jsou
 zlepšení, někteří lidé s vámi možná budou souhlasit. To je ten rozdíl. A
 mimochodem, jeden velmi podstatný bod. Svoboda jedna a svoboda tři závisí na
 tom, zda máte přístup ke zdrojovému kódu, protože měnit program v binární
 podobě je extrémně těžké. <i>[Smích]</i> Dokonce tak triviální věci jako
 užití čtyř číslic pro datum <i>[Smích]</i>&hellip; když nemáte zdrojový
 kód. Takže je zřejmé, že z praktických důvodů je dostupnost zdrojového kódu
 podmínkou pro svobodný software.</p>
 
 <p>Proč to tedy definuji tak, jestli je to svobodný software pro <em>tebe</em>?
 Nějaké programy mohou být někdy totiž svobodné pro někoho a nesvobodné pro
 jiné. To teď může vypadat jako paradoxní situace, ale dám vám příklad, jak
 se tohle stává. Velký příklad, možná ten úplně největší příklad tohoto
 problému je systém X Window , který byl vyvinut na MIT a uvolněn pod
 licencí, která z něj dělá svobodný software. Když si pořídíte tu verzi z MIT
 s licencí z MIT, máte svobodu jedna, dvě i tři. Je to pro vás svobodný
 software. Mezi těmi, kdo získali kopie, byli ale i různí velcí výrobci,
 kteří distribuovali Unixové systémy, a ti v X udělali všechny potřebné změny
 tak, aby byla použitelná i na jejich systémech. Samozřejmě, že to bylo
 většinou jen několik málo tisíc řádků z několika set tisíc celkově. Potom
 program zkompilovali, zařadili ho do svého systému a distribuovali pod tou
 samou licencí jako celý systém. Miliony lidí tedy dostali takové kopie. Měli
 X Window, ale neměli žádné z těch svobod. Nebyl to pro ně svobodný software.</p>
 
 <p>Paradox byl v tom, že jestli jsou X svobodné záleželo na tom, kde to budeme
 měřit. Když to budete měřit mezi vývojáři, řekli byste: „Mají všechny ty
 svobody, je to svobodný software”, ale když to budete měřit mezi uživateli,
 řeknete: „Hmm, většina uživatelů nemá ty svobody. Není to svobodný
 software.” Lidé, kteří vyvíjeli X tohle nebrali jako problém, protože oni
 chtěli v podstatě jen popularitu – ego. Chtěli velký profesní úspěch. Chtěli
 cítit „ach, náš software používá hodně lidí.” A to byla pravda. Hodně lidí
 používalo jejich software, ale neměli svobodu.</p>
 
 <p> Kdyby se to samé stalo GNU projektu, byla by to chyba, protože naším cílem
 nebylo jen být populární, naším cílem bylo rozdávat svobodu a posilovat
 spolupráci, dát lidem možnost spolupracovat. Zapamatujte si, nikdy nikoho
 nenuťte spolupracovat s někým jiným, ale zajistěte, aby měl každý možnost
 spolupracovat. Kdyby miliony lidi používali nesvobodnou verzi GNU, nebyl by
 to úspěch. Hlavní cíl by se úplně zhroutil.</p>
 
 <p>Snažil jsem se najít nějaký způsob, jak tomu zabránit. Přišel jsem s metodou
 nazývanou „copyleft”. Nazývá se to copyleft, protože je to jako bychom vzali
 copyright a převrátili ho naruby. <i>[Smích]</i> Právně je copyleft založen
 na copyrightu. Používáme platné copyrightové právo, ale používáme ho k
 dosažení velmi odlišných cílů. Řekneme „Tenhle program je
 copyrightovaný”. To implicitně znamená, že je zakázané ho kopírovat,
 distribuovat, modifikovat. Ale potom řekneme „Máte povolení distribuovat
 kopie, můžete program měnit. Také můžete distribuovat modifikované a
 rozšířené verze. Měňte si jej jak chcete.”</p>
 
 <p>Ale stanovili jsme jednu podmínku. Tahle podmínka je to, proč jsme vlastně
 použili systém copyrightu a všechno tohle kolem. Ta podmínka říká – kdykoliv
 distribuuješ cokoliv, co obsahuje nějakou část našeho programu, tak celý ten
 program musí být distribuovaný pod těmi samými podmínkami. Můžete tedy
 program změnit a distribuovat ho dále, ale kdykoliv to uděláte, tak lidé,
 kterým ho dáváte, musí dostat ty samé svobody jako jste dostal vy. A nejen
 na ten kousek programu, který je původní, ale na celý program, který
 distribujete. Ten program pro ně musí být svobodný software.</p>
 
 <p> Svoboda k modifikování a redistribuci se tak stává nezcizitelným právem –
 to je představa z Deklarace nezávislosti. Jsou to práva, kterými si můžete
 být jisti, že vás o ně nikdo nobere. Licence, která ztělesňuje tuto
 myšleanku, je samozřejmě GNU General Public License. GPL je kontroverzní
 licence, protože má sílu říci rezolutní „ne” lidem, kteří by chtěli
 parazitovat na naší komunitě.</p>
 
 <p>Na světě je mnoho lidí, kteří si ideálů svobody necení. Byli bychom velmi
 hodní, pokud bychom dali k dispozici práci, co jsme udělali, někomu, kdo by
 na ní postavil svůj nesvobodný program a začal lidi přesvědčovat, aby se
 vzdali svých svobod. Výsledkem by bylo, že bychom my tyto programy vyvíjeli
 a pořád bychom museli soupeřit s vylepšenymi verzemi našich vlastních
 programů. To není zábava.</p>
 
 <p>Mnoho lidí si také myslí, že rád obětuji svůj čas, abych nějak přispěl
 veřejnosti, ale proč bych měl přispívat ve svém volném čase společnostem k
 tomu, aby vylepšili svůj proprietární program? Někteří lidi si ani nemyslí,
 že to je špatné, ale když to dělají, tak za to chtějí dostat zaplaceno. Já
 osobně bych to radši nedělal vůbec.</p>
 
 <p>Obě tyto skupiny, jak ti co smýšlí podobně jako já, že nechci pomáhat v naší
 komunitě proprietárnímu software, tak ti, co říkají spíše: „jasně, jasně,
 pracoval bych pro ně, ale museli by mne lépe platit,” mají dobrý důvod, proč
 použít GNU GPL. Ta totiž říká firmě, „nemůžete si prostě vzít moji práci a
 distribuovat ji bez oné svobody.” Necopyleftové licence svobodného software
 to ale dovolují. To je třeba případ licence X Window.</p>
 
 <p>Existuje velký rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi svobodného
 software. Existují copyleftované programy, takže licence ochraňuje to, aby
 získal svobodu každý uživatel. Oproti tomu necopyleftované programy mají
 dovolenu i nesvobodnou distribuci.</p>
 
 <p>A dnes na ten problém narážíme, Pořád existují nesvobodné verze X Window a
 jsou používány na našem svobodném operačním systému.Existuje dokonce i
 hardware, který je podporován pouze nesvobodnými verzemi svobodného
 software. A to je v naší komunitě velký problém. Mohl bych říci, že jsou X
 Window špatná věc, že vývojáři neudělali to nejlepší, co mohli udělat, ale
 oni ve skutečnosti napsali spoustu software, který jsme mohli všichni
 používat.</p>
 
 <p>Znáte to, je velký rozdíl mezi méně dokonalým a špatným. Existuje mnoho
 stupňů mezi dobrým a špatným. Musíme odolat pokušení říci „neudělali jste to
 úplně nejlepší, tak nejste dobří.” Lidé, kteří vyvinuli X Window, naší
 komunitě přispěli velkým dílem. Něco ale mohli udělat i lépe. Mohli
 copyleftovat části progamu a tak zabránit těm svobodu-odepírajícím verzím v
 distribuování ostatními.</p>
 
 <p>Fakt, že GNU GPL ochraňuje vaši svobodu s využitím copyrightu, je také
 příčinou toho, proč na ni Microsoft dnes útočí. Podívejte, Microsoft by byl
 velmi rád, pokud by měl možnost vzít všechen kód a zařadit ho do svého
 proprietárního software. Potřebují jen to, aby někdo vytvořil pár změn a
 „nekompatibilních vylepšení.” <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>S jejich marketingem nepotřebují naši verzi převýšit technicky, aby ji s ní
 nahradili. Stačí jim udělat ji jinou a nekompatibilní. Pak ji rozšíří na
 desktopy. Proto nemají rádi GNU GPL, protože ta jim to nedovolí. GPL
 nedovoluje „svázat a rozšířit.” Říká, že pokud chcete sdílet kód našich
 programů, můžete. Ale musíte sdílet a sdílet stejně. Vylepšení, která
 vytvoříte, se musejí dát šířit dál. Je to dvoucestná spolupráce, opravdová
 spolupráce.</p>
 
