path: root/talermerchantdemos/blog/articles/cs/why-free.html

<!--#set var="ENGLISH_PAGE" value="/philosophy/why-free.en.html" -->

<!--#include virtual="/server/header.cs.html" -->
<!-- Parent-Version: 1.77 -->

<!-- This file is automatically generated by GNUnited Nations! -->
<title>Proč by software neměl mít vlastníky – Projekt GNU – Nadace pro svobodný
software</title>

<meta name="Keywords" content="GNU, projekt GNU, FSF, svobodný software, Nadace pro svobodný software, Proč
by software neměl mít vlastníky" />

<!--#include virtual="/philosophy/po/why-free.translist" -->
<!--#include virtual="/server/banner.cs.html" -->
<h2>Proč by software neměl mít vlastníky</h2>

<p>napsal <a href="http://www.stallman.org/"><strong>Richard
Stallman</strong></a></p>

<p>
Digitální informační technologie usnadnily kopírování a modifikace
informací. S počítači to bude snažší pro všechny.</p>

<p>
Ne každý si však přeje, aby to bylo snažší. Systém vlastnických práv dává
softwaru vlastníky, kteří se většinou snaží získat pro sebe potenciální
užitek ze softwaru, na úkor ostatní veřejnosti. Chtějí být jediní, kteří
mohou kopírovat a modifikovat software, který používáme.</p>

<p>
Systém vlastnických práv (copyright) vznikl souběžně s tiskem – technologií
pro masové kopírování. Pro tyto účely byl velmi vhodný, neboť omezoval pouze
velké producenty kopií. Nebral svobodu čtenářům knih. Normální čtenář, který
nevlastnil tiskárnu, mohl kopírovat knihy pouze pomocí pera a inkoustu, k
čemuž byli ochotni jen nemnozí.</p>

<p>
Digitální technologie jsou pružnější než tiskárna: pokud je informace v
digitální podobě, lze jí snadno kopírovat a sdílet ji tak s ostatními. Právě
tato velká pružnost se vůbec nehodí do systému copyrightu. A to je také
důvod pro neustále nechutnější opatření vlastníků, jak si vynutit vlastnická
práva k softwaru. Vezměme například následující čtyři praktiky Asociace
Softwarových Vydavatelů (Software Publishers Association – SPA):</p>

<ul>
<li>Masivní propaganda, která tvrdí, že je špatné porušit vlastnická práva když
chcete pomoci svým přátelům.</li>

<li>Naléhání, aby lidé donášeli na své spolupracovníky a kolegy.</li>

<li>Razie (s pomocí policie) v kancelářích a školách, při kterých jsou lidé
nuceni prokázat svou nevinu nelegálního kopírování.</li>

<li>Obžaloby (vládou spojených států na popud SPA) lidí jako David LaMacchia z
<abbr title="Massachusetts Institute of Technology">MIT</abbr>, ne za
kopírování softwaru (není obviněn z kopírování čehokoli), ale pouze za
ponechání strojů pro kopírování nestřežených a za nezvládnutí cenzury jejich
používání.<a href="#footnote1">[1]</a></li>
</ul>

<p>
Všechny čtyři uvedené praktiky se podobají praktikám používaným v bývalém
Sovětském Svazu, kde každá kopírka měla hlídače, který zabraňoval
nelegálnímu kopírování, a kde si lidé museli informace kopírovat tajně a
šířit je „z ruky do ruky“ jako samizdat. Je tu samozřejmě rozdíl: motivy pro
kontrolu informací v Sovětském Svazu byly politické; v USA je motivem
zisk. Ale jsou to skutky, které nás ovlivňují, ne motivy. Jakýkoli pokus o
omezení sdílení informací, jedno z jakého důvodu se tak děje, vede ke
stejným metodám a stejné bezohlednosti.</p>

<p>
Vlastníci používají několik druhů praktik, kterými se snaží obhájit své
právo na kontrolu našeho používání informací:</p>


<ul>
<li id="name-calling">Slovíčkaření

<p>
Vlastníci používají silná slova jako „pirátství“ a „krádež“, stejně jako
odbornou terminologii jako „intelektuální vlastnictví“ a „újma“, aby
veřejnosti vsugerovali zjednodušenou analogii mezi programy a fyzickými
objekty.</p>

<p>
Naše zkušenosti a intuice o vlastnictví materiálních objektů se týkají
problému, zda je správné <em>vzít daný objekt</em> někomu. Netýkají se přímo
<em>zkopírování</em> něčeho. Vlastníci se nás však snaží přesvědčit, abychom
pro kopírování používali stejná měřítka.</p></li>