 <p>Mnoho společností, i těch velkých jako IBM a HP, chce náš software používat
 i za těchto podmínek. IBM i HP podstatně přispívají do GNU software a
 vyvíjejí i jiný svobodný software. Microsoft ale nechce, takže tvrdí, že
 obchod se nemůže s GNU GPL vypořádat. Jestli business nezahrnuje IBM, HP a
 Sun, tak možná mají pravdu. Microsoft to ale nechce. <i>[Smích]</i> O tom si
 povíme ještě později.</p>
 
 <p>Měl bych dokončit tu historii. Nechtěli jsme tedy tehdy v roce 1984 jen psát
 nějaký svobodný software, ale něco mnohem kompletnějšího. Chtěli jsme
 vyvinout celý svobodný operační systém. To znamená, že jsme museli
 postupovat kousek po kousku. Vždycky jsme samozřejmě hledali zkratky. Bylo
 to tolik práce, že lidé pochybovali, zda to budeme někdy schopni
 dokončit. Říkal jsem si, že tu byla minimálně šance na dokončení, ale je
 samozřejmě vždy lepší hledat zkratky. Rozhlíželi jsme se tedy, zda již
 neexistují nějaké programy od někoho jiného, které bychom mohli zapojit do
 GNU, nebo nějak přizpůsobit, abychom to nemuseli psát celé znovu. Našli jsme
 například X Window systém. Je pravda, že nebyl copyleftovaný, ale byl to
 svobodný software a tak jsme jej mohli použít.</p>
 
 <p>Vložit do GNU nějaký okenní systém jsem chtěl od prvních chvil. Ještě než
 jsem začal na GNU pracovat, tak jsem jich na MIT napsal několik. A proto i
 přes skutečnost, že Unix tehdy žádný neměl, jsem se rozhodl, že GNU by
 nějaký mít mělo. Nikdy jsme ale náš GNU Windows System nedokončili, protože
 přišly X Window. Nemuseli jsme tak pracovat na jedné velké úloze a tak jsme
 vzali X Window a zařadili je do GNU. Rozhodli jsme se postarat, aby ostatní
 části GNU pracovaly s X. Našli jsme i jiný software, třeba sázecí systém
 TeX, nějaké knihovny z Berkley. Existoval tehdy Berkeley Unix, ale nebyl
 svobodný. Tento kód byl ale od jiné skupiny z Berkley, která tehdy prováděla
 nějaký výzkum na plovoucí desetinné čárce. Tak jsme se dohodli, že tyto
 části použijeme.</p>
 
 <p>V říjnu 1985 jsme založili Nadaci pro svobodný software (Free Software
 Foundation). Všimněte si prosím, že projekt GNU tu byl dříve, než se na
 scéně objevila nadace. Skoro dva roky po oznámení projektu. Nadace pro
 svobodný software je organizace osvobozená od daní, která sbírá prostředky
 za účelem nabídnutí svobody sdílet a upravovat software. V osmdesátých
 letech bylo jednou z hlavních věcí, kterou jsme financovali, najímání lidí
 na psaní částí GNU. Takto byly vytvořeny jak části různých programů, tak
 také základní programy jako Shell a knihovna pro C. Program
 <code>tar</code>, který je naprosto podstatný, ač ne příliš vzrušující, byl
 také napsán takto. Myslím, že i GNU grep byl takto vytvořen. Blížíme se tak
 našemu cíli.</p>
 
 <p>V roce 1991 již chyběla jen jedna velká část a to byl kernel. Proč jsem
 kernel odložil? Protože ve skutečnosti není podstatné, v jakém pořadí věci
 děláte. Minimálně technicky to podstatné není. Tak jako tak je musíte udělat
 všechny. Částečně také proto, že jsem doufal, že budeme moci použít něco, co
 najdeme někde jinde. A také jsme našli. Našli jsme Mach, který byl vyvíjen
 na Carnegie Mellon. Zbývalo napsat druhou polovinu – souborový systém,
 síťový kód a tak dále. Pokud jsou ale spouštěny nad Machem, chovají se skoro
 jako uživatelské progamy, které se většinou lépe ladí. Můžete je debugovat s
 opravdovým debugerem na úrovni kódu v reálném čase. Říkal jsem si tedy, že
 takto se nám podaří získat vyšší části jádra v poměrně krátkém čase. Ale
 nefungovalo to tak, jak jsme očekávali. Tyto asynchronní vícevláknové
 procesy posílající si mezi sebou zprávy, se nakonec ukázaly jako velmi těžko
 laditelné. Systém založený na Machu, který jsme používali jako zavaděč, měl
 příšerné debugovací prostředí, byl nespolehlivý a trpěl ještě dalšími
 problémy. Zabralo nám roky, než jsme jej zprovoznili.</p>
 
 <p>Naše komunita ale naštěstí nemusela čekat na GNU kernel, protože v roce 1991
 vyvinul Linus Torvalds jiný svobodný kernel, nazývaný Linux. Použil
 zastaralý monolitický design, který se nakonec osvědčil a tak měl hotov svůj
 kernel mnohem dříve, než my ten náš. Možná je to jedna z chyb, kterou jsem
 udělal, chyba v designu. Na začátku jsme o Linuxu nevěděli, protože nás
 nikdy nekontaktoval a neřekl nám o tom i přesto, že o projektu GNU
 věděl. Oznámil to ale jiným lidem na jiných místech v síti a tak
 zkombinovali GNU s Linuxem tito lidé. Vpodstatě tak vytvořili kombinaci GNU
 plus Linux.</p>
 
 <p>Neuvědomili si ale, co vlastně dělali. Řekli si, že mají kernel a dívali se
 kolem po nějakých věcech, které by s ním mohli dát dohromady. Spatřili, že
 všechno co potřebují již existuje. Jaká náhoda, zvolali. [Laughter] Už to tu
 všechno je. Máme tu všechno co potřebujeme. Vezmeme všechny tyhle věci, dáme
 je dohromady a máme systém. </p>
 
 <p>Nevěděli, že většina toho co našli, byly části GNU. Neuvědomovali si tedy,
 že zasouvají Linux do díry v systému GNU. Mysleli si, že berou Linux a staví
 na něm systém. Nazvali ho tedy Linux.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: <i>[Neslyšitelné]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Neslyším vás – prosím?</p>
 <p>[Pravděpodobně otázka na to, zda se nezachoval projekt GNU stejně, když
 si bral X a Mach. Zda také nezměnil jméno na GNU bez nějakého odkazu na tyto
 projekty – pozn. prekl.]</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: <i>[Neslyšitelné]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ne, to prostě není&hellip; přišlo to zvenku.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Ale bylo to lepší, než najít X a Mach?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Dobře. Rozdíl je v tom, že lidé, kteří vyvíjeli X
 a Mach to nedělali proto, aby vyvinuli kompletní operační systém. To jsme
 dělali pouze my. A stálo za tím ohromně moc práce. Vyvinuli jsme větší část
 systému než jakýkoliv jiný projekt. Není to to samé, protože tihle lidé
 vyvinuli užitečné součásti systému. Ale nedělali to proto, aby vyvinuli
 kompletní systém. Měli jiné důvody.</p>
 
 <p>Lidi, které vyvíjeli X, napadlo, že by bylo dobré implementovat okenní
 systém pracující po síti a že by to mohlo mít úspěch. A mělo. Nakonec to
 dopadlo tak, že nám to pomohlo v tvorbě svobodného operačního systému. Ale
 to nebyl původní účel. Byla to spíše náhoda. Nechci tím říci, že to co
 udělali bylo špatné. Udělali velký svobodný projekt. To je dobrá věc. Ale
 nehleděli až nakonec, jak to dělal projekt GNU.</p>
 
 <p> A tak jsme to byli my, kdo musel udělat každý kousek, který neudělal nikdo
 jiný, protože jsme věděli, že bez toho bychom neměli kompletní systém. A
 dokonce i když to bylo úplně nudné a neromantické jako například
 <code>ld</code> nebo <code>mv</code>. <i>[Smích]</i> Udělali jsme to. Nebo
 ld, však víte, že na <code>ld</code> není nic moc zajímavého – ale napsal
 jsem jej. <i>[Smích]</i> A dal jsem si práci s tím, aby potřeboval co
 nejmenší počet I/O operací, aby mohl pracovat rychleji a s většími
 programy. Ale znáte mě, rád dělám dobrou práci. Rád do programu přidám různá
 zlepšení, když na něm dělám, ale důvod, proč jsem to dělal nebyl v tom, že
 jsem měl nějaký geniální nápad na lepší <code>ld</code>. Potřebovali jsme
 nějaké svobodné ld a nemohli jsme očekávat, že to udělá někdo jiný. Museli
 jsme to tedy udělat my nebo najít někoho, kdo to udělá.</p>
 
 <p>Do systému přispěly tisíce lidí, ale je tu i projekt, který je důvodem, proč
 systém existuje, a to je projekt GNU. Vpodstatě to <em>je</em> systém GNU,
 společně s ostatními věcmi, které do něj byly přidány.</p>
 
 <p>Systém se ale začal nazývat Linux a to bylo pro projekt GNU velkou ránou,
 protože takto lidé ani neví, co jsme udělali. Myslím si, že Linux, kernel,
 je velmi užitečný svobodný software. Mohu o něm mluvit jen v dobrém. No,
 vlastně&hellip; napadá mně pouze velmi málo špatných věcí, které bych o něm
 mohl říci. <i>[Smích]</i> Ale v podstatě o něm mohu říkat jen dobré věci. Na
 druhou stranu, nazývání GNU systému Linuxem je jen omyl. Poprosil bych vás,
 dejte si tu malou námahu a nazývejte systém GNU/Linux a pomozte nám k tomu,
 abychom za něj mohli sdílet kredit.</p>
 
 <p> <strong>OTÁZKA</strong>: Potřebujete maskota! Najděte si nějaké zvíře!
 <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: My jej máme.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Máte?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Máme zvíře – gnu [gnu v angličtině znamená
 „pakůň” – pozn. překl.]. <i>[Smích]</i> V každém případě, pokud budete
 kreslit tučňáka, nakreslete vedle něj pakoně. <i>[Smích]</i> Nechme si ale
 otázky na konec. Mám tu ještě něco, co bych chtěl vysvětlit.</p>
 
 <p>Proč mi o to tolik jde? Proč si myslím, že stojí za to vás zde otravovat a
 možná zhoršovat váš názor na mě <i>[Smích]</i> s tím, že zde se zabývám
 touto otázkou, kdo by měl dostat uznání za projekt? Protože, však to znáte,
 když to dělám, tak někteří lidé říkají, že jen chci nasytit svoje
 ego. Samořejmě, neříkám, nevyzývám vás, neprosím vás, abyste systém nazývali
 „Stallmanix,” ok? <i>[Smích] [potlesk]</i></p>
 
 <p>Prosím vás, abyste jej nazývali GNU, protože chci, aby projekt GNU získal
 uznání. Existuje jeden velmi dobrý důvod, který je o hodně důležitější než
 to, zda bude nějakému jednotlivci připsáno uznání. Když se dnes rozhlédnete,
 většina lidí, kteří o tom mluví a píší vůbec nezmiňuje GNU, ani jeho cíle,
 svobodu – tyto politické a sociální myšlenky. Místo odkud vzešly je GNU.</p>
 
 <p>Myšlenky spojené s Linuxem, jeho filosofie, jsou velmi odlišné. Je to hlavně
 apolitická filosofie Linuse Torvaldse. Když si lidé myslí, že ten systém je
 Linux, většinou si myslí: „Jasně, musel to odstartovat Linus Torvalds. Měli
 bychom se zabývat jeho filosofií.” A když pak slyší o filosofii GNU, tak
 říkají: „Hochu, to je strašně idealistické, to musí být ohromně
 nepraktické. Já používám Linux, ne GNU.” <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Ta ironie. Kdyby věděli! Kdyby jen věděli, že ten systém, který se jim tak
 líbí, je naše idealistická, politická filosofie převedená do reality.</p>
 
 <p>I tak by s námi nemuseli souhlasit, ale aspoň by měli důvod bár nás vážně,
 pořádně o tom přemýšlet, dát tomu šanci. Aspoň by viděli, jak se to vztahuje
 k jejich životům. Kdyby přemýšleli „Používám systém GNU. Tady je filosofie
 GNU. Ta filosofie je <em>důvod</em>, proč systém, který mám tak rád,
 existuje,” tak by se k našim myšlenkám aspoň stavěli s mnohem otevřenější
 myslí. To neznamená, že bude každý souhlasit. Lidé si myslí různé věci. To
 je vpořádku. Lidé by si měli sami vytvářet názory. Ale chci, aby tato
 filosofie měla výhodu z uznání výsledků práce, kterých dosáhla.</p>
 
 <p>Pokud se rozhlédnete, uvidíte, že skoro všude to instituce nazývají Linux,
 stejně jako novináři. Není to správně, ale oni to dělají. Společnosti ten
 balík také nazývají systémem. Ani většina novinářů, když píší články, se na
 to nedívá jako na politickou a sociální otázku. Většinou se na věc dívají
 jako na čistě obchodní otázku, což je pro společnost o dost méně podstatná
 věc. Když se podíváte na společnosti, které prodávají distribuce GNU/Linuxu
 lidem, většina z nich je také nazývá Linuxem. A <em>všechny</em> k němu
 přidávají nesvobodný software.</p>
 
 <p>GNU GPL sice tvrdí, že pokud si vezmete nějaký kód z GPL programů a přidáte
 k němu nějaký svůj vlastní kód, musíte tento program také vydat pod GNU
 GPL. Můžete ale dát na jeden disk (jakýkoliv, ať již CD-ROM, harddisk či
 jiný) více oddělených programů s různými licencemi. Je to pouhé
 seskupování. Distribuce dvou programů jednomu člověku v tom samém čase není
 něco, do čeho bychom mi mohli mluvit. Občas bych si přál, aby byla pravda,
 že pokud společnost distribuuje nějaký produkt společně s GPL software, musí
 i tento produkt být svobodným software. Není to ale tak. Největší možná šíře
 je samotný program. Pokud existují dva programy, které spolu pracují „na
 dosah ruky,” např. zasíláním zpráv, jsou právně naprosto
 samostatné. Přidáváním tohoto nesvobodného software do distribuce předávají
 uživatelům velmi špatné filosofické a politické myšlenky. Říkají uživatelům:
 „Je vpořádku používat nesvobodný software. Dáváme ho sem jen jako bonus.”</p>
 
 <p>Když se podíváte na časopisy o GNU/Linuxu, stěží uvidíte nějaký s názvem
 GNU/Linux, většinou mají v názvu Linux-něco. Většinou tedy nazývají systém
 Linux. Bývají přeplněné reklamami na nesvobodný software běžící na
 GNU/Linuxu. Tyto reklamy se většinou zaměřují na stejné poselství. Říkají:
 „Nesvobodný software je pro vás dobrý. Je tak dobrý, že byste za něj měli
 dokonce <em>platit</em>.” <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Nazývají tento software „balíčky s přidanou hodnotou.” Říkají: „Važte si
 vhodnosti pro praxi, ne svobody.” Já s těmito hodnotami nesouhlasím, takže
 je nazývám „o svobodu obrané balíčky.” <i>[Smích]</i> Jestli jste si
 instalovali svobodný operační systém, žijete ve svodoném světě. Můžete si
 užívat výhod svobody, pro které jsme tolik let pracovali. Tyto balíčky vám
 dávají možnost utáhnout si kolem sebe řetězy.</p>
 
 <p>A konečně, pokud se podíváte na nějaké obchodní show věnované používání
 systému GNU-Linux, všechny se nazývají „Linux show.” Ukazují jak svobodný
 software, tak nesvobodný software, a tak vlastně spečeťují správnost užívání
 nesvobodného software. Téměř kamkoliv se v naší komunitě podíváte, instituce
 schvalují nesvobodný software, čímž úplně negují myšlenky na svobodu, kvůli
 kterým GNU vzniklo. A jediné místo, kde zřejmě lidé přijdou do styku s
 našimi ideemi a svobodou, je projekt GNU – ve spojení se svobodným
 software. Proto vás žádám: prosím, nazývejte systém „GNU/Linux.” Vysvětlete
 takto těm lidem, odkud systém vzešel a proč.</p>
 
 <p>Pouhým používáním toho jména samozřejmě nebudete automaticky vysvětlovat
 historii. Můžete napsat o čtyři znaky více, vyslovit o dvě slabiky
 více. GNU/Linux je ale pořád ještě méně slabik než Windows
 2000. <i>[Smích]</i> Neříkáte jim tím moc, ale připravujete je, takže když
 příště uslyší o GNU – a o tom to je – budou vědět, jak se jich to týká. A v
 tom je obrovský rozdíl. Pomozte nám tedy.</p>
 
 <p>Určitě jste zaznamenali, že Microsoft nazval GPL „open source licencí.”
 Nechtějí, aby o tom lidé přemýšleli v souvislosti se svobodou. Snaží se
 přesvědčit uživatele, aby o tom přemýšleli v omezených souvislostech, jen
 jako konzumenti. (A samozřejmě ani konzumenti nepřemýšlejí příliš
 racionálně, když si vyberou produkty Microsoftu.) Nechtějí, aby o věci lidé
 přemýšleli jako občané či politici. To se jim nehodí. Přinejmenším je to
 nepřátelské jejich obchodnímu modelu.</p>
 
 <p>A teď jak svobodný software&hellip; ok, mohu vám říci jak souvisí svobodný
 software s naší společností. Druhé téma, které by nás mohlo zajímat je, jak
 souvisí svobodný software s obchodem. Ve skutečnosti je totiž svobodný
 software pro obchod <em>ohromně</em> užitečný. Konec konců, většina
 obchodníků ve vyspělých zemích svobodný software používá. Pouze malý zlomek
 software také vyvíjí.</p>
 