<li id="exaggeration">Zveličování

<p>
Vlastníci tvrdí, že trpí „újmu“ nebo „ekonomickou ztrátu,“ pokud si
uživatelé sami kopírují programy. Ale kopírování nemá žádný přímý efekt na
vlastníka a nepoškozuje nikoho. Vlastník může přijít o peníze pouze pokud by
si člověk, který si udělal kopii, od něj jinak program koupil.</p>

<p>
Trocha přemýšlení nás dovede k tomu, že většina takových lidí by si kopii
nekoupila. I přesto vlastníci počítají své „ztráty“ jako kdyby si každý
takový člověk chtěl kopii skutečně koupit. To je – mírně řečeno – přehánění.</p></li>

<li id="law">Zákon

<p>
Vlastníci často popisují současné zákony a tvrdé postihy, které nám
hrozí. Za samozřejmý se v tomto případě považuje předpoklad, že současné
právo odráží nezpochybnitelný obraz morálky – zároveň nám totiž vnucují
názor, že je nutno brát tyto postihy jako něco přirozeně daného, za co nikdo
nemůže.</p>

<p>
Tento způsob přesvědčování však nemůže obstát před kritickým myšlením; je
určen pouze pro posílení navyklých mentálních pochodů.</p>

<p>
Je zjevné, že právo nerozhoduje o dobrém a špatném. Každý Američan by měl
vědět, že v 50. letech bylo v mnoha státech protiprávní, aby černý člověk
seděl vpředu v autobusu; ale pouze rasista by řekl, že sezení tam je špatné.</p></li>

<li id="natural-rights">Přirozená práva.

<p>
Autoři si často nárokují speciální spojení s programy, které napsali, a
prohlašují pak, že jako výsledek tohoto spojení jsou jejich touhy a zájmy
ohledně programu důležitější než zájmy ostatních – nebo dokonce zájmy celého
zbytku světa. (Většinou společnosti, ne autoři, vlastní copyrighty na
software, ale tento rozdíl můžeme zanedbat.)</p>

<p>
Těm kdo toto považují za etický axiom – autor je důležitější než vy – mohu
pouze říct, že já, velmi známý autor softwaru, to považuji za hloupost.</p>

<p>
Pokud lidé vůbec cítí nějaké sympatie k myšlence přirozených práv, pak pouze
ze dvou důvodů.</p>

<p>
Prvním důvodem je přehnaná analogie s materiálními objekty. Pokud si uvařím
špagety, pak mi bude vadit, pokud mi je někdo jiný vezme a zabrání mi tak v
jejich snězení. V tomto případě máme já i ta druhá osoba stejný zájem na
předmětu sporu, výslednice sil je nulová. Minimální rozdíl mezi námi stačí k
rozhodnutí o etické rovnováze.</p>

<p>
Pokud ale používáte nebo upravíte program, který jsem napsal, pak se vás to
dotýká přímo, zatímco mě pouze nepřímo. Když dáte kopii příteli, ovlivní to
vás a vašeho přítele daleko více než to ovlivní mě. Neměl bych mít moc na
to, říkat vám abyste tyto věci nedělali. Nikdo by neměl.</p>

<p>
Druhý důvod je, že lidé jsou přesvědčováni, že přirozená práva autorů jsou
přijímanou a nezpochybnitelnou tradicí naší společnosti.</p>

<p>
Historie ale ukazuje, že spíše opak je pravdou. Myšlenka přirozených práv
autorů byla posuzována a rozhodně zamítnuta v Americké ustavě. To je důvod,
proč ústava pouze *povoluje* systém copyrightu, ale *nevyžaduje* ho; to je
důvod proč říká, že copyright musí být dočasný. Za účel copyrightu také
považuje podporu vývoje – nikoli odměnu autorů. Copyright částečně odměňuje
autory, a více pak vydavatele, je to však pouze míněno jako způsob, jak
ovlivnit jejich chování. [americký systém copyrightu předpokládá se, že
odměna motivuje autora a je tedy prospěšná – pozn. překl.]</p>

<p>
Opravdu zavedená tradice naší společnosti je, že copyright zasahuje do
přirozených práv veřejnosti – a že to je obhajitelné pouze v zájmu
veřejnosti.</p></li>

<li id="economics">Ekonomie

<p>
Poslední argument, který se používá pro ospravedlnění vlastnictví softwaru
je ten, že to vede k větší produkci software.</p>

<p>
Narozdíl od ostatních argumentů má tenhle alespoň legitimní přístup k
věci. Je založen na platném cíli – uspokojení uživatelů softwaru. A je
empiricky jasné, že lidé vytvoří více něčeho, pokud je jim za to dobře
zaplaceno.</p>

<p>
Ekonomický argument má ale chybu: je založen na předpokladu, že rozdíl je
jen otázkou množství peněz, které musíme zaplatit. Předpokládá, že
<em>produkce softwaru</em> je to co chceme, bez ohledu na to zda vzniklý
software má, či nemá vlastníka.</p>

<p>
Lidé tento předpoklad často přijímají, protože souhlasí s naší zkušeností s
fyzickými objekty. Vezměme například sendvič. Řekněme, že byste mohl snadno
získat stejný sandwich buď za peníze, nebo zadarmo. Pokud ano, pak jediný
rozdíl je cena, kterou zaplatíte. Ať už ho musíte zaplatit nebo ne, má
sandwich stejnou chuť, stejnou nutriční hodnotu, a v obou případech ho
můžete sníst pouze jednou. Jestli jste získali sandwich od vlastníka, nebo
ne, nemůže ovlivnit nic, jenom množství peněz, které potom máte.</p>

<p>
To platí pro jakýkoli materiální objekt – to zda má či nemá vlastníka
neovlivňuje přímo co to <em>je</em>, nebo co s tím můžete dělat pokud to
získáte.</p>

<p>
Ale pokud má program vlastníka, pak to velmi silně ovlivňuje, co to je a co
můžete dělat s kopií, pokud si jí koupíte. Rozdíl není jen otázkou
peněz. Systém vlastnictví software podněcuje vlastníky software k produkci
něčeho – ne však k produkci toho, co společnost skutečně potřebuje. A to
způsobuje nehmotné etické znečištění, které postihuje nás všechny.</p></li>

</ul>

<p>
Co společnost potřebuje? Potřebuje informace, které jsou skutečně přístupné
veřejnosti – např. programy, které mohou lidé číst, opravovat, přizpůsobovat
a zlepšovat, nejen používat. Ale softwaroví vlastníci většinou dodávají
černé skříňky, které nemůžeme studovat nebo upravovat.</p>

<p>
Společnost potřebuje také svobodu. Pokud má software vlastníka, uživatelé
ztrácejí svobodu kontrolovat část svého vlastního života.</p>

<p>
A nejvíce ze všeho společnost potřebuje posilovat ducha dobrovolné
spolupráce mezi občany. Když nám softwaroví vlastníci tvrdí, že přirozeně
pomáhat svým sousedům je „pirátství“, špiní tak občanského ducha naší
společnosti.</p>

<p>
To je důvod proč říkáme, že <a href="/philosophy/free-sw.html">svobodný
software</a> je otázkou svobody, ne ceny.</p>

<p>
Ekonomický argument pro vlastnictví je klamný, ale ekonomická otázka je
reálná. Někteří lidé píší užitečný software pro potěšení z jeho psaní, nebo
pro obdiv a lásku; pokud ale chceme více softwaru než produkují tito lidé,
musíme zvednout výdaje.</p>

<p>
Již od 80. let autoři svobodného software zkoušejí, s částečnými úspěchy,
různé metody jak najít finanční zdroje. Nejde o to dělat z někoho boháče; i
průměrný příjem se ukazuje jako dostatečná motivace pro mnoho zaměstnání,
která nejsou tak zajímavá a zábavná jako programování.</p>

<p>
Po léta, než to přestalo být díky současné podpoře nezbytné, jsem se živil
zakázkovým rozšiřováním svobodného software, který jsem napsal. Každé takové
rozšíření bylo zahrnuto do standardního vydání a stalo se tak dostupným celé
veřejnosti. Klienti mi platili za to, že jsem pracoval na rozšířeních, která
chtěli, místo abych pracoval na věcech, kterým jsem přikládal nejvyšší
prioritu já.</p>

<p>
Někteří autoři svobodného software vydělávají prodejem podpory svých
produktů. Cygnus Support, se svými přibližně 50 zaměstnanci, v roce 1994
věnoval odhadem 15 procent aktivit svých pracovníků vývoji svobodného
softwaru – slušný podíl pro softwarovou firmu.</p>

<p>
Na začátku 90. let se společnosti včetně Intelu, Motoroly, Texas Instruments
a Analog Devices spojili, aby podpořily pokračující vývoj svobodného
kompilátoru GNU pro jazyk C. Většinu práce na vývoji GCC stále dělají
placení vývojáři. GNU překladač pro jazyk Ada byl v 90. letech pro změnu
podporován US Air Force a nadále je podporován firmou zřízenou pro tento
účel.</p>

<p>
Hnutí svobodného software je zatím stále malé, ale příklad posluchači
podporovaných rádií v USA ukazuje, že je možné podporovat rozsáhlé aktivity
bez potřeby nutit každého k placení.</p>