 <p>A svobodný software je velmi výhodný pro společnost, která software používá,
 protože má nad ním kontrolu. Uživatelé mají kontrolu nad tím, co program
 dělá. Buď individuálně, pokud chtějí, či kolektivně, pokud chtějí. Každý,
 koho to zajímá, může uplatnit jistý vliv. Pokud vás to nezajímá, nekoupíte
 to. Budete používat to, co mají rádi ostatní. Ale pokud vás to zajímá, máte
 jistý hlas. U proprietárního software skoro žádný hlas nemáte.</p>
 
 <p>U svobodného software si můžete změnit, co chcete změnit. Nevadí, že ve vaší
 společnosti nemáte žádné programátory, to je vpořádku. Kdybyste chtěli
 předělat stěny vaší budovy, nemusíte být truhlářská společnost, musíte mít
 možnost jít, najít nějakou truhlářskou společnost a říct jim, aby to pro vás
 udělali. Když potřebujete nějakou změnu ve vašem software, nemusíte být
 programátorská společnost, stačí vám do nějaké zajít a říct: „Kolik chcete
 za implementování téhle věci a kdy by to bylo hotovo?” A pokud by to
 odmítli, můžete si najít někoho jiného.</p>
 
 <p>Je tu volný trh. Jakýkoliv business, který se zajímá o podporu, najde ve
 svobodném software velkou výhodu. S proprietárním software jste odkázáni s
 podporou na monopol. Pouze jedna společnost má zdrojový kód a možná pár
 jiných si ho ještě koupilo za obrovské peníze, pokud se jedná o Microsoft
 shared source. Ale těch je velmi málo. Nemáte moc na výběr u koho si
 zajistit podporu. To znamená, že pokud nejste opravdový gigant, tak je
 nezajímáte. Vaše společnost pro ně většinou není dostatečně významná, aby je
 zajímalo, zda vás neztratí. Jak jednou používáte nějaký program, je jim
 jasné, že nemáte jinou možnost, než získávat podporu od nich, protože přejít
 na jiný software by přineslo mnoho komplikací. Nakonec si budete platit za
 privilegium oznámit chybu. <i>[Smích]</i> A když si zaplatíte, řeknou vám:
 „Dobře, ok, zaznamenali jsme vaše oznámení chyby v našem produktu. Za pár
 měsíců si budete moci koupit upgrade a podívat se, zda jsme to opravili.”
 <i>[Smích]</i></p>
 
 <p>Poskytovatelé podpory pro svobodný software si s tímto nevystačí. Musí se o
 zákazníky starat. Samozřejmě můžete získat mnoho dobré podpory i zdarma,
 zasláním dotazu na internet. Možná dostanete odpověď příští den, ale to není
 samozřejmě jisté. Pokud chcete mít jistotu, měli byste se spíš dohodnout s
 nějakou společností a platit jim za to. A to je jedna z cest, jak může
 pracovat obchod založený na svobodném software.</p>
 
 <p>Další výhodou svobodného software pro obchod je bezpečnost a soukromí. To
 platí samozřejmě i pro jednotlivce, ale teď o tom budu hovořit v souvislosti
 s obchodem. Když je program proprietární, tak nemůžete ani s jistotou říci
 co vlastně dělá.</p>
 
 <p> Může mít vlastnosti, které byste opravdu neměli rádi, kdybyste o nich
 věděli. Program by mohl mít třeba backdoor, který dovolí vývojáři dostat se
 do vašeho stroje. Byl by třeba schopen sledovat vaši činnost a odesílat
 informace zpět. To není neobvyklé. Software Microsoftu to dělá, ale není to
 pouze Microsoft. Dělají to i jiné programy. Nemůžete ani říci, jestli to
 dělá tohle. A nemůžete ani spoléhat na to, že programátor je naprosto
 poctivý, každý programátor dělá chyby. V programu se mohou vyskytovat chyby,
 které ohrozí vaši bezpečnost, ale nikdo je úmyslně nezavinil. Podstatné ale
 je, že pokud to není svobodný software, nemůžete je najít a nemůžete je ani
 opravit.</p>
 
 <p>Nikdo nemá čas, aby si prověřoval zdrojové kódy každého programu, který
 používá. Nebudete to dělat. Ale svobodný software je větší komunita a jsou v
 ní i lidé, kteří věci kontrolují. A vy můžete z té jejich kontroly
 těžit. Když se vyskytne nějaká nechtěná chyba (a ona se čas od času vyskytne
 v každém programu), mohou ji najít a opravit. Je mnohem méně
 pravděpodobnější, že by lidé dali do svého software trojského koně či nějaký
 odposlouchávací kód, když si myslí, že mohou být chyceni. Vývojáři
 proprietárního software ví, že chyceni nebudou. Projde jim to, nikdo to
 nezjistí. Ale vývojář svobodného software musí počítat s tím, že lidé se
 budou koukat a uvidí, jestli to tam je. Ve svobodném software nemůžeme do
 programů zabudovávat věci, které by se uživatelům nelíbily, protože pokud
 bychom to udělali, vytvořili by si verzi, ve které by to nebylo. Všichni by
 brzo začali používat tuto verzi.</p>
 
 <p>Když píšete svobodný program, chcete, aby měli lidé rádi vaši verzi.Nebudete
 do programu zabudovávat věc, o které si myslíte, že ji bude mnoho lidí
 nenávidět a budou si instalovat jiné verze místo té vaší. Prostě si jen
 uvědomíte, že ve světě svobodného software je králem uživatel. Ve světě
 proprietárního software to tak není, tam jste jenom zákazníkem a nemůžete do
 vývoje nijak mluvit.</p>
 
 <p>V tomto ohledu je svobodný software nový obor, ktde je možné zavést
 demokracii. Profesor Lessig, který je teď ve Stanfordu, chytře poznamenal,
 že kód programů se chová podobně jako zákony. Ten, kdo vytváří software, jež
 používá většina lidí a to k různým účelům, ten vlastně píše zákony, podle
 kterých se budou řídit lidské životy. Se svobodným software mohou tyto
 zákony vzniknout demokraticky. Není sice ta klasická forma demokracie,
 nebudou velké volby a referendum „jak by měla být implementována tahle věc?”
 <i>[Smích]</i> Místo toho dáme možnost všem, kteří by na implementaci této
 funkce chtěli pracovat. Když budete chtít tu funkci nějakým způsobem
 naprogramovat, udělejte to. Buď se to udělá tak, nebo nějak jinak, to není
 podstatné. Když to lidi budou chtít nějakým způsobem, udělá se to tak. Takto
 každý přispívá do veřejných rozhodnutí tím, že prostě dělá věci tak, jak je
 chce dělat on.</p>
 
 <p>Můžete učinit kolik kroků chcete. Obchod může také udělat tolik kroků, kolik
 pro něj bude užitečné. A až všechna tato vylepšení přidáte, určíte tím, jak
 by měl software dále pokračovat.</p>
 
 <p>Často je velmi užitečné mít možnost vzít si části z již existujících
 programů – většinou jsou to velké části – a potom dopsat zbytek kódu
 sám. Vytvoříte tak program, který dělá přesně to, co potřebujete, ale který
 byste vyvíjeli věky, kdybyste to museli dělat od začátku, kdybyste nemohli
 vykuchat již existující svobodné programy.</p>
 
 <p>Jiná výhoda plynoucí z toho, že králem je uživatel, je fakt, že software pak
 bývá velmi dobře kompatibilní a standardizovaný. Proč? Protože to mají rádi
 uživatelé. Uživatelé pravděpodobně zamítnou program, který by byl výrazně
 nekompatibilní. Občas se sice objeví skupinka lidí, která z nějakých
 specifických důvodů potřebuje nějaký druh nekompatibility, mají ji mít, to
 je vpořádku, ale pokud chtějí uživatelé následovat standardy, vývojáři to
 musí respektovat. A my to respektujeme. Na druhé straně vývojáři
 proprietárního software často úmyslně <em>ignorují</em> standardy proto,
 protože je to pro ně výhodné. Není to proto, že by tím nějak chtěli pomoci
 uživatelům, ale spíše proto, že je tak mohou omezovat. Mohou je uzamknout ve
 svém produktu. Dokonce čas od času i schválně mění formáty souborů, aby
 donutili uživatele zakoupit novější verzi.</p>
 
 <p>Archiváři se střetávají s problémem, protože soubory napsané na počítači
 před deseti lety již nejsou přístupné. Byly vytvořeny s proprietárním
 software, který je dnes již ztracen. Kdyby to bylo napsáno se svobodným
 software, mohli bychom jej oprášit a znovu spustit. Staré záznamy by tedy
 nebyly ztraceny, nebyly by nedostupné. Stěžovali si na to dokonce NPR a
 zmiňovali svobodný software jako řešení. Pokud ukládáte svá data s
 proprietárním software, vpodstatě strkáte hlavu do oprátky.</p>
 
 <p>Mluvil jsem o tom, jak souvisí svobodný software s většinou obchodních
 činností. Jak se ale dotýká úzké oblasti softwarového businessu? Většinou
 vůbec nijak. Důvodem je, že 90% softwarového průmyslu (aspoň tak mi to bylo
 řečeno) tvoří vývoj na zakázku. Software, který není vůbec určen k
 zveřejnění. Takového software se vůbec etické otázky svobody či vlastnictví
 software netýkají. Jak jsem již řekl, ta otázka je, zda mají uživatelé
 svobodu modifikovat a redistribuovat program. Pokud existuje jenom jeden
 uživatel a ten má tato práva, žádný problém v tom není. Ten uživatel
 <em>má</em> svobodu dělat tyto věci. Ve skutečnosti je <em>jakýkoliv</em>
 program vyvinutý softwarovou společností pro nějaké konkrétní použití ve
 firmě svobodným software. Samozřejmě za předpokladu, že tato firma trvala na
 předání zdrojových kódů a všech práv.</p>
 
 <p>Tento problém se také netýká software, který je v hodinkách, mikrovlnné
 troubě či software, který ovládá elektroniku motoru v autě. To jsou případy,
 kde nebudete downloadovat a instalovat. Z pohledu uživatele se nejedná o
 opravdový počítač. Tyto etické otázky tedy nejsou v daném kontextu tak
 důležité. Největší část softwarového průmyslu bude tedy nedotčeně pokračovat
 dále tak jako dříve. Zajímavé na tom je, že jelikož je velký zlomek
 zaměstnání v softwarovém průmyslu právě v těchto odvětvích, tak i kdyby
 neexistovalo nic jako business založený na svobodném software, mohli by si
 programátoři vydělávat takto, psaním software na zakázku. <i>[Smích]</i> Je
 jich mnoho, ten poměr je velký.</p>
 
 <p>Ale je tomu tak, že existuje obchod založený na svobodném
 software. Společnosti se svobodným software existují. Na následující tiskové
 konferenci se objeví lidé z několika takových společností. Existují
 samozřejmě také společnosti, které nejsou <em>na</em> svobodném software
 založené, ale vyvíjejí i užitečný svobodný software.</p>
 
 <p>Jak to chodí v obchodě založeném na svobodném software? No někdo třeba
 prodává kopie. Máte možnost si program zkopírovat, ale i tak mohou prodat
 tisíce kopií měsíčně. Jiné zase zprostředkovávají různé služby. Já jsem v
 druhé polovině osmdesátých let také prodával podporu ke svobodnému
 software. Vpodstatě jsem řekl, že za 200 dolarů za hodinu změním v GNU
 software, který jsem napsal, co budete chtít. To byla velmi tvrdá taxa, ale
 to se vztahovalo k programům, které jsem já sám napsal a lidé si
 uvědomovali, že já tu práci mohu udělat podstatně rychleji. <i>[Smích]</i>
 Vydělával jsem si tak na živobytí. Ve skutečnosti jsem si vydělal více než
 kdykoliv předtím. Také jsem učil. To jsem dělal až do roku 1990, kdy jsem
 dostal velkou cenu a nemusel jsem se tím již zabývat.</p>
 
 <p>V roce 1990 také vznikla první společnost, která měla obchodovat v oblasti
 svobodného software. Jmenovala se Cygnus Support. Náplní práce bylo přesně
 to, co jsem do té doby dělal já. Kdybych to potřeboval, mohl jsem pro ně
 pracovat, ale uvědomil jsem si, že by bylo pro toto hnutí bylo lepší, abych
 zůstal nezávislý na společnostech. Tím pádem mohu o různých společnostech se
 svobodným či proprietárním software říkat dobré či špatné věci bez rizika
 konfliktu zájmů. Cítil jsem, že bych se mohl věnovat svobodnému software
 více. Samozřejmě bych s nimi ale pracoval, kdybych pro zajištění peněz pro
 život musel. Byl to etický business a neexistoval žádný důvod, proč bych se
 měl kvůli práci pro ně cítit zahanbený. Společnost v prvních letech
 existence profitovala. Byla vytvořena s velmi malým kapitálem, muselo stačit
 to, co měli její tři zakladatelé. Každým rokem rostla a každý rok
 vydělávala, až doplatili na chamtivost, začali hledat vnější investory. Na
 to doplatili. Tomu ale předcházelo několik úspěšných let.</p>
 
 <p>To poukazuje na jeden zajímavý fakt. K vývoji svobodného software
 nepotřebujete mít kapitál. Nechci říci, že to je k ničemu, <em>může</em> vám
 to pomoci. Pokud máte kapitál, můžete najmou t lidi a nechat je napsat kopu
 svobodného software. Hodně toho ale můžete docílit i jako malá skupinka
 lidí. Tato obrovská efektivita vývoje je jedním z důvodů, proč by se měl
 svět obrátit ke svobodnému software. Je lež, když Microsoft říká: „GNU GPL
 je špatná, protože jim stěžuje shromažďování kapitálu k vývoji nesvobodného
 software.” My totiž nepotřebujeme, aby nám ten software zvyšoval
 kapitál. Jsme schopni tu práci dělat i bez něj. Děláme to i bez něj.</p>
 
 <p>Lidé říkali, že se nám nikdy nepovede dokončit kompletní operační
 systém. Dokončili jsme jej a udělali jsme toho ještě mnohem více. A řekl
 bych, že nám neschází již tak mnoho k tomu, abychom poskytli všechen obecný
 software, který veřejnost potřebuje. A to ve světě, kde více jak 90% lidí
 ještě náš svobodný software nepoužívá! A to ve světě, kde&hellip; Ačkoliv v
 určitých oborech obchodní činnosti, však víte&hellip; více jak polovina
 webových serverů na světě funguje na GNU/Linuxu s Apachem jako web serverem.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: [Neslyšitelné] &hellip; Co jste to řekl před slovem
 Linux?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Řekl jsem GNU/Linux.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Ano?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano, pokud mluvím o jádře, nazývám jej
 Linux. Však víte, jmenuje se tak. Jádro bylo napsáno Liusem Torvaldsem a
 měli bychom jej z respektu k němu nazývat jménem, které vybral.</p>
 
 <p>Ale všeobecně vzato, v businessu ho většina lidí nepoužívá. Většina
 domácností jej ještě nepoužívá. Až začnou, měli bychom automaticky dostat
 desetkrát více dobrovolníků a desetkrát více zákazníků pro obchod. To pro
 nás bude důležitým skokem. V tomto bodě jsem docela rád, že jsme
 <em>schopni</em> dělat naši práci.</p>
 
 <p>To je velmi důležité, protože Microsoft se nás snaží zastrašit: „Jediná
 cesta jak můžete vyvíjet software, jediný způsob, jak zajistit inovaci je
 dát nám moc. Dovolte nám, abychom vás ovládli. Ponechte nám kontrolu nad
 tím, co budete moci se software dělat, abychom z vás mohli vyždímat mnoho
 peněz a použít část z toho na vývoj nového software, zbytek si ponecháme
 jako zisk.”</p>
 
 <p>Nikdy byste se neměli cítit tak zoufalí, abyste se vzdali svojí svobody. To
 by bylo velmi nebezpečné.</p>
 
 <p>Jiná věc, kterou Microsoft (dobře, nejen Microsoft, lidé obecně, kteří
 nepodporují svobodný software) mají žebříček hodnot, ve kterém je zajímají
 pouze krátkodobé výhody. „Kolik peněz letos vydělám?” Krátkodobé a omezené
 myšlení. Nedovedou si představit, že by někdo mohl něco obětovat pro získání
 či udržení si svobody.</p>
 
 <p>Včera vedlo mnoho lidí projevy o Američanech, kteří se obětovali pro svobodu
 svých krajanů. Někteří učinili i velké oběti. Obětovali dokonce své životy
 pro svobody, o kterých každý v naši zemi určitě alespoň
 slyšel. (Přinejmenším v některých případech; Asi budeme muset ignorovat
 válku ve Vietnamu.)</p>
 
 <p>[Poznámka editora: Předchozí den byl v USA Memorial Day. Memorial Day (Den
 vzpomínky) je dnem vzpomínky na válečné hrdiny.]</p>
 
 <p>Udržet svobodu v používání software naštěstí nevyžaduje žádné velké oběti,
 jen malé, malé oběti stačí. Oběti jako naučit se ovládat příkazovou řádku,
 pokud ještě nemáme hotové grafické uživatelské rozhraní. Nebo jako zaplatit
 nějaké softwarové společnosti, aby mohla během několika let vyvinout nějaký
 software, který potřebujeme. Existují různé malé oběti, které můžeme všichni
 udělat. V dlouhodobém měřítku to budeme my, kdo z nich bude
 profitovat. Vidíte, že je to spíš investice, než oběť! Potřebujeme pouze
 pohlížet na věc dlouhodobě, abychom si uvědomili, že je pro nás výhodné
 investovat do zlepšování naší společnosti a nesmíme počítat nikláky a centy
 krátkodobého zisku z takových investicí.</p>
 
 <p>Zde moje přednáška vpodstatě končí.</p>
 
 <p>Rád bych ještě zmínil, že Tony Stanco navrhuje nový způsob přístupu k
 obchodu se svobodným software, který on nazývá „Free Developers” (svobodní
 vývojáři). Má to být určitá obchodní struktura, kde by, jak doufáme, měly
 být výtěžky distribuovány všem programátorům svobodného software, kteří zde
 pracují. Mají vyhlídky na získání rozsáhlého kontraktu na vývoj vládního
 software v Indii. Protože chtějí jako základ použít svobodný software, mohou
 tím ušetřit obrovské částky.</p>
 