<p>
Jako počítačový uživatel, můžete zjistit, že používáte <a
href="/philosophy/categories.html#ProprietarySoftware">vlastnický</a>
program. Pokud vás přátelé požádají o jeho kopii, bude špatné je
odmítnout. Spolupráce je důležitější než copyright. Ale undergroundová tajná
spolupráce netvoří dobrou společnost. Člověk by se měl snažit žít poctivý
život s neskrývanou hrdostí, a to znamená říci „Ne“ vlastnickému softwaru.</p>

<p>
Zasloužíte si být schopni otevřeně a svobodně spolupracovat s ostatními
uživateli softwaru. Zasloužíte si možnost učit se jak váš software pracuje,
a vyučovat tak své studenty. Zasloužíte si možnost najmout si vašeho
oblíbeného programátora na opravu pokud se program poškodí.</p>

<p>
Zasloužíte si svobodný software.</p>

<h3>Poznámky pod čarou</h3>
<ol>
<li id="footnote1">Obvinění byla následně zamítnuta.</li>
</ol>

<hr />
<blockquote id="fsfs"><p>Tato esej vyšla v knize <a
href="http://shop.fsf.org/product/free-software-free-society/"><cite>Svobodný
software, Svobodná společnost: Vybrané eseje Richarda
M. Stallmana</cite></a> (anglicky).</p></blockquote>

<div class="translators-notes">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't have notes.-->
 </div>
</div>

<!-- for id="content", starts in the include above -->
<!--#include virtual="/server/footer.cs.html" -->
<div id="footer">
<div class="unprintable">

<p>Dotazy ohledně FSF a GNU prosím posílejte na <a
href="mailto:gnu@gnu.org">&lt;gnu@gnu.org&gt;</a>.  Jsou tu i <a
href="/contact/">další možnosti jak kontaktovat</a> nadaci FSF. Ohledně
nefunkčních odkazů a dalších návrhů nebo oprav se prosím obracejte na <a
href="mailto:webmasters@gnu.org">&lt;webmasters@gnu.org&gt;</a>.</p>

<p>
<!-- TRANSLATORS: Ignore the original text in this paragraph,
        replace it with the translation of these two:

        We work hard and do our best to provide accurate, good quality
        translations.  However, we are not exempt from imperfection.
        Please send your comments and general suggestions in this regard
        to <a href="mailto:web-translators@gnu.org">

        &lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p>

        <p>For information on coordinating and submitting translations of
        our web pages, see <a
        href="/server/standards/README.translations.html">Translations
        README</a>. -->
Pracujeme tvrdě a děláme to nejlepší, abychom vám přinesli přesné a kvalitní
překlady. Nicméně i my můžeme udělat chybu. Vaše komentáře a návrhy na
vylepšení vítáme na adrese <a href="mailto:web-translators@gnu.org">
&lt;web-translators@gnu.org&gt;</a>.</p> <p>Přečtěte si prosím  <a
href="/server/standards/README.translations.html">Příručku překladatele</a>,
kde se dozvíte, jak koordinovat svoji práci a posílat překlady tohoto
článku.</p>
</div>

<!-- Regarding copyright, in general, standalone pages (as opposed to
     files generated as part of manuals) on the GNU web server should
     be under CC BY-ND 4.0.  Please do NOT change or remove this
     without talking with the webmasters or licensing team first.
     Please make sure the copyright date is consistent with the
     document.  For web pages, it is ok to list just the latest year the
     document was modified, or published.
     
     If you wish to list earlier years, that is ok too.
     Either "2001, 2002, 2003" or "2001-2003" are ok for specifying
     years, as long as each year in the range is in fact a copyrightable
     year, i.e., a year in which the document was published (including
     being publicly visible on the web or in a revision control system).
     
     There is more detail about copyright years in the GNU Maintainers
     Information document, www.gnu.org/prep/maintain. -->
<p>Copyright &copy; 1994, 2009, 2020 Richard Stallman</p>

<p>Tato stránka je vydána pod licencí <a rel="license"
href="http://creativecommons.org/licenses/by-nd/4.0/deed.cs">Creative
Commons Uveďte původ-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní License</a>.</p>

<!--#include virtual="/server/bottom-notes.cs.html" -->
<div class="translators-credits">

<!--TRANSLATORS: Use space (SPC) as msgstr if you don't want credits.-->
Editor a spoluautor překladu: František Kučera.</div>

<p class="unprintable"><!-- timestamp start -->
Aktualizováno:

$Date: 2020/10/26 13:34:15 $

<!-- timestamp end -->
</p>
</div>
</div>
</body>
</html>