 <p>Takže teď prosím otázky.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: <i>[Neslyšitelné]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Mohl byste prosím mluvit trošku více nahlas?
 Neslyším vás.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Jak by mohla společnost jako třeba Microsoft
 aplikovat smlouvu svobodného software?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Microsoft ve skutečnosti plánuje přesunout hodně
 svých aktivit do oblasti služeb. To, co plánují udělat, je špinavé a
 nebezpečné. Chtějí totiž svázat služby s programy, jedno k druhému. K tomu,
 abyste mohli použít nějakou službu, budete muset mít program od Microsoftu,
 a pokud budete naopak k programu potřebovat nějakou službu, musí být od
 Microsoftu. Bude to všechno provázané dohromady, to je jejich plán.</p>
 
 <p>Zajímavé je na tom to, že tyto služby nevznáší otázku etiky svobodného a
 nesvobodného software. Bylo by absolutně vpořádku, kdyby použili tento
 business k tomu, aby si zajišťovali zisk jejich prodáváním. Microsoft ale
 plánuje udělat to tak, aby dosáhl ještě většího uzamknutí uživatelů – a
 ještě většího monopolu – na software i na služby. Vyšel o tom nedávno jeden
 článek&hellip; myslím, že v Business Weeku. Ostatní říkají, že to přemění
 Net v město Microsoftu.</p>
 
 <p>To je důležité, protože, jak víte, soud doporučil rozdělení Microsoftu na
 část vyrábějící operační systémy a aplikace. To by ale nemělo žádný smysl,
 nebylo by to k ničemu dobré.</p>
 
 <p>Po tom, co jsem shlédl ten článek, myslím, že by bylo užitečné a efektivní
 rozdělit Microsoft na část poskytující software a na část poskytující služby
 a požadovat, aby spolu neměly přiliš úzké vztahy. Oddělení služeb by muselo
 publikovat návrhy rozhraní, aby mohl k takové službě každý napsat
 klienta. Asi musí za ty služby platit, ale to je vpořádku. To je zas úplně
 jiný problém.</p>
 
 <p>Kdyby byl Microsoft takto rozdělen [&hellip;], služby a software, neměli by
 příležitost využívat služby k rozdrcení konkurence svým software. My bychom
 měli možnost vyvinout příslušný svobodný software a vy byste se s ním třeba
 mohli připojovat na služby Microsoftu. Nám by to nevadilo.</p>
 
 <p>Konec konců protože Microsoft si podrobil většinu uživatelů, ostatní si jich
 podrobili méně, problémem tedy není Microsoft a jenom Microsoft. Microsoft
 je pouze největším příkladem problému, který se snažíme vyřešit. Je to
 problém proprietárního softwre, který uživatelům bere svobody spolupráce a
 tvoření etické společnosti. Neměli bychom se tak moc zaměřovat na
 Microsoft. I přes to, že mi dali možnost zde vystoupit, nejsou ti jediní
 důležití. Nejsou začátkem a koncem všeho.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Předtím jste mluvil o filosofickém rozdílu mezi
 open source software a svobodným software. Jak se díváte na současný trend
 distribucí GNU/Linuxu podporovat pouze platformu Intel? Čím dál tím méně
 programátorů programuje korektně a produkuje software, který se bude dát
 zkompilovat kdekoliv. Dělají software, který prostě funguje na platformě
 Intel.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Já si nemyslím, že by to byla nějaká otázka
 etiky. Ve skutečnosti ale občas portují GNU/Linux na nový počítač
 společnosti, které ten počíta vyrobí. Toto zřejmě nedávno udělal Hewlett
 Packard. Neplatili si port Windows, protože by je to stálo příliš. Ale
 myslím, že portování GNU/Linuxu je stálo pět inženýrů na pár měsíců. Bylo to
 lehké.</p>
 
 <p>Samozřejmě, že lidi povzbuzuji, aby používali <code>autoconf</code>, GNU
 program, který usnadňuje portování programů. Nebo když někdo zašle autorovi
 bug, který není na autorově verzi systému chybou, měl by jej také zahrnout
 do programu. Ale nevidím v tom otázku etiky.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Dva komentáře. Prvním je: nedávno jste měl
 přednášku na MIT. Četl jstem přepis. Někdo se ptal na patenty a vy jste řekl
 „Patenty jsou úplně jiný problém. Nemám k tomu žádné komentáře.”</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano. Vlastně mám k patentům hodně co říci, ale to
 zabere tak hodinu. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Chtěl jsem jen říci, že dle mého názoru zde je
 problém. Myslím, že existuje důvod, proč společnosti shrnují patenty i
 copyrighty pod společnou střechu těžkého vlastnictví. Chtějí využít sílu
 státu, aby si zajistili monopol. Stejná věc je na těchto záležitostech ne
 to, že se týkají podobného problému. Ta motivace nespočívá ve službách
 veřejnosti, ale v tvorbě monopolu pro své privátní zájmy a to je to, co
 záležitosti shrnované pod „intelektuální vlastnictví” spojuje.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Rozumím. Ale chci již odpovědět, protože nám
 nezbývá moc času. Odpovím tedy na tohle.</p>
 
 <p>Máte pravdu v tom, že to je opravdu to, co chtějí. Je ale i jiný důvod, proč
 chtějí používat termín „intelektuální vlastnictví.” Nechtějí totiž
 povzbuzovat lidi, aby příliš detailně přemýšleli o otázkách copyrightu a
 patentů. Copyrightové a patentové právo je úplně odlišné a y účinek
 copyrightu a patentů na software je úpně odlišný.</p>
 
 <p>Softwarové patenty jsou omezením programátorů, zakazují jim vytvářet určité
 typy programů. Zatímco copyright tohle nedělá. Copyright říká, že pokud něco
 napíšete, můžete to distribuovat.</p>
 
 <p>Mají toho velmi málo společného, na velmi nízké úrovni. A vše ostatní je
 jiné. Takže, prosím, abyste podporovali jasné myšlení, diskutujte o
 copyright, nebo o patentech. Ale nediskutujte o „intelektuálním
 vlastnictví.” Na intelektuální vlastnictví nemám názor. Názor mám na
 copyrighty, patenty a software.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Na začátku jste zmínil, že funkční jazyk, jako
 třeba recepty, je počítačový program. Tady je ale trochu rozdíl mezi tímto a
 jinými typy jazyka. To také způsobuje problém v případu DVD.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Tyto body jsou pro věci z přírody částečně
 podobné, ale částečně také odlišné. Nějaká část problému se přenáší, ale ne
 celý. To je bohužel další hodinová přednáška, já nemám čas to zde
 vysvětlovat. Řeknu ale, že všechny normální věci jsou od přírody svobodné
 stejným způsobem, jako software. Víte o čem mluvím: knihy, manuály,
 slovníky, recepty atd.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Mě zajímala on-line hudba, jsou zde podobnosti, ale
 i odlišnosti.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Správně. Řekl bych, že minimální svobodou, jež
 bychom měli mít pro jakýkoliv typ zveřejněné informace, je svoboda ji to
 nekomerčně redistribuovat, doslovně. Pro funkční díla potřebujeme svobodu
 komerčně zveřejnit modifikovanou verzi, protože je to pro společnost
 strašlivě užitečné. Pro nefunkční díla, jako například věci sloužící k
 zábavě, nebo, abych byl estetický, která představují pohled určité osoby, ta
 by možná neměla být modifikována. A ono možná znamená, že je vpořádku mít
 copyright pokrývající jejich veškerá komerční využití.</p>
 
 <p>Prosím, mějte na vědomí, že podle Ústavy USA je účelem copyrightu prospět
 veřejnosti. Slouží k modifikaci jednání určitých soukromých stran parties,
 aby vydali více knih. A přínosem je, že společnost diskutuje o různých
 problémech a učí se a, jak víte máme literaturu. Máme vědecká díla. Účelem
 je povzbuzovat to. Copyrighty neexistují kvůli autorům, natožpak kvůli
 vydavtelům. Existují kvůli čtenářům a a těm, co mají prospěch ze sdělování
 informací, ke kterému dochází, když lidé píší nebo čtou. A já s tímto cílem
 souhlasím.</p>
 
 <p>Ale, ve věku počítačových sítí, není tato metoda déle udržitelná, protože
 nyní vyžaduje Drákulova práva, která vpadávají do soukromí jednotlivce a
 každého terorizují. Roky ve vězení za sdílení s kolegou. Nebylo to jako v
 době tiskařského lisu. Tehdy byl copyright průmyslovou regulací. Omezoval
 vydavatele! Nyní je to omezení uvalené vydavateli na veřejnost. Takže,
 ačkoliv se jedná o stejný zákon, právní vztah je otočený o 180 stupňů.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Takže můžete mít tutéž věc – ale je to jako,
 kdybyste tvořil hudbu z jiné hudby.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Správně. To je zajímavé.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: A jedinečné, u nových děl, existuje stále velká
 spolupráce.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano. A myslím si, že to pravděpodobně vyžaduje
 nějakou koncepci spravedlivého využití. Samozřejmě vytvoření
 několikavteřinového samplu a jeho použití pro vytvoření nějakého hudebního
 díla: samozřejmě by toto bylo spravedlivé využití. Dokonce i standardní
 myšlenka ohledně spravedlivého využití to zahrnuje, pomyslíte-li na
 to. Whether courts agree, I'm not sure, but they should. That wouldn't be a
 real change in the system as it has existed.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Co si myslíte o publikování veřejných informací v
 proprietárních formátech?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: No, nemělo by to být. Myslím tím, že vláda by
 nikdy neměla nutit občany, aby používali ne svobodné programy k přístupu k
 informacím a při komunikaci s ní.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Byl jsem uživatelem, teď řeknu, GNU/Linuxu.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Děkuji. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: &hellip; několik posledních let. Chyběla mi ale
 jedna základní věc, a to se myslím týká všech, totiž webový browser.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Jedna z věcí, která byla rozhodně slabinou v
 používání systému GNU/Linux bylo prohlížení webovýsh stránek, protože
 hlevním nástrojem k tomuhle byl Netscape&hellip;</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: &hellip; který nebyl svobodným software. </p>
 
 <p>Nechte mě odpovědět na toto. Chtěl bych nejprve vyřešit toto, abychom se
 mohli lépe orientovat v celém problému. Ano. Na lidi působil strašný tlak,
 aby na GNU/Linuxových systémech používali Netscape Navigator. Vlastně ho
 měly v sobě úplně všechny komerční distribuce. To je ironická situace: tak
 těžce jsme pracovali na tom, abychom vytvořili svobodný operačná systém a
 když se teď vydáte do obchodu, najdete zde různé verze GNU/Linuxu (většina
 nese název Linux), ale žádná z nich není svobodná. Samozřejmě některé části
 svobodné jsou, ale je zde i Netscape Navigator a možná také další nesvobodné
 věci. Ve skutečnosti je velmi těžké najít svobodný systém, pokud nevíte
 úplně přesně, co děláte. Nebo můžete si Netscape Navigator neinstalovat.</p>
 
 <p>Ve skutečnosti existovaly svobodné prohlížeče po mnoho let. Já jsem byl
 např. zvyklý používat webový browser s názvem „Lynx.” Je to svobodný
 negrafický browser; pouze textový. Má jednu ohromnou výhodu a to, že
 nevidíte reklamy. <i>[Smích] [Potlesk]</i></p>
 
 <p>Existuje však i svobodný grafický browser Mozilla, který se nyní dostává do
 stavu, kdy ho již můžete používat. Občas ho také používám.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Velmi dobrý byl Konqueror 2.01.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano, samozřejmě. To je další svobodný grafický
 browser. Já myslím, že už konečně ten problém s browsery bude vyřešen.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Můžete mi říci něco o filosofickém a etickém
 rozdělení mezi svobodným software a open source? Myslíte, že jsou
 nesmiřitelné? &hellip;</p>
 
 <p><i>[mění se páska v nahrávacím zařízení, konec otázky a začátek odpovědi
 chybí]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: &hellip; ke svobodě a etice. Nebo kdykoliv prostě
 řeknete: „Doufám, že se vy společnosti rozhodnete, že je pro vás výhodnější
 dovolit nám dělat tyto věci.”</p>
 
 <p>Ale jak jsem řekl, v mnoha praktických úkolech ani nezáleží, jaká je
 politika dané osoby. Když někdo nabídne pomoc projektu GNU, tak neříkáme
 „Musíš souhlasit s naší politikou.” Řekneme, že v balíčcích GNU musíte
 nazývat systém GNU/Linux a musíte to nazývat svobodný software. Co říkáte,
 když nemluvíte s projektem GNU, je na vás.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Společnost IBM odstartovala nedávno kampaň pro
 vládní úřady, kterým chtějí prodat své velké stroje a jako systém si vybrali
 Linux, říkají mu Linux.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano, samozřejmě, ve skutečnosti je to systém
 GNU/Linux. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Právě! Řekněte to hlavnímu obchodnímu
 manažerovi. Vůbec o GNU neví.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Komu že bych měl říci?</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Hlavnímu obchodnímu manažerovi.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Aha, jasně. Problém je v tom, že oni si už dříve
 pečlivě vybrali, co budou říkat, aby to pro ně bylo co
 nejvýhodnější. Důležité totiž je, že otázka toho co je správnější či
 spravedlivější není pro takové firmy to nejdůležitější. U malých společností
 bychom mohli najít ředitele, který by přemýšlel o takových věcech, mohl by
 se rozhodnout používat správný název. Ne ale takové obrovské společnosti. Je
 to ostuda.</p>
 
 <p>S tím co dělá IBM souvisí ještě jeden důležitý a podstatný problém a to, že
 oni říkají, že vkládají do „Linuxu” miliardu dolarů. Možná bych ale měl také
 dát uvozovky kolem slova „do”, protože část z toho sice je placení lidí,
 kteří píší svobodný software, ale druhá část slouží k placení lidí, kteří
 píší proprietární software, nebo proprietární software portují, aby běžel na
 GNU/Linuxu. To <em>není</em> příspěvek naší komunitě. IBM to ale všechno
 strká na jednu hromadu. Část z toho může být reklama, což pro nás může být
 částečně přínostné, ačkoliv by to bylo také částečně špatné. Je to
 komplikovaná situace. Něco z toho, co oni dělají, je pomocí, něco není a
 něco je také částečná pomoc, ale ne přesně. Nemůžete to prostě všechno
 smíchat dohromady a myslet si „Wow! Bomba! Miliarda dolarů od IBM.”
 <i>[Smích]</i> To je strašné zjednodušení.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Můžete se trošku více zmínit o důvodech, které vás
 vedly k navržení něčeho jako je General Public License.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ok, to je – omlouvám se, ale já teď odpovídám na
 jeho otázku. <i>[Smích]</i></p>
 
 <p><strong>SCHONBERG</strong>: Chcete si nechat nějaký čas na tiskovou
 konferenci, nebo budete radši pokračovat tady?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Kdo je tu na tiskovou konferenci? Není tu moc
 tisku. Aha, tři – dobře. Nebude vám vadit, když budeme – když budu
 pokračovat v zodpovídání otázek všech ještě tak deset minut? OK. Tak budeme
 pokračovat v otázkách z publika.</p>
 
 <p>Ptáte se tedy na myšlení, z kterého vzešla GNU GPL? Část je v tom, že jsem
 chtěl ochránit svobodu komunity od takových věcí, jaké jsem popisoval u
 projektu X Windows a které se přihodily i ostatním svobodným programům. Ve
 skutečnosti nebyly X Windows ještě vydány, když jsem o GPL přemýšlel, ale
 viděl jsem, jak se tohle stávalo jiným svobodným programům. Stalo se to
 třeba TeXu. Chtěl jsem zajistit, aby měli svobodu všichni uživatelé. Jinak
 by se mi mohlo stát, že napíšu program a možná ho bude používat mnoho lidí,
 ale ti by nemuseli mít svobodu. A jaký by to pak mělo účel?</p>
 
 <p>Říkal jsem si ale také, chci dát veřejnosti pocit, že to není kořist pro
 nějaké parazity, kteří zrovna bloudí kolem. Když nepoužíváte copyleft, tak
 vpodstatě říkáte <i>[Stallman mluví mírně]</i>: „Vezmi si můj kód a dělej si
 s ním co chceš. Já neříkám ne.” Každý může přijít a říci <i>[nyní mluví
 přísně]</i> „Ah, chci vytvořit nesvobodnou verzi tohohle. Prostě si to
 vezmu.” Pravděpodobně udělají nějaká vylepšení. Tyto nesvobodné verze se pak
 mohou zalíbit uživatelům a nahradit svobodné verze. Čeho jste tak dosáhli?
 Pouze jste přispěli nějakému vlastnickému projektu!</p>
 
 <p>Když pak lidé vidí, co se děje, když vidí „ostatní mi vezmou co jsem udělal
 a ani mi to nevrátí”, může to být pro ně velmi demoralizující. To není jen
 spekulace. Já jsem viděl, jak se to opravdu stalo. Byla to část toho, co se
 přihodilo naší komunitě, ke které jsem patřil v sedmdesátých letech. Někteří
 lidé s námi přestávali spolupracovat. Předpokládali jsme, že z toho
 profitují. Chovali se tak, jako by si mysleli, že profitují. Uvědomili jsme
 si, že se mohou prostě vzdát spolupráce a nic nám nedají zpět. Neexistovalo
 nic, co bychom s tím mohli dělat. To bylo velmi odrazující. My, kterým se to
 nelíbilo, jsme dokonce diskutovali o možnostech, jak to zastavit, ale žádnou
 jsme nenašli.</p>
 
 <p>GPL je tedy navržena k tomu, aby to zastavila. Říká: „Pokud se k naší
 komunitě připojíte, jste vítáni a můžete používat náš kód. Můžete jej
 používat na jakoukoliv práci. Pokud ale vydáte modifikovanou verzi, musíte
 ji uveřejnit v naší komunitě, jako součást naší komunity, jako součást
 svobodného světa.”</p>
 
 <p>Vlastně existuje i mnoho různých cest, jak mohou lidé těžit z výhod našeho
 software a nijak nám nepřispívat; nemusíte třeba psát software, abyste mohli
 používat náš systém. Nepožadujeme po vás, abyste pro nás cokoliv
 dělali. Pokud ale děláte určitý typ věcí, musíte nám s nimi přispět. Takže
 to znamená, že naše komunita není jen tak nějaká rohožka u dveří. A myslím,
 že to dodalo lidem sílu cítit: „Jen tak někdo si po nás nebude dupat. My se
 mu postavíme.”</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Ano, moje otázka se týkala svobodného, ale
 necopyleftovaného software. Když ho může každý vzít a udělat z něj
 vlastnický, není také možné vzít ho, udělat nějaké změny a vydat to celé pod
 GPL?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ano, je to možné.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: To by udělalo ze všech budoucích kopií GPL
 software.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Kopií z té určité větve. Vysvětlím ale, proč
 tohle neděláme.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Hmm?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Vysvětlím, proč to neděláme. Nechte mě to
 vysvětlit.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: OK, ano.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Mohli bychom to udělat, pokud bychom
 chtěli. Mohli bychom vzít X Window, udělat kopii krytou GPL a udělat v ní
 nějaké změny. Existuje ale mnohem větší skupina lidí, kteří vylepšují X
 Window, a ti je nevydávají pod GPL. Kdybychom to tedy udělali, oddělovali
 bychom se od nich. To by od nás nebylo moc hezké. Oni <em>jsou</em> část
 naší komunity a přispívají do naší komunity.</p>
 
 <p>Za druhé, neměli bychom šanci, protože oni na X dělají mnohem více práce než
 bychom mohli dělat my. Naše verze by tedy byla podřadná té jejich a lidé by
 ji nepoužívali. To znamená: proč podstupovat všechny tyhle nesnáze?</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Mmm hmm.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Když tedy někdo napíše nějaké vylepšení do X
 Windows, řeknu mu, aby spolupracoval s vývojáři X Windows, ať jim to pošle a
 nechá je to použít tak, jak to oni uznají za vhodné. Oni vyvíjejí velmi
 důležitou část svobodného software. Pro nás je dobré s nimi spolupracovat!</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: S výjimkou, co se týče X, přibližně před dvěma
 roky, dokonce X Konsorcium vydalo svůj software jako omezený open
 source&hellip;</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Oni jej <em>nikdy</em> nevydali jako open
 source. Nakonec to nebylo open source. Možná říkali, že bylo. Nevzpomínám
 si. Ale nebylo to open source. Bylo to omezené. Myslím, že jste to nemohli
 komerčně redistribuovat. Nebo jste možná nemohli komerčně distribuovat
 modifikovanou verzi, nebo něco takvého. Bylo v tom nějaké omezení, které jak
 Hnutí svobodného software, tak hnutí open source pokládá za nepřijatelné.</p>
 
 <p>Ano, to vám necopyleftová licence dovoluje. Ve skutečnosti mělo X Konsorcium
 velm izvláštní politiku. Říkají: „Pokud je váš program alespoň trošku
 copyleftovaný, nemůžeme jej do naší distribuce zahrnout. Nebudeme jej vůbec
 distribuovat.”</p>
 
 <p>Hodně lidí tak bylo nuceno nepoužívat copyleft. Všechen software byl
 naprosto otevřený. Ti samí lidé, kteří předtím tlačili lidi, aby dovolovali
 s jejich kódem dělat vše, později prohlásili: „Vpořádku. Teď si můžeme
 přidat omezení.” To od nich nebylo příliš etické.</p>
 
 <p>Chceme ale v této situaci opravdu zaplácat mnoho zdrojů na udržování
 alternativní verze X, kryté GPL? Nemělo by to žádný smysl. Máme na práci
 spoustu jiných věcí. Pojdmě dělat radši tyto. Je lepší s vývojáři X
 spolupracovat.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Můžete prosím okomentovat, zda je GNU registrovaná
 ochranná známka? Bylo by praktické zahrnout ji do GNU GPL, ta přece povoluje
 ochranné známky?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ve skutečnosti máme momentálně podanou žádost o
 regisrtaci ochranné známky GNU. Je to ale z jiných důvodů. Bylo by na dlouho
 to tu vše vysvětlovat.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Mohli byste požadovat zobrazení této ochranné
 známky ve všech programech krytých GPL.</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: To si nemyslím. Licence kryjí samotné programy a
 pokud je nějaký program část projektu GNU, nikdo se nesnaží to
 překroutit. Jméno systému jako celku je ale jiná záležitost. To je jen
 taková poznámka, nestojí za to znovu to tu probírat.</p>
 
 <p><strong>OTÁZKA</strong>: Kdyby existovalo tlačítko, které byste mohl
 zmáčknout a donutit tak všechny společnosti, aby udělali svůj software
 svobodným, zmáčkl byste?</p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: No, použil bych ho na publikovaný software. Víte,
 já myslím, že lidé mají právo psát program soukromě, a používat ho
 soukromě. To se týká i společností. Je to otázka soukromí. Je sice pravda,
 že mohou nastat situace, kdy by daný program byl veřejnosti ohromně užitečný
 a vy byste zabraňovali jeho využití, což by bylo špatné. To je ale jiný druh
 špatnosti. To by byla jiná otázka, ačkoliv v tom samém oboru.</p>
 
 <p>Ale ano, já si myslím, že by všechen publikovaný software měl být
 svobodný. A pamatujme si, že pokud tomu tak není, je to kvůli zásahu
 vlády. Vláda zasahuje, aby jej učinila nesvobodným. Vláda vytváří speciální
 právní možnosti a rozdává je vlastníkům programů, aby mohli využít policii k
 tomu, aby nám zabránila určitými způsoby užívat jejich program. To bych
 určitě chtěl ukončit. </p>
 
 <p><strong>SCHONBERG</strong>: Richardova přednáška bez pochyb vyvolala
 obrovské množství intelektuální energie. Rád bych doporučil, aby část z té
 energie byla využita k používání a možná i vývoji svobodného software.</p>
 
 <p>Měli bychom to tu nějak rychle ukončit. Chci jen říci, že Richard nechal do
 profese, která je veřejnosti známá především svým apolitickým a nerdovským
 přístupem, proniknout i určitou rovinu politické a etické polemiky, což je
 dle mého názoru v tomto oboru bezprecedentní. Chtěl bych oznámit, že nyní je
 přestávka.</p>
 
 <p><i>[Potlesk]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Můžete odejít kdy chcete, však
 víte. <i>[Smích]</i> Já vás tu nedržím jako ve vězení.</p>
 
 <p><i>[Publikum se zvedá a odchází&hellip;]</i></p>
 
 <p><i>[překrývající se konverzace]</i></p>
 
 <p><strong>STALLMAN</strong>: Ještě něco. Náš web: www.gnu.org .</p>
 
 <div class="translators-notes">
 
 <!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
  </div>
 </div>
 
 <!-- for id="content", starts in the include above -->
 <!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
 <div id="footer">
 <div class="unprintable">
 
 <p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
 href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
 href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
 nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
 href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>
 
 <p>
 <!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
         replace it with the translation of these two:
 
         We work hard and do our best to provide accurate, good quality
         translations.  However, we are not exempt from imperfection.
         Please send your comments and general suggestions in this regard
         to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
 
         &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>
 
         <p>For information on coordinating and submitting translations of
         our web pages, see <a
         href="/server/standards/README.translations.html">Translations
         README</a>. -->
 Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
 překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
 vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
 &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
 href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
 kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
 článku.</p>
 </div>
 
 <!-- Regarding copyright, in general, standalone pages (as opposed to
      files generated as part of manuals) on the GNU web server should
      be under CC BY-ND 4.0.  Please do NOT change or remove this
      without talking with the webmasters or licensing team first.
      Please make sure the copyright date is consistent with the
      document.  For web pages, it is ok to list just the latest year the
      document was modified, or published.
      
      If you wish to list earlier years, that is ok too.
      Either "2001, 2002, 2003" or "2001-2003" are ok for specifying
      years, as long as each year in the range is in fact a copyrightable
      year, i.e., a year in which the document was published (including
      being publicly visible on the web or in a revision control system).
      
      There is more detail about copyright years in the GNU Maintainers
      Information document, www.gnu.org/prep/maintain. -->
 <p>Copyright &copy; 2001 Richard M. Stallman</p>
 
 <p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
 href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
 Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License</a>.</p>
 
 <!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
 <div class="translators-credits">
 
 <!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
  </div>
 
 <p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
 Aktualizováno:
 
 $Date: 2017/02/01 17:03:11 $
 
 <!-- timestamp end -->
 </p>
 </div>
 </div>
 </body>
 </html>